Krůta bronzová

Krůta bronzová je klasické plemeno krůt, které nejvíc připomíná svého divokého předka, krocana divokého ze Severní Ameriky. Peří je tmavé s nádherným měděným, bronzovým a zeleným kovovým leskem a ocasní pera mají bílé a hnědé pruhy. Krocan při toku roztáhne ocas do vějíře, nafoukne peří a jeho holá hlava a lalok se zbarví do červené, modré a bílé.

Je to velký pták: krocan standardní bronzové krůty váží 11–16 kg, krůta 7–9 kg. Pozor na rozdíl mezi standardní (tzv. tradiční) bronzovou krůtou a moderní širokoprsou bronzovou krůtou z komerčních chovů. Širokoprsá krůta je šlechtěná na rychlý růst a velký podíl prsní svaloviny, nedokáže se přirozeně pářit a v dospělosti trpí problémy s nohama a srdcem. Pro domácí chov s vlastním odchovem je vhodnější standardní typ.

Krůty snášejí sezónně, od jara do léta, zhruba 60–100 velkých krémových vajec s hnědými skvrnami. Krůty jsou dobré kvočny a starostlivé matky. Povahou jsou zvědavé a společenské, rády chodí za lidmi a jsou překvapivě kontaktní. Krocan bývá v době toku dominantní a může být útočný.

Krůty potřebují velký výběh a nesmějí se chovat společně se slepicemi kvůli riziku nákazy histomonózou. Další drůbež porovnáte v atlasu drůbeže, například perličku nebo husy, jako je landeská husa.

Velikost: krocan standardního typu 11–16 kg, krůta 7–9 kg. Širokoprsé komerční linie jsou ještě těžší.

Peří: tmavé s bronzovým, měděným a zeleným kovovým leskem, ocasní pera s bílými a hnědými pruhy.

Hlava: holá, s kožním výrůstkem nad zobákem (nos) a lalokem, které se při vzrušení zbarvují do červené, modré a bílé. Krocan má na hrudi chomáč štětinovitého peří (vous).

Povaha: zvědavá, společenská, krocan v době toku dominantní.

Nechovat se slepicemi

Krůty jsou velmi citlivé na histomonózu (nemoc černé hlavy), kterou přenášejí slepice prostřednictvím vajíček parazitické hlístice. Slepice onemocní jen mírně, ale u krůt jde o smrtelné onemocnění. Proto krůty nikdy nechovejte se slepicemi ani na výbězích, kde se slepice v posledních letech pohybovaly.

Ustájení

Krůty potřebují prostorný, suchý a dobře větraný přístřešek s vysokými a pevnými hřady (počítejte s 0,8–1 m² na krůtu). Standardní krůty dobře létají a rády nocují vysoko.

Výběh

Krůty jsou pohybliví ptáci a potřebují velký travnatý výběh — alespoň 10–20 m² na kus. Pasou se, sbírají hmyz a semena. Výběh by měl mít stín a úkryt před deštěm.

Krmení

Krůťata potřebují speciální krmivo pro krůťata s vysokým obsahem bílkovin (kolem 26–28 %); běžné krmivo pro kuřata jim nestačí. Dospělé krůty krmte krmnou směsí pro krůty nebo kompletní směsí pro drůbež doplněnou pastvou a zelení. Vhodná krmiva a doplňky, například NutriMix Drůbež, najdete v kategorii krmivo pro drůbež.

Krůťata

Krůťata jsou v prvních týdnech velmi citlivá na chlad, vlhko a průvan. Potřebují vyhřívaný odchovný box s teplotou kolem 35 °C v prvním týdnu, kterou postupně snižujete. Často se je musí naučit žrát a pít — pomáhají pestrá krmítka a klepání prstem do krmiva.

Histomonóza (černá hlava): nejzávažnější nemoc krůt, přenášená z chovů slepic. Prevencí je oddělený chov a výběhy bez slepic.

Problémy s nohama: u těžkých a širokoprsých linií časté; standardní typ jimi trpí méně.

Respirační onemocnění: krůty jsou citlivé na vlhko a průvan, potřebují suchý a dobře větraný přístřešek.

Krůťata: vysoká úmrtnost při chladu a nevhodném krmivu.

Paraziti: odčervujte podle doporučení veterináře a kontrolujte vnější parazity.

Krůty pocházejí z krocana divokého ze Severní Ameriky a Mexika, kde je domestikovali původní obyvatelé už před staletími. Do Evropy je v 16. století přivezli španělští mořeplavci a krůty se rychle rozšířily jako sváteční pochoutka.

Evropské krůty se později vrátily s osadníky do Ameriky a křížením s místními divokými krocany vznikla bronzová krůta, která se v 19. století stala nejrozšířenějším plemenem. Ve 20. století z ní vznikla širokoprsá bronzová krůta a později bílé komerční linie.

Dnes je standardní bronzová krůta chována hlavně v menších a hobby chovech, kde se cení její vzhled, chutné maso a schopnost přirozeného rozmnožování.