Želva pardálí

Želva pardálí (Stigmochelys pardalis, dříve Geochelone pardalis), známá také jako leopardí želva, patří mezi největší a nejkrásnější suchozemské želvy vůbec. Své jméno dostala podle nápadné kresby: vysoký, kupolovitý krunýř má žlutý až béžový podklad pokrytý sytě černými skvrnami a paprsčitými znaky, které opravdu připomínají leopardí srst. U mláďat je kresba nejvýraznější a s věkem se obvykle zjednodušuje. Je to želva, která zaujme na první pohled — a zároveň želva s velkými nároky, kterou je třeba pořizovat s rozmyslem.

Velikostí patří mezi „obří" druhy. Dospělá zvířata běžně dorůstají 30–45 cm a hmotnosti kolem 8–20 kg, velcí jedinci z některých populací ale dosahují i 70 cm a přes 40 kg. To z ní dělá zvíře srovnatelné nárokami na prostor s želvou ostruhatou, byť pardálí nehrabe tak intenzivně a má poněkud jiné nároky na vlhkost. Pochází z otevřených savan a travnatých plání východní a jižní Afriky, od Etiopie a Súdánu až po Jihoafrickou republiku, a právě toto prostředí určuje, jak ji chovat.

Klíčová vlastnost, kterou je nutné znát hned na začátku: želva pardálí je teplomilná a nezimuje. Na rozdíl od evropských a stepních želv, které řízeně zimují, potřebuje pardálí teplo po celý rok. V našich podmínkách to znamená velký, celoročně vytápěný vnitřní prostor a v teplé sezóně rozlehlý venkovní výběh. Teploty pod zhruba 15 °C dlouhodobě nesnáší a chlad spolu s vlhkem u ní rychle vedou k zánětům dýchacích cest. To je hlavní důvod, proč není vhodná pro každého — péče sama o sobě je přímočará, ale zajistit celoroční teplo velkému zvířeti je náročné.

Povahově je pardálí mimořádně klidná, mírumilovná a snášenlivá. Na rozdíl od některých středomořských želv nejsou samci tak agresivní, takže se za dostatku prostoru dají chovat i ve skupinách. Je to pomalá, rozvážná pastvařka, která se ráda vyhřívá na slunci a celé hodiny se popásá. Pro svou krásu, klid a dlouhověkost (běžně přes padesát let) je vyhledávaným, byť náročným chovancem. Pokud hledáte menší a otužilejší druh do venkovního výběhu, podívejte se na želvu zelenavou nebo vroubenou; všechny druhy porovnáte v atlasu želv.

V rámci druhu se historicky rozlišovaly dvě formy, které se v chovech stále zmiňují: severnější, větší a kontrastněji kreslená forma (často uváděná jako pardalis pardalis) a rozšířenější, o něco menší forma „babcocki", se kterou se setkáte v chovech nejčastěji. Pro praktickou péči nejsou rozdíly zásadní, ale je dobré od chovatele vědět, z jaké linie zvíře pochází, protože dospělá velikost se může lišit. V každém případě platí, že i „menší" pardálí je velké zvíře, které z roztomilého mláděte vyroste rychleji, než většina lidí čeká.

Často padá otázka, jak se pardálí liší od podobně velké želvy ostruhaté. Obě jsou velké, teplomilné a nezimují, ale pardálí má vysoký kupolovitý krunýř s leopardí kresbou a méně vehementně hrabe, kdežto sulcata je plochá, rýhovaná, jednobarevně písková a je extrémní hrabač. Pardálí navíc u mláďat ocení mírně vyšší vlhkost úkrytu, zatímco sulcata je vyloženě pouštní. Nárokami na prostor a celoroční teplo jsou ale obě srovnatelné — ani jednu nepořizujte bez velkého vytápěného zázemí.

Velikost a stavba: velká, vysoce kupolovitá želva, krunýř 30–45 cm (velcí jedinci až 70 cm), hmotnost 8–20 kg (až 40 kg). Robustní sloupovité nohy.

Zbarvení: žlutý až béžový podklad s černou „leopardí" kresbou (skvrny a paprsky); u mláďat nejvýraznější, s věkem se zjednodušuje.

Rozlišovací znaky: vysoký kupolovitý tvar a leopardí kresba ji odlišují od plochých rýhovaných sulcat i od menších středomořských želv.

Pohlavní dimorfismus: samec mívá delší ocas a u některých populací vkleslý plastron; samice bývá zavalitější. Určení pohlaví je spolehlivé až s věkem.

Aktivita a temperament: denní, klidná, mírumilovná, snášenlivá; pomalá pastvařka. Nezimuje — vyžaduje teplo celoročně.

Vhodnost pro začátečníka: nízká až střední — nikoli kvůli složitosti péče, ale kvůli velikosti a nutnosti celoročního tepla a velkého prostoru.

Prostor a zázemí

Mládě odchováte v prostorném, dobře větraném teráriu, ale stejně jako u jiných obřích druhů jde o přechodnou fázi. Dospělá pardálí potřebuje velký celoročně vytápěný vnitřní prostor (vytápěná místnost, zimní zahrada, skleník) a v teplé části roku rozlehlý venkovní výběh se slunnými i stinnými místy a pevným oplocením. Pardálí sice nehrabe tak vehementně jako sulcata, přesto musí být výběh dobře zabezpečený. Stinný úkryt je důležitý, aby se zvíře mohlo schovat před deštěm i přílišným sluncem.

Teplo a teplotní gradient

Teplo je u tohoto druhu zásadní. Vyhřívané místo by mělo mít 35–40 °C pod silnou výhřevnou lampou nebo zářičem, okolní teplota 25–30 °C. U dospělce v interiéru řešíte vytápění celého prostoru, ne jen jednoho kamene pod lampou. Teploty pod 15 °C jsou pro pardálí rizikové, proto je v našich podmínkách celoroční vytápěné zázemí nezbytné.

UVB osvětlení a slunce

Mládě i zvíře držené uvnitř potřebuje výkonné UVB osvětlení pro tvorbu vitamínu D3 a ukládání vápníku. Ve venkovním výběhu plní roli UVB přímé slunce, které je vždy lepší než umělý zdroj — pardálí se na slunci s chutí vyhřívá. Sklo a plast ovšem UVB nepropouštějí, takže prostor za oknem nestačí.

Vlhkost a substrát

Zvláštnost pardálí oproti pouštním druhům: i když pochází ze savany, mláďata profitují z mírně vyšší vlhkosti v úkrytu, která pomáhá předcházet pyramidingu (hrbolatému růstu krunýře). Na dno volte přírodní substrát (terarijní zemina), který drží vlhkost v úkrytu, zatímco zbytek prostoru zůstává spíš suchý. Cílem je teplo a sucho s vlhkým úkrytem, ne celkové vlhko.

Strava

Pardálí je čistě býložravá pastvařka a strava musí být velmi vláknitá, na bázi travin a sena, s nízkým obsahem bílkovin. Základem je seno, suché i čerstvé traviny a luční byliny, doplněné menším podílem vláknité listové zeleniny. Nadbytek bílkovin, granulí, luštěnin nebo ovoce vede k pyramidingu a k trávicím potížím. Doplňte sušenou bylinnou směs jako UGF želví mix, trvalý zdroj vápníku ze sépiové kosti a pravidelně multivitamín pro plazy. Vzhledem k velikosti dospělce počítejte s velkou spotřebou sena.

Voda a koupání

Zajistěte velkou mělkou napáječku nebo nízkou nádrž, ve které se zvíře napije i namočí; pardálí se ráda máčí, zvlášť v teple. Mladá zvířata je vhodné pravidelně koupat ve vlažné mělké vodě kvůli hydrataci.

Žádné zimování

Na rozdíl od evropských a stepních želv pardálí nezimuje. V chladném období ji udržujte v teple a aktivní; pokus o „zazimování" tohoto teplomilného druhu je vážná a často smrtelná chyba.

Soužití a sestavení chovu

Díky mírumilovné povaze se pardálí dají při dostatku prostoru chovat i ve skupinách, samci nebývají tak rivalští jako u středomořských druhů. Postup při zařizování je obvyklý: nejdřív připravte vytápěné zázemí a výběh, nastavte výhřev a UVB, doplňte vlhký úkryt, vodu a vápník, a teprve pak pořiďte doložené zvíře. Mezi typické chyby patří poddimenzovaný a nevytápěný prostor, příliš bílkovinná strava (pyramiding), chlad a vlhko bez tepla a pokus o zimování.

Vytápění v našich podmínkách

V českém klimatu je největší výzvou udržet velké teplomilné zvíře v teple po celý rok. V praxi to znamená vyhradit pardálí vytápěnou místnost, skleník nebo zimní zahradu, kde i v zimě udržíte denní teploty kolem 25–30 °C a vyhřívané místo 35–40 °C. V létě je ideální velký venkovní výběh, ze kterého zvíře na noc a za chladu vracíte do tepla. Počítejte s tím, že vytápění takového prostoru po desítky let je dlouhodobě nejnákladnější část chovu — výrazně dražší než pořizovací cena zvířete i než vybavení. Než si pardálí pořídíte, je férové si tuto položku spočítat dopředu.

Růst, pyramiding a tempo

Pardálí je proslulá náchylností ke „pyramidingu" — hrbolatému, do pyramidek rostoucímu krunýři. Dnes se ví, že hlavní roli hrají sucho a nevhodná, příliš bílkovinná strava, ne jen vápník. Prevence je tedy trojí: senná, vláknitá a nízkobílkovinná strava; u mláďat vlhčí úkryt, do kterého se zvíře zahrabe; a dostatek pohybu a prostoru. Neforsírujte růst překrmováním — pomalý, rovnoměrný růst je známkou zdraví, rychlý přerostlý jedinec si nese deformace na celý život. Trpělivost se u tohoto dlouhověkého druhu mnohonásobně vyplácí.

Pardálí je při dostatku tepla, prostoru a správné stravy odolné a dlouhověké zvíře; většina problémů pochází z chladu, vlhka a špatné stravy.

Záněty dýchacích cest: u teplomilného druhu obzvlášť časté při chladu a vlhku. Příznaky: výtok z nosu, chrčení, dýchání otevřenou tlamou, apatie — vyžadují neprodleně veterinární péči.

Pyramiding (hrbolatý růst krunýře): z příliš bílkovinné stravy, sucha bez vlhkého úkrytu a nedostatku pohybu. Prevence = senná vláknitá strava, vlhký úkryt u mláďat a dostatek pohybu.

Metabolické onemocnění kostí (MBD): z nedostatku UVB a vápníku. Prevence = výkonné UVB (nebo slunce) a vápník (sépiová kost).

Močové kameny: u nedostatečně napájených zvířat krmených příliš bílkovinně; prevence = dostatek vody, koupání a vláknitá strava.

Zdravá pardálí je čilá, má pevný, pravidelně rostoucí krunýř, jasné oči a dobrou chuť. Vzhledem k velikosti řešte veterinární zázemí a možnost transportu předem. Při potížích vyhledejte veterináře se zkušeností s velkými plazy.

Karanténa a prevence: nově pořízené zvíře držte několik týdnů odděleně a sledujte chuť, trus a dýchání; u zvířat nejasného původu nechte vyšetřit trus na parazity. U pardálí platí dvojnásob, že prevence je snazší než léčba — udržujte teplo a sucho s vlhkým úkrytem, kvalitní UVB nebo slunce a vláknitou sennou stravu, a zvíře zůstane v kondici po desítky let. Jako u všech plazů dbejte na hygienu (možný přenos salmonel), zvlášť jsou-li v domácnosti malé děti — po manipulaci si vždy umyjte ruce.

Domovem želvy pardálí jsou otevřené savany, travnaté pláně a polosuché oblasti východní a jižní Afriky — od Etiopie, Súdánu a Somálska přes Keňu a Tanzanii až po Zambii, Botswanu a Jihoafrickou republiku. V tomto prostředí se pomalu popásá na travinách a vyhýbá se extrémnímu vlhku; na rozdíl od sulcaty si nehloubí rozsáhlé nory, spíš vyhledává přirozený úkryt.

Druh je v přírodě relativně rozšířený, je ale ovlivněn ztrátou prostředí a sběrem; zároveň je hojně chován a rozmnožován v zajetí.

Legislativa: Stigmochelys pardalis je vedena v příloze B (CITES, resp. příloha B nařízení EU). Na rozdíl od druhů přílohy A není potřeba žlutý formulář ke každému prodeji, přesto kupujte doložené odchovy z důvěryhodného zdroje a vyžádejte si informace o původu. Doložený odchov je zdravější, lépe zvyklý na chovatelské podmínky a bez zátěže parazity, kterou si nesou dovozová zvířata.

Z hlediska kupujícího je proto nejlepší volbou doložený evropský odchov: máte jistotu původu, zdravější a na zajetí zvyklé zvíře a podpoříte zodpovědný chov místo dovozu z volné přírody. Při převzetí si vyžádejte informace o linii, dosavadní péči a stravě a zkontrolujte, že má zvíře pevný krunýř bez výrazného pyramidingu, jasné oči a čistý nos.