Orpingtonka

Orpingtonka je jedno z nejoblíbenějších těžkých plemen slepic na světě. Vyšlechtil ji na konci 19. století anglický chovatel William Cook v obci Orpington v hrabství Kent s cílem vytvořit užitkovou slepici pro anglický venkov, která snese dost vajec a zároveň dá kvalitní maso. Dnes se chová hlavně pro svou krásu a mimořádně příjemnou povahu.

Na první pohled zaujme velikostí a bohatým, volně přiléhajícím peřím, které jí dává kulatý, „nadýchaný“ vzhled. Nejznámější je žlutá orpingtonka (anglicky buff), ale chová se také v černé, bílé, modré a dalších barvách. Pod objemným peřím se skrývá tělo o hmotnosti 3–3,5 kg u slepice a až 4,5 kg u kohouta.

Povahou je orpingtonka jednou z nejpřítulnějších slepic vůbec. Je klidná, nelétá, ráda se nechá pochovat a v hejnu nebývá agresivní. Je také vynikající kvočnou a starostlivou matkou — pokud chcete vlastní kuřata, orpingtonka je spolehlivá volba. Snůška kolem 150–180 vajec ročně se světle hnědou skořápkou je solidní, ale není tak vysoká jako u její „australské dcery“ australky, která z orpingtonky vznikla šlechtěním na snůšku.

Orpingtonka se hodí pro rodiny s dětmi, chovatele, kteří chtějí klidné hejno, a pro zahrady, kde nevadí méně vajec výměnou za příjemné společnice. Podobně klidná je i brahmánka. Další plemena porovnáte v atlasu plemen slepic.

Velikost a stavba: velké, široké a hluboké tělo s nízko neseným ocasem a krátkými nohami. Kohout váží 4–4,5 kg, slepice 3–3,5 kg. Díky bohatému peří působí ještě mohutněji. Chová se i zakrslá orpingtonka.

Hlava: malá až středně velká, jednoduchý hřeben, červený obličej, laloky i ušnice.

Peří: bohaté, měkké a volně přiléhající, s množstvím prachového peří. Běháky jsou neopeřené.

Barevné rázy: žlutá (nejznámější), černá, bílá, modrá lemovaná, levandulová, koroptví a další.

Povaha: velmi klidná, krotká a mateřská. Kohouti bývají mírní.

Kurník a hřady

Orpingtonka potřebuje prostornější kurník — počítejte s 0,3–0,35 m² podlahy na kus a 25 cm hřadu na slepici. Hřady umístěte nízko (do 50 cm), aby se těžké slepice při seskakování neporanily. Hnízda volte prostorná a dostatečně hluboká, protože orpingtonky v nich rády sedí.

Výběh

Orpingtonka nelétá a není příliš aktivní, takže jí stačí menší výběh s nižším oplocením (kolem 1 m). Přesto potřebuje alespoň 3–4 m² na kus, ideálně travnatých, aby měla dost pohybu a nepřibírala. Výběh by měl mít stinné místo — v horkých letních dnech trpí kvůli hustému peří horkem.

Krmení a hmotnost

Orpingtonky mají sklon k tloustnutí, který snižuje snůšku a zatěžuje srdce i klouby. Základem by měla být kompletní směs pro nosnice (zhruba 140–160 g denně), například Sehnoutek Nosnice N2, a hodně zeleně. Obilí, pečivo a pamlsky dávejte jen střídmě. Mušlová drť a grit musí být stále k dispozici. Krmiva najdete v kategorii krmivo pro drůbež.

Horko a vlhko

Husté peří chrání orpingtonku před mrazem, ale v létě ji ohrožuje přehřátím. Zajistěte stín, dobře větraný kurník a dostatek čerstvé vody — v horkých dnech raději dvě napáječky. Mokré peří schne pomalu, proto potřebuje i zastřešenou část výběhu.

Kvokání

Orpingtonky kvokají často. Pokud nechcete kuřata, vyndávejte kvočnu z hnízda a na několik dní ji oddělte. Pokud kuřata chcete, je orpingtonka výborná kvočna, vysedí 8–10 vajec a o kuřata se vzorně stará.

Péče o peří

Husté peří kolem kloaky se může zašpinit trusem. Pravidelně ho kontrolujte a v případě potřeby peří opatrně zastřihněte — předejdete tak hnití a zamoření larvami much v létě. Zajistěte suché místo na popelení.

Obezita: nejčastější problém orpingtonek. Vede k nižší snůšce, problémům se snášením a srdečním potížím. Kontrolujte hmotnost a omezte obilí.

Přehřátí: v létě sledujte příznaky přehřátí (otevřený zobák, odtažená křídla, apatie) a zajistěte stín a vodu.

Paraziti: husté peří je ideálním úkrytem pro čmelíky, roztoče a vši. Kontrolujte slepice i hřady a při výskytu ošetřete kurník, například přípravkem Rebel proti čmelíkům.

Otlaky chodidel: u těžkých slepic hrozí bumblefoot při seskakování z vysokých hřadů. Prevencí jsou nízké hřady a měkká podestýlka.

Marekova choroba: doporučujeme očkovaná kuřata.

Orpingtonku vyšlechtil William Cook, chovatel drůbeže z obce Orpington v hrabství Kent, v 80. letech 19. století. Jako první představil v roce 1886 černou orpingtonku, kterou vytvořil křížením minorek, plymutek a langšanek. Chtěl vytvořit univerzální slepici pro anglický venkov, která bude dobře snášet i v zimě a dá dostatek masa.

Brzy následovaly další barvy — bílá, žlutá a později další. Zejména žlutá orpingtonka se stala módou a v Anglii i v Americe patřila na přelomu 19. a 20. století k nejoblíbenějším užitkovým slepicím. Postupně se z ní vyvinul těžší, víc opeřený výstavní typ, zatímco v Austrálii vznikla z černé orpingtonky výkonnější australka.

Dnes se orpingtonka chová především jako okrasné a rodinné plemeno. V Česku je oblíbená mezi chovateli pro klidnou povahu, krásu a výborné mateřské vlastnosti.