Česká husa

Česká husa je původní české plemeno, které se po staletí chovalo na vesnických dvorech v Čechách a na Moravě. Je to lehčí, středně velká bílá husa, vyšlechtěná pro nenáročný chov na pastvě. Dnes patří mezi národní genetické zdroje hospodářských zvířat, podobně jako česká slepice zlatá kropenatá.

Je čistě bílá, s oranžovým zobákem a nohama. Existují dvě formy: hladkohlavá a chocholatá, která má na hlavě drobnou chocholku z peří. Houser váží 4,5–5,5 kg, husa 4–4,5 kg — oproti těžkým plemenům, jako je landeská husa, je tedy lehčí, zato pohyblivější a otužilejší.

Česká husa je mimořádně nenáročná. Většinu potravy si spase na trávě, snáší české zimy bez problémů a je odolná vůči nemocem. Husy snášejí sezónně, zhruba 15–30 vajec ročně, a jsou spolehlivými kvočnami a pečlivými matkami. Peří české husy je tradičně ceněné pro kvalitní prachové peří.

Husy jsou ostražité a hlasité — na každého cizího příchozího upozorní, takže fungují jako dobrý „hlídač“ dvora. Houser v době hnízdění chrání husu a housata a může být útočný. Pro větší snůšku se hodí labutí husa. Všechna plemena najdete v atlasu plemen slepic a drůbeže.

Velikost a stavba: středně velké, kompaktní tělo s plnou hrudí. Houser váží 4,5–5,5 kg, husa 4–4,5 kg.

Peří: čistě bílé, husté, s kvalitním prachovým peřím.

Formy: hladkohlavá a chocholatá (s malou chocholkou na hlavě).

Zobák a nohy: oranžové, oči modré.

Povaha: ostražitá, hlasitá a nenáročná. Houser chrání hejno.

Pastva je základ

Husy jsou spásači — většinu potravy tvoří tráva. Počítejte alespoň s 50–100 m² kvalitní pastviny na husu, na menší ploše tráva rychle zmizí a husy je pak nutné víc přikrmovat. Na pastvě by měl být stín a zdroj vody.

Ustájení

Husy nepotřebují zateplený přístřešek, ale musí mít suché a bezpečné místo na noc, chráněné před liškou. Počítejte zhruba s 0,8–1 m² na husu a se suchou podestýlkou. Husy nehřadují.

Voda

Husy potřebují vodu k pití, ponoření hlavy a čištění peří. Rybník není nutný, ale v období rozmnožování zlepšuje vodní plocha oplozenost vajec, protože husy se často páří na vodě.

Krmení

Na dobré pastvě husy v létě vystačí téměř bez přikrmování. V zimě a v době snášky přikrmujte obilím, kompletní směsí pro drůbež a minerálním doplňkem, například NutriMix Drůbež. Housata v prvních týdnech potřebují směs pro odchov a jemnou zeleň. Krmiva najdete v kategorii krmivo pro drůbež.

Hnízdění a housata

Husa snáší na jaře, obvykle 15–30 vajec, a pak sedí zhruba 28–30 dní. Je pečlivou kvočnou a matkou. Houser v té době hnízdo hlídá a může napadat lidi i zvířata, buďte proto opatrní, zvlášť u dětí.

Velmi odolné plemeno: česká husa je otužilá, dlouhověká a málo náchylná k nemocem.

Paraziti: na pastvě hrozí vnitřní paraziti (zejména u housat). Odčervujte podle doporučení veterináře a střídejte pastviny.

Housata: v prvních týdnech jsou citlivá na chlad a vlhko, potřebují teplo a sucho.

Otravy: husy spasou téměř cokoli — dbejte, aby na pastvě nebyly jedovaté rostliny ani posekaná tráva po postřicích.

Česká husa vychází z krajových hus, které se na území Čech a Moravy chovaly po staletí. Husy byly důležitou součástí vesnického hospodářství — dávaly maso, sádlo a hlavně peří, které se ručně dralo na peřiny. Husí pasáci a pasačky vodili husy na obecní pastviny.

S úpadkem tradičního hospodaření ve 20. století česká husa téměř vymizela. Díky chovatelům se ji podařilo zachránit a dnes je zařazena do Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat.

V současnosti se česká husa chová hlavně v menších a hobby chovech, kde se cení její otužilost, nenáročnost a mateřské vlastnosti.