Želva bahenní evropská

Želva bahenní evropská (Emys orbicularis) je jediná původní česká a středoevropská sladkovodní želva — a tím pádem druh s naprosto výjimečným postavením. Má tmavě hnědý až černý krunýř pokrytý jemnými žlutými tečkami a paprsky a tmavou kůži s drobnými žlutými skvrnami. Dorůstá 12 až 20 cm a dožívá se mimořádně vysokého věku — běžně 40 až 60 let, výjimečně přes sto.

Zásadní informace na úvod — ochrana: želva bahenní je v České republice i ve většině Evropy přísně chráněným druhem. V naší přírodě je dnes prakticky vyhynulá a její populace se pracně obnovují. To znamená, že nelze legálně odebírat zvířata z přírody a chovat se smějí jen legálně odchovaní jedinci s řádnými doklady o původu. Tento profil je proto především informativní a osvětový — má ukázat, jak vzácný a cenný druh to je, a vysvětlit, proč právě jeho kvůli vypouštěným posuvkám ubývá.

Bahenní želva je polovodní (semi-akvatický) druh: většinu času tráví ve vodě, ale je to také vášnivý „baskovač", který se rád zahřívá na vyčnívajících kmenech, kamenech a březích. Potřebuje proto jak dostatek čisté vody, tak kvalitní souš a vyhřívané místo. Je otužilá, plachá a ostražitá — při sebemenším vyrušení se sveze do vody.

Právě bahenní želva je tím druhem, kterému v evropské přírodě konkurují vypuštěné americké posuvky, jako je červenoucha nebo žlutolící. Soupeří s ní o místa k vyhřívání i o potravu a zhoršují jí už tak těžkou situaci. To je hlavní důvod, proč se vodní želvy nikdy nevypouštějí do přírody — chrání se tím právě tahle vzácná původní želva. Více souvislostí najdete v atlasu želv.

Pro chovatele, který má legálně odchované zvíře s doklady, je bahenní želva nádherným, otužilým a dlouhověkým druhem, který lze v teplejších oblastech chovat i ve venkovním jezírku. Vždy ale jde o chov spojený s odpovědností a znalostí předpisů — není to „běžná" akvarijní želva, ale chráněný klenot naší přírody.

Velikost a stavba: středně velká polovodní želva (12–20 cm) s hladkým oválným krunýřem a pohyblivým plastronem; plovací blány, silné drápy.

Zbarvení: tmavě hnědý až černý krunýř s jemnými žlutými tečkami a paprsky, tmavá kůže s drobnými žlutými skvrnami.

Způsob života: polovodní — většinu času ve vodě, ale vášnivě se vyhřívá na souši; plachá, ostražitá, otužilá.

Pohlavní dimorfismus: samci mívají červenavé až hnědé oči a delší ocas, samice nažloutlé oči a jsou zavalitější.

Dlouhověkost: jeden z nejdéle žijících druhů — běžně 40–60 let, výjimečně přes sto.

Ochrana: přísně chráněná, v ČR původní a prakticky vyhynulá; chov jen legálně odchovaných zvířat s doklady.

Souvislost: hlavní obětí vypouštěných amerických posuvek, které jí konkurují o potravu a místa k vyhřívání.

Ustájení — akvaterárium nebo jezírko

Bahenní želva je polovodní, takže potřebuje dostatek čisté vody i kvalitní souš s vyhřívaným místem. Při vnitřním chovu jde o prostorné akvaterárium s velkým objemem vody a suchým ostrůvkem, v teplejších oblastech ji lze v létě chovat i ve venkovním, dobře zabezpečeném jezírku se souší. Voda by měla být dostatečně hluboká na plavání, ostrůvek snadno přístupný; plovoucí ostrůvek např. ZOOMED plovoucí ostrůvek.

Filtrace a kvalita vody

I bahenní želva znečišťuje vodu, proto je nutná výkonná filtrace — dostatečně dimenzovaný akvarijní filtr (u menších nádrží např. NEWA Duetto) a pravidelné výměny vody. Čistá voda je základní prevencí zánětů krunýře a kůže.

Teplota, vyhřívání a UVB

Bahenní želva je otužilá a snáší i chladnější vodu (18–24 °C), zásadní je ale možnost se pořádně vyhřát: nad suchým ostrůvkem zřiďte vyhřívané místo s 30–35 °C pomocí výhřevné lampy (např. Basking Spot) a u vnitřního chovu i kvalitní UVB osvětlení (typ 5.0, např. Repti UVB 5.0). Venku UVB zajišťuje slunce. Bez možnosti se vyhřát a osušit trpí plísněmi.

Strava

Bahenní želva je všežravá s převahou živočišné složky, zvlášť jako mládě. Základ tvoří kvalitní krmivo pro vodní želvy (např. ZOOMED pelety nebo Vitakraft Turtle Omnivor), doplněné o živočišnou složku jako gammarus, vodní bezobratlé a u dospělců i o rostlinnou složku. Krmte střídmě a pestře.

Zimování

Na rozdíl od tropických druhů bahenní želva přirozeně zimuje. U zdravých dospělých zvířat je řízené zimování (chladná hibernace) vhodné a přirozené; mladé, nové nebo nemocné želvy se nezimují a chovají se celoročně aktivní v teple. Zimování vyžaduje znalosti a přípravu — při nejistotě se poraďte se zkušeným chovatelem nebo plazím veterinářem.

Soužití a manipulace

Více želv pohromadě znamená větší nádrž a silnější filtraci; zajistěte dost ostrůvků a úkrytů. Bahenní želva je plachá a stresuje se, proto manipulaci omezte na minimum. Po každém kontaktu se zvířetem i vodou si umyjte ruce kvůli salmonelám. Vybavení a krmivo pořídíte v sekcích teraristika a akvaristika.

Bahenní želva je otužilá a při dobré péči mimořádně dlouhověká; většina nemocí pramení ze špatné vody, nedostatku vyhřívání a UVB a z nevhodné stravy.

Nemoci krunýře (plísně, měknutí, SCUD): ze špinavé vody a nedostatku vyhřívání. Prevence = čistá voda, suchý vyhřívaný ostrůvek a UVB (nebo slunce).

Záněty očí a hypovitaminóza A: oteklá víčka z nedostatku vitamínu A. Prevence = pestrá strava a kvalitní krmivo.

Záněty dýchacích cest: z chladu a průvanu, zvlášť po nevhodném zimování; želva plave nakřivo. Patří k veterináři.

Chyby při zimování: zimování nemocného nebo nepřipraveného zvířete je nebezpečné. Prevence = zimovat jen zdravé dospělce po správné přípravě.

Zdravá bahenní želva je aktivní, ráda se vyhřívá, má pevný čistý krunýř a jasné oči. Klíčem k jejímu dlouhému životu je čistá voda, dostatek tepla a UVB, pestrá strava a u dospělců správné zimování. Při potížích vyhledejte plazího veterináře a kvůli salmonelám dbejte na hygienu.

Želva bahenní obývala kdysi i naše rybníky, mokřady a nivy řek — patří tedy k původní české fauně. Vlivem regulace toků, vysoušení mokřadů, lovu a sběru ale její populace dramaticky poklesly a v české přírodě je dnes prakticky vyhynulá; ojedinělé nálezy bývají často uniklá nebo vypuštěná zvířata. V jižní a východní Evropě se silnější populace zachovaly a probíhají programy na jejich ochranu a návrat.

Bahenní želva je přísně chráněná evropskou i českou legislativou. Nelze ji odebírat z přírody ani s ní volně obchodovat; chovat se smějí jen legálně odchovaná zvířata s doklady o původu. Vypuštěné americké posuvky jí přitom konkurují o zdroje a urychlují její ústup — proto je ochrana bahenní želvy úzce spojená s bojem proti vypouštění invazních druhů.

Nikdy nevypouštějte žádnou želvu do přírody — u nepůvodních druhů je to nelegální a škodlivé, a i kdybyste měli bahenní želvu, vypuštění bez odborného programu a souhlasu úřadů je nepřípustné. Pokud řešíte osud chráněné želvy, obraťte se na orgán ochrany přírody, záchrannou stanici nebo specializované pracoviště.