Želva ostruhatá

Želva ostruhatá (Centrochelys sulcata, dříve Geochelone sulcata) je třetí největší suchozemská želva na světě — po želvě sloní z Galapág a obří želvě z Aldabry. A právě velikost je důvod, proč je to druh, u kterého se v chovech chybuje vůbec nejčastěji. Prodává se totiž jako roztomilé mládě velikosti dlaně za pár stovek, jenže z něj během několika let vyroste obří zvíře o délce krunýře 60–80 cm a hmotnosti běžně 30–50 kg, výjimečně i přes 90 kg. Je to v doslovném smyslu živý buldozer: prohrabe ploty, podhrabe se pod zídky, převrátí nábytek i betonové truhlíky a v zápalu hrabání si razí cestu vším, co mu stojí v cestě.

Tomu odpovídá i vzhled. Krunýř je mohutný, oválný, pískově hnědý až žlutavý, poměrně plochý a s nápadně rýhovanými štítky (latinské sulcata znamená „rýhovaná"). Na zadních nohou a stehnech má velké kuželovité ostruhy, podle nichž dostala jméno, a sloupovité, sloní nohy uzpůsobené k nošení obrovské hmotnosti a k hrabání. Je to skutečně impozantní zvíře — a kdo má možnost a zázemí ho chovat, získá výjimečného mazlíčka. Pro většinu lidí je ale rozumnější volbou některá z menších suchozemských želv, třeba želva zelenavá nebo želva stepní; porovnat si je můžete v atlasu želv.

Povahově je sulcata překvapivě přátelská, kontaktní a „psí". Pozná svého pečovatele, chodí za ním, dožaduje se pozornosti a leckdy se nechá i podrbat na krku. Je zvědavá, aktivní a má silnou osobnost. Pochází z polopouštního pásu Sahelu na jižním okraji Sahary, takže miluje teplo a sucho a — to je důležité — nezimuje. To znamená, že v našich podmínkách potřebuje celoroční vytápěné zázemí, protože teploty pod zhruba 15 °C dlouhodobě nesnáší.

Jde tedy o druh dvou tváří: na jedné straně nádherné, dlouhověké a kontaktní zvíře, na druhé straně obrovský závazek na prostor, vytápění a desítky let života (dožívá se 50–100 let). Bohužel patří k nejčastěji odkládaným a do útulků i záchranných stanic předávaným želvám právě proto, že si lidé při koupi roztomilého mláděte neuvědomí, co z něj vyroste. Než si ji pořídíte, čtěte prosím dál — hlavně část o prostoru a vytápění.

Kontrolní otázky, než si sulcatu pořídíte: Mám (nebo do pár let vybuduji) celoročně vytápěný prostor, kam se vejde zvíře velikosti malého psa s hmotností přes 30 kg? Mám zabezpečený venkovní výběh, ze kterého se silné, hrabající zvíře nepodhrabe? Zvládnu platit vytápění toho prostoru každou zimu po desítky let? Mám poblíž veterináře pro velké plazy a způsob, jak takové zvíře převézt? Počítám s tím, že želva může přežít mě a bude potřebovat nástupce v péči? Pokud na některou z otázek odpovídáte „ne" nebo „nevím", je férovější vůči zvířeti i vůči sobě zvolit menší druh — třeba želvu zelenavou, žlutohnědou nebo stepní z našeho atlasu želv.

Velikost a stavba: mohutný oválný, poměrně plochý krunýř 60–80 cm; hmotnost 30–50 kg běžně, výjimečně přes 90 kg. Sloupovité „sloní" nohy, kuželovité ostruhy na stehnech.

Zbarvení: pískově hnědé až žlutavé, s výrazně rýhovanými (sulcata) štítky krunýře.

Tempo růstu: rychlé — z mláděte velikosti dlaně se za pár let stává desítky kilogramů vážící zvíře. Právě podceněné tempo růstu je hlavní příčinou problémů.

Aktivita a temperament: denní, velmi aktivní a silný vytrvalý hrabač; klidná, kontaktní, „psí" povaha. Nezimuje — vyžaduje teplo celoročně.

Délka života: 50–100 let — závazek často přesahující život pořizovatele.

Vhodnost pro začátečníka: nízká, a to nikoli kvůli složitosti samotné péče (ta je vlastně přímočará), ale kvůli extrémním nárokům na prostor a celoroční vytápění.

Prostor a zázemí — to nejdůležitější

U sulcaty je naprosto zásadní otázkou prostor a teplo, ne „jak ji nakrmit". Mládě odchováte v prostorném teráriu, jenže to je jen krátká přechodná fáze. Dospělé zvíře žádné běžné terárium nepojme — potřebuje rozlehlý celoročně vytápěný vnitřní prostor (vytápěná kůlna, zimní zahrada, skleník) a v teplé sezóně velký venkovní výběh. Výběh musí mít mimořádně pevné oplocení zapuštěné hluboko do země a nejlépe i podhrabovou zábranu, protože sulcata se podhrabe a prorazí překvapivě robustní bariéry. Tohle je hlavní důvod, proč druh nepatří do bytu ani na malou zahradu — a proč je třeba zázemí vyřešit dřív, než mládě vyroste, ne až potom.

Teplo a teplotní gradient

Vyhřívané místo by mělo mít 35–40 °C pod silnou výhřevnou lampou nebo zářičem, okolní teplota 26–30 °C. U dospělce v kůlně či skleníku neřešíte lampičku nad jedním kamenem, ale vytápění celého prostoru — to je provozně i investičně nejnáročnější část chovu. Teploty pod 15 °C zvíře dlouhodobě nesnáší a chlad rychle vede k zánětům dýchacích cest.

UVB osvětlení a slunce

Mládě i zvíře držené uvnitř potřebuje výkonné UVB osvětlení pro tvorbu vitamínu D3 a ukládání vápníku. Ve venkovním výběhu plní roli UVB přímé slunce, které je vždy lepší než umělý zdroj — sulcaty se na slunci s chutí vyhřívají. Sklo a plast ovšem UVB nepropouštějí, takže prostor za oknem nestačí.

Substrát

Na dno se hodí hrubší přírodní substrát nebo udusaná hlína se senem; terarijní zemina je vhodná pro mláďata. Počítejte s tím, že zvíře bude vytrvale hrabat a substrát „přeorávat".

Strava

Sulcata je čistě býložravá a strava musí být velmi vláknitá a chudá na bílkoviny. Základem je seno a suché traviny, doplněné lučními bylinami a jen menším podílem vláknité zeleniny. Nadbytek bílkovin, granulí, luštěnin nebo ovoce je u tohoto druhu obzvlášť nebezpečný — vede k rychlému, deformovanému „hrbolatému" růstu krunýře (pyramiding), který je nevratný. Doplňte sušenou bylinnou směs jako UGF želví mix, trvalý zdroj vápníku ze sépiové kosti a pravidelně multivitamín pro plazy. Vzhledem k velikosti dospělce počítejte s tím, že seno spotřebuje opravdu hodně.

Voda a koupání

Zajistěte velkou mělkou napáječku nebo nízkou nádrž, ve které se zvíře může napít i namočit; sulcaty se rády máčejí, zvlášť v teple. Mladá zvířata je vhodné pravidelně koupat ve vlažné mělké vodě kvůli hydrataci.

Žádné zimování

Na rozdíl od středomořských a stepních želv sulcata nezimuje. V chladném období ji udržujte v teple a aktivní; pokus o „zazimování" tohoto pouštního druhu je vážná a často smrtelná chyba.

Růst, tempo a manipulace

Neforsírujte růst překrmováním ve snaze mít „rychle velkou želvu" — pomalý, rovnoměrný růst na senu je zdravý, rychlý přerostlý růst znamená problémy s krunýřem a kostmi. S rostoucí hmotností počítejte i s tím, že manipulace je fyzicky náročná: dospělé zvíře nezvednete jen tak a i jeho přeprava k veterináři je logisticky složitá. Vybírejte proto rovnou veterináře se zkušeností s velkými plazy.

Rozmnožování

Rozmnožování sulcat je v zajetí možné, ale vzhledem k velikosti a nárokům jde o úkol pro zkušené a vybavené chovatele. Samice klade do vyhrabaného hnízda velké snůšky (i přes deset vajec), která se inkubují odděleně při teplotě kolem 30 °C po několik měsíců. Mláďata jsou drobná a rychle rostou; je třeba mít předem vyřešeno, kam s nimi — což je další důvod, proč nekupovat „náhodné" mládě bez rozmyslu.

Nejčastější chyby

Naprosto nejčastější chybou je podcenění velikosti a nároků na prostor a vytápění — koupě mláděte „na zkoušku" bez připraveného celoročního zázemí. Dále: příliš bílkovinná strava a granule (pyramiding), chlad a vlhko (záněty dýchacích cest), pokus o zimování a malé výběhy, ze kterých se zvíře podhrabe. Když máte zázemí a stravu pod kontrolou, je sama péče vlastně jednoduchá a zvíře mimořádně vděčné.

Náklady, provoz a praktická logistika

U sulcaty je dobré počítat nejen s pořizovací cenou mláděte, ale hlavně s dlouhodobými náklady, které mnohonásobně převýší cenu zvířete. Největší položkou je vytápění celoročního zázemí — kůlny, skleníku nebo zimní zahrady, kde dospělec přečká chladnou část roku v teple. To znamená nezanedbatelnou spotřebu energie každý rok po desítky let. Dále počítejte s vybudováním pevného, hluboko zapuštěného výběhu, s velkou spotřebou sena a bylinné stravy (dospělé zvíře sní opravdu hodně), s výkonným UVB osvětlením a topením a s občasnými, logisticky náročnými cestami k veterináři se zkušeností s velkými plazy. Promyslete také, jak budete řešit dovolenou a kdo zvíře případně převezme, kdybyste se o něj nemohli starat — vzhledem k délce života je to reálná otázka.

Připravte zázemí dřív, než mládě vyroste. Časté „dořeším to, až povyroste" končí tím, že rychle rostoucí zvíře nemá kam, trpí v provizoriu a nakonec putuje do záchranné stanice. Mít plán na dospělou velikost od prvního dne je u sulcaty základní podmínka zodpovědného chovu.

Sulcata je při dostatku prostoru, tepla a správné stravy odolné a dlouhověké zvíře; naprostá většina jejích zdravotních problémů pochází z poddimenzovaného chovu.

Pyramiding (hrbolatý růst krunýře): u tohoto druhu velmi častý a nevratný. Příčinou je příliš bílkovinná strava, granule, málo vlákniny, sucho bez možnosti zahrabání a nedostatek pohybu. Prevence = senná, vláknitá strava, dostatek prostoru a pohybu.

Metabolické onemocnění kostí (MBD): z nedostatku UVB a vápníku. Prevence = výkonné UVB (nebo slunce) a vápník (sépiová kost).

Záněty dýchacích cest: rychle nastupují při chladu a vlhku, kterým je pouštní druh vystaven obzvlášť špatně. Příznaky: výtok z nosu, chrčení, dýchání otevřenou tlamou — patří neprodleně k veterináři.

Problémy z velikosti: u velmi těžkých zvířat se mohou objevit potíže s klouby a s otěrem plastronu o tvrdý podklad; řeší se vhodným měkčím povrchem části výběhu.

Zdravá sulcata je čilá, aktivní, má pevný krunýř (bez výrazných „pyramidek"), jasné oči a výbornou chuť. Vzhledem k velikosti a síle zvířete řešte veterinární zázemí a možnost transportu předem, ne až v krizi.

Prevence především: u sulcaty platí dvojnásob, že prevence je levnější a snazší než léčba. Stabilní teplo, výkonné UVB nebo přímé slunce, suché a prostorné zázemí a hlavně senná, vláknitá strava bez bílkovin a ovoce — to je recept, který udrží zvíře zdravé po desítky let. Pravidelně sledujte tvar krunýře (zda nezačíná „pyramidovat"), chuť k jídlu a dýchání a zvíře občas zvažte; pozvolný úbytek hmotnosti nebo změna chování bývají prvním signálem, že je potřeba zakročit.

Domovem želvy ostruhaté je pás polopouští a savan na jižním okraji Sahary — tzv. Sahel — od Senegalu a Mauritánie přes Mali, Niger a Čad až po Súdán, Eritreu a Etiopii. V tomto extrémně horkém a suchém prostředí přečkává denní vedra i sucho v dlouhých norách, které si hloubí; nory jí poskytují stín a vlhčí mikroklima. Tato schopnost mohutného hrabání se v zajetí naplno projevuje a je třeba s ní počítat.

V přírodě je druh ohrožen ztrátou prostředí, suchem a sběrem; zároveň je ale hojně chován a rozmnožován v zajetí.

Legislativa a hlavní doporučení: Centrochelys sulcata je vedena v příloze B (CITES, resp. příloha B nařízení EU). Hlavní „překážkou" u tohoto druhu ovšem nejsou papíry, nýbrž velikost a nároky. Pořizujte ji jen s plným vědomím toho, jak obrovské zvíře z mláděte vyroste a jaké celoročně vytápěné zázemí a výběh vyžaduje — a ideálně až poté, co takové zázemí reálně máte. Zodpovědný prodejce vás na to upozorní; pokud někdo nabízí levná mláďata „bez řečí", je to varovný signál.