Želva zelenavá

Želva zelenavá (Testudo hermanni) je u nás vůbec nejčastěji chovaná suchozemská želva a pro spoustu lidí je první želvou v životě. Spojuje totiž tři věci, které se u plazů hledají těžko najednou: je otužilá a v našem podnebí prospívá, je rozumně velká (zvládnete ji ustájit i na běžné zahradě) a je dlouhověká natolik, že se stává skutečným rodinným společníkem na celé generace. Při správné péči se běžně dožívá padesáti až osmdesáti let, výjimečně i přes sto — pořízení je proto závazek na desítky let a často i otázka, komu želvu jednou předáte.

Tělo má kompaktní a robustní. Krunýř je vysoko klenutý, oválný, s délkou nejčastěji 15–20 cm; samice bývají statnější a dorůstají i přes 25 cm, kdežto samci zůstávají drobnější. Zbarvení je žlutozelené až olivové s výraznou, sytě tmavou kresbou na štítcích, která dává druhu jeho typický „mramorovaný" vzhled. Hlava je poměrně malá, končetiny jsou kryté pevnými šupinami a na konci ocasu najdete nápadný rohovinový trn (osten) — právě ten je jedním z hlavních znaků, jak Testudo hermanni odlišit od velmi podobné želvy žlutohnědé, která trn nemá, zato má „ostruhy" na stehnech.

U druhu rozlišujeme dvě hlavní formy. Západní T. h. hermanni je menší, kontrastněji a sytěji zbarvená a pochází z Itálie, jižní Francie a Španělska. Východní T. h. boettgeri je větší, méně kontrastní a v evropských chovech jednoznačně převažuje, protože se snáz odchovává. Pro běžného chovatele nejsou rozdíly zásadní, ale je dobré vědět, odkud zvíře pochází — souvisí to mimo jiné s tím, jak želva snáší zimování a jaké má nároky na teplo.

Povahově je želva zelenavá klidná, vytrvalá a překvapivě zvědavá. Není to plaché zvíře, které by se celý den schovávalo: za dobrých podmínek je aktivní, prozkoumává výběh, vyhrabává si pelíšky a brzy se naučí poznávat čas krmení i osobu, která ji krmí. Mnozí chovatelé popisují, že za nimi želva „chodí" a očekává pamlsek. Přesto platí, že to není mazlíček na hraní — želvy nemají rády časté zvedání a otáčení a stres se u nich projevuje zatažením do krunýře, schováváním a odmítáním potravy. Respekt k jejímu tempu a soukromí je součástí dobré péče.

Je to typický denní býložravec s jasným rytmem dne i roku. Ráno se vyhřívá, aby nastartovala metabolismus, přes den se střídavě pase a hrabe, v poledních vedrech vyhledává stín a k večeru se znovu nakrátko aktivuje. Přes teplou část roku ji lze v mírném podnebí chovat venku ve výběhu, na zimu řízeně zimuje v chladu. Právě schopnost zimovat a celková otužilost dělají z želvy zelenavé druh, který v našich podmínkách dlouhodobě prospívá lépe než teplomilné exotické želvy, jež vyžadují celoroční vytápěné zázemí. Pokud teprve vybíráte, srovnejte si ji ještě s menší a aktivnější želvou stepní nebo s obří želvou ostruhatou, případně projděte všechny druhy v atlasu želv.

Velikost a stavba: vysoko klenutý oválný krunýř, nejčastěji 15–20 cm, samice až přes 25 cm. Robustní tělo přizpůsobené suchozemskému životu, silné sloupovité nohy se šupinami.

Zbarvení: žlutozelený až olivový podklad se symetrickou tmavou kresbou na jednotlivých štítcích krunýře. Plastron (břišní část) má dva souvislé tmavé pruhy.

Rozlišovací znaky: rohovinový trn na konci ocasu (chybí u želvy žlutohnědé), zpravidla rozdělený nadocasní štítek a pět prstů na předních nohách (na rozdíl od čtyřprsté želvy stepní).

Pohlavní dimorfismus: samec je menší, má delší a silnější ocas, vkleslý plastron a v sezóně bývá k jiným samcům útočný. Samice je větší, s plochým plastronem a kratším ocasem.

Aktivita a temperament: denní, sezónně aktivní zvíře; klidné, otužilé, zvědavé, dlouhověké. Samce nedržíme po dvou kvůli rivalitě.

Vhodnost pro začátečníka: vysoká — z běžně dostupných suchozemských želv patří k nejméně náročným, pokud zajistíte prostor, teplo, UVB a správnou bylinnou stravu.

Terárium a venkovní výběh

Mladé želvy odchováváme v dostatečně velkém, dobře větraném teráriu nebo otevřeném želvníku; zavřená skleněná akvária bez ventilace se nehodí, protože v nich vázne výměna vzduchu a roste vlhkost. Pro mládě je rozumný start půdorys od 100 × 50 cm, ale platí jednoduché pravidlo: čím víc místa, tím lépe. Dospělá zvířata patří ideálně do venkovního výběhu, který je v teplých měsících pro tento druh nejpřirozenějším a nejzdravějším prostředím. Výběh musí mít pevné, do země zapuštěné oplocení (želvy znamenitě hrabou a podlézají), stinná i osluněná místa, úkryt chránící před deštěm a pevný kryt nebo dostatečně vysokou stěnu proti predátorům, jako jsou krysy, vrány nebo psi. Do interiéru i výběhu se hodí přírodní výzdoba — kořeny, ploché kameny a rostliny — kterou najdete v kategorii dekorace do terárií.

Teplo a teplotní gradient

Želva je studenokrevná a svou tělesnou teplotu reguluje přesouváním mezi teplem a stínem. V teráriu proto vytvořte výrazný teplotní gradient: nad jedno místo umístěte výhřevnou lampu (např. Zoomed Basking Spot) tak, aby pod ní vzniklo vyhřáté místo s 30–35 °C, zatímco zbytek prostoru zůstane chladnější (22–26 °C). Želva si pak sama vybírá, kde zrovna potřebuje být. V noci teplota klidně klesne na pokojovou — pokles teplot želvě nevadí, naopak je přirozený.

UVB osvětlení

Naprosto klíčové je kvalitní UVB osvětlení (osvědčí se zářivka nebo výbojka typu 5.0, např. Repti UVB 5.0). UVB záření želva potřebuje k tvorbě vitamínu D3, bez kterého nedokáže vstřebávat a ukládat vápník. Důsledkem chybějícího UVB je měknutí a deformace krunýře a celkové metabolické onemocnění kostí. Zdroj UVB vyměňujte podle pokynů výrobce — i zářivka, která ještě svítí, postupně ztrácí UVB výkon (typicky po 6–12 měsících). Ve venkovním výběhu UVB řeší přímé sluneční světlo, které je vždy lepší než jakýkoli umělý zdroj; sklo a plast ale UVB nepropouštějí, proto „sluníčko za oknem" nestačí.

Substrát a vybavení

Na dno volte přírodní substrát, do kterého se želva může částečně zahrabat — osvědčí se humusová zemina nebo její směs s pískem a senem. Vrstva by měla být dost hluboká na to, aby si želva mohla vyhrabat pelíšek. Přidejte úkryt, plochý kámen pod lampou (želva se na něm prohřívá a obrušuje si drápy) a mělkou napáječku.

Strava

Želva zelenavá je striktní býložravec a kvalita stravy přímo rozhoduje o tom, jak se jí bude vyvíjet krunýř. Základem je pestrá směs lučních bylin a plevelů: pampeliška, jitrocel, jetel, řebříček, sedmikráska, čekanka, hluchavka. Doplnit lze listovou zeleninou s vysokým podílem vlákniny (polníček, rukola, endivie). Mimo sezónu pomohou sušené bylinné směsi jako UGF želví mix. Strava musí být bohatá na vlákninu a vápník a chudá na bílkoviny a cukry. Trvalý zdroj vápníku zajistí volně dostupná sépiová kost, kterou želva podle potřeby okusuje, a pravidelně (zhruba jednou týdně) přidávejte vitamínový a minerální doplněk pro želvy a plazy. Zásadně se vyhněte ovoci, pečivu, mléčným výrobkům a jakýmkoli živočišným bílkovinám (masu, granulím pro psy a kočky) — vedou k průjmům, k překyselení a k rychlému „hrbolatému" růstu krunýře (pyramiding).

Pitný režim a koupání

I když želva přijímá hodně vody z potravy, musí mít trvale k dispozici mělkou misku s čistou vodou, ze které pije i se v ní namáčí. Mladé želvy je vhodné jednou až dvakrát týdně vykoupat v mělké vlažné vodě (asi do výšky plastronu) na 10–15 minut — podpoří to hydrataci i vyprazdňování.

Zimování

Zdravá dospělá želva zelenavá by měla na 2–4 měsíce zimovat při teplotě 5–10 °C. Zimování je pro tento druh přirozené a důležité pro dlouhodobé zdraví i pro případný chov. Zimovat lze v chladné místnosti, v boxu se substrátem v lednici určené pouze k tomuto účelu, nebo v zabezpečeném venkovním zimovišti. Před zimováním nechte želvu 2–3 týdny nažrat „naprázdno" — tedy přestaňte krmit, ale udržujte teplo, aby se vyprázdnil trávicí trakt; potrava, která by v útlumu zůstala ve střevě, by zahnívala. Mladé, podvyživené nebo nemocné želvy nezimují bez konzultace s veterinářem. Během zimování kontrolujte teplotu i hmotnost zvířete.

Manipulace a soužití

Želvu zvedejte jen když je to nutné, vždy oběma rukama a nízko nad zemí. Více samců spolu nedržte — v sezóně se perou a zraňují. Skupina samic nebo pár samec–více samic bývá klidnější, ale i tak sledujte, zda se zvířata nestresují.

Rozmnožování

Odchov želvy zelenavé je možný, ale patří spíš zkušenějším chovatelům. Po probuzení ze zimního spánku nastává období námluv a páření, které u samců provází charakteristické „nadbíhání", strkání a pokousávání samice. Samice po několika týdnech vyhrabe v teplé, osluněné půdě hnízdo a naklade obvykle 3–8 vajec; za sezónu může snůšku i zopakovat. Vejce se inkubují odděleně od dospělých zvířat při teplotě kolem 30–32 °C, přičemž teplota inkubace u tohoto druhu ovlivňuje pohlaví mláďat. Inkubace trvá zhruba dva měsíce. Čerstvě vylíhlá mláďata jsou citlivá na vyschnutí a vyžadují vyšší vlhkost úkrytu, kvalitní UVB a vápník od prvních dnů. Vzhledem k tomu, že jde o druh v příloze A, je třeba každé odchované mládě řádně evidovat.

Nejčastější chyby začátečníků

Mezi typické omyly patří malé, nevětrané terárium místo prostorného želvníku či výběhu, chybějící nebo neměněné UVB osvětlení, krmení ovocem, pečivem nebo dokonce psími granulemi, trvale vlhké a chladné prostředí a vynechání zimování u zdravých dospělých zvířat. Velkou chybou je i koupě „bez papírů" — kromě nelegálnosti často jde o stresované dovozové zvíře se skrytými zdravotními problémy. Když se těmto chybám vyhnete a zajistíte teplo, světlo, prostor a bylinnou stravu, je želva zelenavá jedním z nejvděčnějších a nejdéle žijících mazlíčků vůbec. Potřebné vybavení i krmiva najdete v sekci teraristika.

Želva zelenavá je při správné péči velmi odolné a dlouhověké zvíře — naprostá většina zdravotních potíží pramení z chyb v chovu, ne z „křehkosti" druhu. Nejčastější problémy a jejich prevence:

Metabolické onemocnění kostí (MBD): vzniká z nedostatku UVB a vápníku. Projevuje se měkkým, prohýbajícím se nebo deformovaným krunýřem, slabostí a deformacemi končetin a měkkým zobákem. Prevence = kvalitní UVB osvětlení a trvalý přístup k vápníku (sépiová kost).

Pyramiding (hrbolatý růst krunýře): štítky rostou do „pyramidek" místo do hladka. Příčinou je překrmování, nadbytek bílkovin, nedostatek vlákniny, sucho a málo pohybu. Prevence = vláknitá bylinná strava, dostatek pohybu a v mládí přiměřená vlhkost úkrytu.

Záněty dýchacích cest (RNS): typicky z chladu a vlhka. Příznaky: chrčení, bublinky a výtok z nosu, dýchání otevřenou tlamou, apatie. Vyžadují veterinární péči, neléčí se „domácími" prostředky.

Parazité a překyselení: hlavně u dovozových zvířat nejasného původu, která bývají stresovaná a zaplevená. Další důvod kupovat doložené odchovy.

Přerůstání zobáku a drápů: při nevhodné stravě a nedostatku otěru. Řeší se úpravou jídelníčku a tvrdými strukturami v teráriu.

Zdravá želva je čilá, má pevný krunýř, jasné oči bez výtoku, čistý nos a dobrou chuť k jídlu. Při jakékoli změně — apatii, otocích, odmítání potravy, výtocích, podivném dýchání — vyhledejte veterináře se specializací na plazy. Běžný veterinář nemusí mít s želvami zkušenost, proto si specialistu raději najděte ještě předtím, než ho budete akutně potřebovat.

Želva zelenavá obývá suché, travnaté a křovinaté biotopy Středomoří — od jižní Francie a Itálie přes pobřeží Jadranu až po Balkán a Řecko. Žije v teplých, slunných oblastech s dostatkem nízké vegetace, kde se pase a kde si vyhrabává úkryty.

V přírodě její počty dlouhodobě klesají kvůli ztrátě a fragmentaci prostředí, lesním požárům, automobilové dopravě a v minulosti také kvůli masovému odchytu pro zvířecí trh. Proto je dnes přísně chráněná mezinárodními i evropskými předpisy a v některých zemích probíhají záchranné a reintrodukční programy.

Legislativa — důležité přečíst před koupí: Testudo hermanni je zařazena v příloze A (CITES, resp. příloha A nařízení EU o ochraně druhů). To znamená, že k legálnímu prodeji i koupi je nutný platný doklad CITES (žlutý formulář, výjimka ze zákazu komerčních činností) vázaný na konkrétní zvíře, a zvíře musí být řádně evidované. Kupujte výhradně doložené odchovy od důvěryhodného chovatele, který vám předá platný doklad a dokáže doložit původ. Nákup „bez papírů" je nelegální a riskujete nejen postih, ale i zabavení zvířete. Doložený odchov má navíc tu výhodu, že je na zajetí zvyklý, zdravější a bez zátěže parazity, kterou si nesou dovozové „divočiny".