Želva mapová

Želvy mapové (rod Graptemys) jsou skupina elegantních severoamerických říčních želv, pojmenovaných podle jemné kresby na krunýři, která připomíná vrstevnice na mapě. Mezi nejčastěji chované patří želva mapová Graptemys pseudogeographica a Graptemys geographica. Typickým znakem je podélný hřeben (kýl) uprostřed krunýře, u některých druhů vybíhající v ostré trny — proto se jim anglicky říká i „sawback" (pilní hřbet).

Jsou to vynikající plavci a vášniví „baskovači" — milují proudící, dobře okysličenou vodu a celé hodiny se vyhřívají na vyčnívajících větvích a ostrůvcích. Oproti otužilým posuvkám jsou ale citlivější na kvalitu vody: ve špinavé nebo málo okysličené vodě snadno trpí plísněmi a záněty krunýře. Proto patří spíš do rukou pokročilejšího chovatele, který zvládne udržet velkou nádrž v dokonalé kondici.

Výrazný je u nich pohlavní dimorfismus: samice dorůstají podstatně větších rozměrů (17–27 cm) a u některých druhů jim mohutní hlava (přizpůsobení k drcení ulit), zatímco samci zůstávají malí a štíhlí (9–16 cm). Při výběru je proto dobré vědět, jaké pohlaví pořizujete — dospělá samice potřebuje opravdu velkou nádrž.

Mapové želvy nejsou v EU plošně vedeny jako invazní druh jako posuvky, jejich chov je ale dobré ověřit u konkrétního druhu a zdroje. V každém případě je to nádherná, aktivní a vděčná želva pro toho, kdo jí dopřeje prostornou nádrž s čistou vodou, silnou filtrací a kvalitním baskovacím místem. Další druhy najdete v atlasu želv.

Pokud hledáte vodní želvu, která je „pořád v pohybu" a krásně se předvádí při plavání i vyhřívání, je mapová ideální. Výměnou ale žádá disciplínu v údržbě vody — bez výkonné filtrace a pravidelných výměn se její citlivost na čistotu vody rychle projeví. Tím se liší od otužilejších druhů, jako je želva pižmová, které odpouštějí víc začátečnických chyb.

Velikost a stavba: štíhlá říční želva s podélným hřebenem (kýlem) na krunýři; samci 9–16 cm, samice 17–27 cm.

Zbarvení: olivově zelený až hnědý krunýř s jemnou „mapovou" kresbou, hlava a nohy s žlutavými linkami a skvrnami.

Rozlišovací znaky: charakteristický kýl uprostřed krunýře, u některých druhů s trny („sawback"); jemná síťovaná kresba.

Pohlavní dimorfismus: silný — samice mnohem větší, u některých druhů s mohutnou hlavou na drcení ulit; samci drobní a štíhlí.

Aktivita a temperament: denní, velmi aktivní a obratný plavec; vášnivý baskovač, přitom plachý a ostražitý.

Nároky: citlivá na kvalitu vody — vyžaduje čistou, okysličenou vodu a silnou filtraci; pro pokročilejší chovatele.

Zajímavost: u řady druhů určuje pohlaví mláďat teplota inkubace vajec (teplotně určené pohlaví).

Akvaterárium a voda

Mapová želva potřebuje velké akvaterárium s velkým objemem čisté vody na plavání a kvalitním suchým ostrůvkem k vyhřívání. Pro dospělou samici počítejte se stovkami litrů vody, raději více. Voda by měla být dostatečně hluboká, aby mohla aktivně plavat a potápět se, a ostrůvek snadno přístupný. Nádrž vybírejte v kategorii akvária, plovoucí ostrůvek např. ZOOMED plovoucí ostrůvek.

Filtrace a kvalita vody (klíčové)

Tohle je u mapové želvy nejdůležitější bod. Je citlivá na kvalitu vody, proto je nezbytný výkonný, raději předimenzovaný akvarijní filtr (u velké nádrže silnější externí model, u menší např. NEWA Duetto) a pravidelné výměny vody. Mapové želvy oceňují i lehký pohyb a okysličení vody. Špinavá nebo stojatá voda rychle vede k plísním a zánětům krunýře.

Teplota vody a výhřev ostrůvku

Voda by měla mít kolem 22–26 °C; k ohřevu slouží akvarijní topítko v ochranném krytu. Nad suchým ostrůvkem zřiďte vyhřívané místo s 32–35 °C pomocí výhřevné lampy (např. Basking Spot). Mapové želvy se vyhřívají opravdu rády a kvalitní baskovací místo je pro ně zásadní.

UVB osvětlení

Kvalitní UVB osvětlení (typ 5.0, např. Repti UVB 5.0) nad ostrůvkem je nutné — bez UVB nedokáže želva ukládat vápník a hrozí měknutí a deformace krunýře.

Strava

Mapová želva je všežravá až převážně masožravá; samice s velkou hlavou mají rády tvrdou kořist (plže, škeble). Základ tvoří kvalitní krmivo pro vodní želvy (např. ZOOMED pelety nebo Vitakraft Turtle Omnivor), doplněné o živočišnou složku jako gammarus, vodní plže a měkkýše a u dospělců i o vodní rostliny. Krmte střídmě a pestře.

Soužití, manipulace a údržba

Více želv pohromadě znamená výrazně větší nádrž a silnější filtraci; mapové bývají k sobě snášenlivější než některé druhy, přesto zajistěte dost ostrůvků a úkrytů. Manipulaci omezte na minimum (jsou plaché a stresují se) a po každém kontaktu se zvířetem i vodou si umyjte ruce kvůli salmonelám. Pravidelně vyměňujte vodu, čistěte filtr a kontrolujte teploty. Vybavení a krmivo pořídíte v sekcích teraristika a akvaristika.

Mapové želvy jsou při dokonalé vodě a teple zdravé a dlouhověké, ale jejich citlivost na kvalitu vody z nich dělá náročnější druh — většina problémů pramení právě ze špatné nebo málo okysličené vody.

Nemoci krunýře (plísně, měknutí, SCUD): u mapových obzvlášť časté při zanedbané vodě. Prevence = silná filtrace, čistá okysličená voda, suchý vyhřívaný ostrůvek a UVB.

Záněty očí a hypovitaminóza A: oteklá víčka z nedostatku vitamínu A a špatné vody. Prevence = pestrá strava a kvalitní krmivo.

Záněty dýchacích cest: z chladu a průvanu; želva plave nakřivo a dýchá s námahou. Patří k veterináři.

Metabolické onemocnění kostí: z nedostatku UVB a vápníku. Prevence = UVB a vápník.

Zdravá mapová želva aktivně plave, ráda se vyhřívá, má pevný čistý krunýř a jasné oči. Klíčem k jejímu zdraví je nadprůměrná péče o vodu — kdo to zvládne, má krásnou a vděčnou želvu na desítky let. Při potížích vyhledejte plazího veterináře a kvůli salmonelám dbejte na hygienu.

Domovem želv mapových jsou řeky, potoky a jezera střední a východní Severní Ameriky. Jsou silně vázané na tekoucí, dobře okysličenou vodu s dostatkem vyčnívajících kořenů a kmenů k vyhřívání. Mnohé druhy jsou specializované potravně — samice s mohutnou hlavou drtí ulity vodních plžů a škeble, zatímco menší samci loví drobné bezobratlé.

Vázanost na čistou říční vodu vysvětluje, proč jsou mapové želvy v zajetí náročnější na kvalitu vody a filtraci než stojatovodní druhy. V přírodě některé druhy ubývají kvůli regulaci řek a znečištění a část z nich je chráněná, proto je u nich obzvlášť důležité pořizovat jen zvířata z legálních, odchovaných zdrojů a nikdy je nevypouštět do přírody.

Nikdy nevypouštějte žádnou vodní želvu do rybníka, řeky ani jezera — je to nezodpovědné a u řady druhů i nelegální. Pokud se o želvu nemůžete starat, kontaktujte záchrannou stanici nebo zkušeného chovatele a domluvte zodpovědné předání.