Hermelín

Hermelín (zakrslý hermelín, anglicky Polish, německy Hermelin) je sněhově bílý zakrslý králík s červenýma nebo modrýma očima a jedno z nejstarších zakrslých plemen vůbec. Váží 0,9–1,5 kg, dožívá se 8–10 let a stál u zrodu všech dnešních zakrslých barevných králíků. Je to živé, čilé zvíře elegantního vzhledu — králík pro milovníky klasiky.

Povaha a temperament

Hermelín je živý, zvědavý a čilý králík — temperamentem se podobá zakrslému barevnému, se kterým sdílí většinu genů. Velkou část dne tráví v pohybu, prozkoumává, hrabe a hlodá. Je inteligentní, rychle se učí orientovat v bytě, najde si oblíbená místa a spolehlivě si zapamatuje, kde bydlí pamlsky.

K lidem bývá přátelský, ale ocení klidné a předvídatelné zacházení. Prudké pohyby a hluk ho plaší — je to drobné kořistové zvíře a jeho důvěru si získáte trpělivostí na podlaze, ne zvedáním do náruče. Správně vedený hermelín se naučí přibíhat na jméno a říct si o drbání. Jako všichni králíci je společenský; nejspokojenější je v kastrovaném páru.

Pro koho se hermelín hodí

Do bytu

Výborná volba — velikostí, čistotností i tichým provozem. Bílá srst je paradoxně praktická: na rozdíl od tmavých plemen na ní hned vidíte nečistoty i případné parazity.

K dětem

Spíš pro starší, ohleduplné děti. Hermelín je drobný a křehký, malé děti ho mohou nechtěně poranit. Pro školáky, kteří pochopí pravidlo „mazlíme se na zemi", je to skvělý parťák.

Pro chovatele-vystavovatele

Hermelín je klasika výstavních hal — má propracovaný standard, silnou chovatelskou základnu a začínající vystavovatel u něj najde mentory i kvalitní zvířata.

Den s hermelínem

Hermelín startuje za úsvitu: bílý blesk obíhá výběh, kontroluje misky a hlásí se o snídani. Dopoledne přepne do úsporného režimu — spí v domečku nebo natažený na chladné podlaze, kde jeho bělost svítí jako sníh. Odpolední program: průzkum, hrabání v kopací krabici (pořiďte mu ji, koberec poděkuje) a pozorování z panáčku.

Večer je hermelín nejaktivnější i nejmazlivější: po velké senové večeři přijde fáze klidu, kdy si nechá líbit drbání a odmění vás drcáním. S rituály to má jako většina zakrslíků — co se dvakrát opakovalo, je zákon, a běda když večerní pamlsek nepřijde.

Jeho temperament je radost pozorovat: binky skoky bílého králíka na zeleném koberci výběhu patří k nejhezčím obrázkům králičího chovu.

První týdny doma: hermelín se osmělování

Hermelín potřebuje klasický zakrslický protokol: dva tři dny klidu v ohrádce, pak diplomacii z podlahy. Je temperamentní, ale obezřetný — první týden vás obíhá v uctivé vzdálenosti a testuje; pamlsky z dlaně přijdou kolem pátého dne, první dotek za týden a natáhnutí vedle vás do měsíce. Spěch celý proces vrací na začátek.

Rituály budujte od prvního dne: krmení v časech, večerní výběh, stejná slova. U červenookého rázu navíc myslete na světlo — seznamování veďte v měkkém osvětlení, ostrá lampa do očí albína k důvěře nepřispěje.

Charakteristické znaky

Hermelín připomíná sněhovou kouli s ušima: kompaktní válcovité tělo, kulatá hlava s širokým čelem, krátké hustě osrstěné uši a čistě bílá srst bez jediného barevného chloupku. Srst je krátká, jemná a hustá s bohatou podsadou, na dotek hedvábná. Proti zakrslému barevnému má hermelín o něco jemnější kostru a elegantnější vzhled.

Barevné rázy

Hermelín se chová výhradně bílý, ve dvou rázech podle barvy očí: červenooký (pravý albín) a modrooký. Modroocí hermelíni nejsou albíni v pravém slova smyslu — bílou barvu způsobuje vídeňský gen a bývají o něco méně citliví na ostré světlo. Jakákoli barevná kresba znamená, že nejde o hermelína, ale o bílého zakrslého barevného nebo křížence.

Standard a posuzování

Hermelín se posuzuje na typ a čistotu bílé: tělo krátké válcovité do 1,5 kg, hlava kulatá s širokým čelem, uši do 6 cm hustě osrstěné, srst sněhobílá bez nažloutlého nádechu. Ráz červenooký a modrooký se posuzují odděleně; u modrookého se hodnotí i sytost modři oka.

Vady: protáhlá hlava, dlouhé uši, žlutý nádech (často jen špatná podestýlka, ne genetika), u očí světlá či nestejná barva. Hermelín je nejstarší zakrslé plemeno a posuzovatelé na něm bývají nejpřísnější — drží laťku celé kategorii.

Ubytování a výběh

Standard zakrslých plemen: ohrádka či klec od 0,5 m² + každodenní volný pohyb po zabezpečeném bytě. Toaleta s peletovou podestýlkou, stálá zásoba sena v seníku, těžká miska na vodu, domeček, materiál na hlodání. Bílému králíkovi vybírejte podestýlku, která nebarví (pozor na levné barvené pelety).

Krmení

Jako u všech zakrslíků: seno neomezeně, denně čerstvá zelenina a bylinky, granule maximálně 1 lžíce na kg váhy denně, jednosložkové pelety místo müsli směsí. Ovoce jen výjimečně. Stálý přístup k čerstvé vodě je samozřejmost.

Péče o srst

Krátká bílá srst je nenáročná: pročesání jednou týdně, při línání obden. Žluté skvrny od moči (u zvířat, která polehávají v toaletě) řešte častější výměnou podestýlky, ne koupáním — králíci se nekoupou. Drápky stříhejte jednou za 4–8 týdnů.

Soužití s hermelínem v bytě

Nácvik toalety

Hermelín je čistotný a toaletu zvládne do dvou týdnů: rohová toaleta s lisovanými peletami v rohu, který si sám vybral, seno na dosah, bobky mimo toaletu přemisťovat dovnitř, počůraná místa čistit octovou vodou. U bílého králíka má čistá toaleta ještě jeden význam — zvíře, které polehává ve špinavé podestýlce, rychle chytne žluté skvrny na srsti a packách.

Řeč těla hermelína

Temperamentní hermelín mluví tělem nahlas: binky skoky (radostné vyhazování s vytočením) předvádí ve výběhu denně, dupnutí zadní nohou hlásí poplach, drcání zubů při drbání je spokojenost. Specialitou červenookých rázů je tzv. skenování — pomalé pohupování hlavou ze strany na stranu. Albíni mají slabší prostorové vidění a tímhle pohybem si „doostřují" obraz. Není to vada, ale normální projev.

Hermelín a světlo

Červenooký hermelín je citlivější na ostré světlo — duhovka bez pigmentu propouští víc, než je příjemné. Ohrádku a výběh umístěte tak, aby měl vždy možnost stáhnout se do stínu, a vyhněte se přímému polednímu slunci u okna. Modroocí jedinci tento problém prakticky nemají.

Péče v létě a v zimě

Léto: bílá srst odráží slunce, červenooké jedince ale chraňte před ostrým světlem (stín nad výběhem) a všechny před horkem nad 28 °C — zakrslíci se přehřívají rychle kvůli malému tělu. Zima: bytové plemeno; venkovní chov zvládne jen celoročně venku chovaný jedinec v zatepleném kotci a ve dvojici. Topná sezóna v bytě = sušší vzduch = víc línání, česejte častěji.

Výbava na míru hermelínovi

Mini set: ohrádka od 0,5 m² (výška 70 cm — skáče výborně), rohová toaleta s nebarvenými peletami (bílá srst!), seník, keramické misky, pelíšek 35 cm, kopací krabice s papírem na hrabání. Start 1 800–3 500 Kč, provoz 250–500 Kč/měsíc — nejlevnější provoz atlasu spolu se zakrslíkem.

• Oči: červenooké albíny může dráždit ostré přímé slunce — výběh umístěte tak, aby měl králík vždy stín. Slzení či zarudlé víčko patří k veterináři.
• Zuby: zakrslá lebka = sklon k malokluzi. Prevence: neomezené seno, hlodání, roční kontrola.
• Trávení: zástava trávení (GI stáza) je akutní stav — nežere-li králík 12 hodin, jeďte k veterináři.
• Očkování: myxomatóza + mor králíků (RHD 1+2) jednou ročně, i v bytě.
• Kastrace: u samic prevence rakoviny dělohy, u samců klidnější chování; od 4–6 měsíců.
• Přehřátí: nad 28 °C hrozí úpal — v létě stín, chladná dlažba, zmražená láhev.

Prevence v kostce: týdně oči (u albínů důkladně — slzení signalizuje dráždění), uši, drápky, zadeček; měsíčně váha (0,9–1,5 kg, u mini těla je každých 100 g znát); ročně vakcinace + kontrola zubů, na kterou u zakrslé lebky nikdy nezapomínejte.

Kdy okamžitě k veterináři: 12 hodin bez žrádla a bobků, slinění či vybírání jen měkkého žrádla (zuby!), apatie, skřípění zubů, naklonění hlavy, výtoky z očí a nosu, průjem — malé tělo nemá rezervy, jednejte rychle.

Kořeny hermelína sahají do Anglie 80. let 19. století, kde se pod názvem Polish vystavovali drobní bílí králíci vážící kolem jednoho kilogramu. Odkud přesně pocházeli, není jisté — podle nejrozšířenější teorie vznikli selekcí malých albínů z masných a laboratorních chovů, jméno Polish (polský) může odkazovat na původ části zvířat z kontinentu.

Na přelomu století se drobní bílí králíci dostali do Německa a Nizozemska, kde z nich chovatelé cíleným šlechtěním na menší tělo a kulatější tvary vytvořili plemeno Hermelin — pojmenované podle hranostaje (hermelínu) v zimní, čistě bílé srsti, z níž se šily královské pláště. Německý standard byl uznán kolem roku 1920. Červenooký ráz (albín) doplnil v roce 1928 ráz modrooký, který vznikl vnesením tzv. vídeňského genu.

Hermelín má pro králičí chovatelství mimořádný význam: ve 30. a 40. letech 20. století posloužil v Nizozemsku jako základ šlechtění zakrslých barevných králíků — křížením hermelínů s barevnými plemeny vznikl dnešní nejpopulárnější králičí mazlíček. V českých chovech má hermelín dlouhou tradici a na výstavách patří k pravidelně obsazovaným plemenům.

Dobový detail: na přelomu století byly „polské králíčky" módou viktoriánských salonů — dámy je nosily v rukávnících a londýnské obchody je prodávaly jako živé doplňky. Z téhle pochybné slávy plemeno vyrostlo v serióznost: němečtí chovatelé z něj systematickou prací udělali základní kámen zakrslého chovu a každý dnešní zakrslík — barevný, beran i teddy — má v rodokmenu hermelíny.