Želva žlutohnědá

Želva žlutohnědá (Testudo graeca) je po želvě zelenavé druhou nejčastěji chovanou suchozemskou želvou v Evropě a velmi často se s ní zaměňuje. Obě patří do rodu Testudo, mají podobnou velikost i nároky a obě jsou dlouhověké a otužilé. Spolehlivě je ale rozlišíte podle dvou znaků: želva žlutohnědá má po stranách zadních stehen dva nápadné rohovinové hrboly — „ostruhy" (odtud i lidový název ostruhatá, který ovšem patří jinému druhu) — a na rozdíl od zelenavé nemá na konci ocasu rohovinový trn. Nadocasní štítek bývá u graeca nedělený.

Krunýř je vysoko klenutý, oválný, žlutohnědý až okrový se značně proměnlivou tmavou kresbou. Velikost se liší podle zeměpisné formy: většina zvířat v chovech dorůstá 15–20 cm, některé formy ale přesahují 25 cm a existují i drobné varianty kolem 12 cm. Právě tato proměnlivost je pro druh typická — Testudo graeca je „sběrný" druh s mnoha poddruhy a lokálními formami od Španělska přes severní Afriku až po Přední Asii a Kavkaz, které se liší velikostí, zbarvením i nároky na teplo a vlhkost.

Pro chovatele z toho plyne jedna zásadní věc: u želvy žlutohnědé je nutné znát původ konkrétního zvířete. Evropské a anatolské formy snášejí mírné podnebí a řízené zimování podobně jako želva zelenavá. Teplomilné severoafrické formy (např. z Maroka) jsou naopak na chlad citlivější, hůř zimují a v našich podmínkách se jim často daří lépe, když je přes zimu necháme aktivní v teple. Pořídit „graecu bez papírů a bez původu" proto znamená koupit zvíře, u kterého ani nevíte, jestli ho smíte zazimovat — a chybné zazimování teplomilné formy bývá osudné.

Povahově je želva žlutohnědá klidná, snášenlivá a vděčná. Stejně jako příbuzné druhy je to denní býložravec, který se rád vyhřívá a pase, má jasný denní i sezónní rytmus a při dobré péči se dožívá vysokého věku — běžně přes padesát let, výjimečně i kolem sta. Je to tedy závazek na desítky let. Pro klidnou povahu a relativní nenáročnost se hodí i pro začínající chovatele želv, pokud zajistí teplo, UVB a kvalitní bylinnou stravu; u zvířat nejasného (dovozového) původu je ale lepší počítat s tím, že půjde spíš o úkol pro zkušenějšího. Pokud teprve vybíráte, srovnejte si ji s aktivnější želvou stepní nebo si projděte celý atlas želv.

Stojí za to vědět, že pod jménem „želva žlutohnědá" se skrývá celá skupina forem, které se v chovech potkávají. Evropská a balkánská forma (často označovaná jako T. g. ibera) bývá větší a otužilejší, marocké a tuniské formy jsou menší a teplomilnější, blízkovýchodní a kavkazské populace mají zase své zvláštnosti. Pro praxi není nutné určit poddruh na chlup přesně, ale je dobré od chovatele vědět, z jaké oblasti zvíře pochází — určuje to teplotní režim i to, zda a jak dlouho želva zimuje. Pokud někdo prodává „graecu" a o původu neví vůbec nic, je to varovný signál.

V čem se tedy rozhodovat mezi želvou žlutohnědou a zelenavou? Obě jsou skvělé. Zelenavá je o něco „předvídatelnější", protože většina nabízených zvířat pochází z otužilých evropských chovů a bez problémů zimuje. U žlutohnědé je nabídka pestřejší: seženete jak otužilé evropské formy, tak teplomilné africké, a právě proto je u ní znalost původu důležitější. Začátečníkovi se vyplatí vybírat doložený evropský odchov, u kterého je péče přímočará.

Velikost a stavba: vysoko klenutý oválný krunýř, nejčastěji 15–20 cm, některé formy přes 25 cm. Robustní suchozemská stavba se silnými, šupinatými končetinami.

Zbarvení: žlutohnědý až okrový podklad s proměnlivou tmavou kresbou; konkrétní vzhled silně závisí na poddruhu a lokalitě.

Rozlišovací znaky: dvě rohovinové „ostruhy" po stranách zadních stehen, chybějící trn na konci ocasu (na rozdíl od želvy zelenavé) a obvykle nedělený nadocasní štítek. Pět prstů na předních nohou (na rozdíl od čtyřprsté želvy stepní).

Pohlavní dimorfismus: samec menší, s delším a silnějším ocasem a vkleslým plastronem; samice větší, s plochým plastronem.

Aktivita a temperament: denní, sezónně aktivní; klidná, snášenlivá, dlouhověká. Samci v období námluv bývají k sobě i k samicím dotěrní a útoční.

Vhodnost pro začátečníka: vysoká u evropských forem se známým původem; u dovozových „divočin" spíš pro zkušenější chovatele.

Terárium a venkovní výběh

Nároky se velmi podobají želvě zelenavé. Mladé želvy chováme v prostorném, dobře větraném teráriu nebo želvníku, dospělé patří v teplé části roku do zabezpečeného venkovního výběhu se stinným úkrytem a osluněnými místy. Oplocení musí být pevné a zapuštěné do země, protože i tento druh dobře hrabe a podlézá. Vyhněte se vlhkému, nevětranému prostředí — graeca pochází ze suchých oblastí a trvalé vlhko jí škodí víc než suchozemským druhům z vlhčích biotopů. Pro zútulnění prostoru využijte přírodní prvky z kategorie dekorace do terárií.

Teplo a teplotní gradient

Vytvořte výrazný teplotní gradient: nad jedno místo umístěte výhřevnou lampu tak, aby pod ní vzniklo vyhřáté místo kolem 32–35 °C, zatímco zbytek prostoru zůstane chladnější (22–26 °C). Severoafrické formy ocení o něco vyšší teploty a delší období tepla. V noci teplota klidně klesne na pokojovou.

UVB osvětlení

Kvalitní UVB osvětlení (typ 5.0, např. Repti UVB 5.0) je nezbytné pro tvorbu vitamínu D3 a ukládání vápníku. Bez UVB dochází k měknutí a deformaci krunýře. Zdroj měňte podle pokynů výrobce (zhruba po 6–12 měsících), protože UVB výkon klesá dřív, než zářivka přestane svítit. Ve venkovním výběhu plní roli UVB přímé slunce, které sklem ani plastem neprojde — „za oknem" tedy nestačí.

Substrát a vybavení

Na dno přírodní substrát (např. humusová zemina ve směsi s pískem a senem), do kterého se může zahrabat. Přidejte úkryt, plochý kámen pod lampou a mělkou napáječku, ze které želva pije i se v ní namáčí.

Strava

Želva žlutohnědá je striktní býložravec. Základ tvoří pestrá směs lučních bylin a plevelů — pampeliška, jitrocel, jetel, čekanka, řebříček, sedmikráska — doplněná vláknitou listovou zeleninou. Mimo sezónu pomohou sušené bylinné směsi jako UGF želví mix. Strava musí být bohatá na vlákninu a vápník a chudá na bílkoviny a cukry. Trvalý zdroj vápníku zajistí volně dostupná sépiová kost, pravidelně přidávejte vitamínový a minerální doplněk pro želvy a plazy. Vyhněte se ovoci, pečivu, mléčným výrobkům a živočišným bílkovinám — vedou k průjmům, překyselení a k „hrbolatému" růstu krunýře (pyramiding).

Pitný režim a koupání

Trvale dostupná mělká miska s čistou vodou je samozřejmostí. Mladé želvy je vhodné jednou až dvakrát týdně vykoupat ve vlažné mělké vodě (do výšky plastronu) na 10–15 minut — podpoří to hydrataci a vyprazdňování.

Zimování

Zde rozhoduje původ. Zdravé dospělé evropské a anatolské formy zimují podobně jako želva zelenavá — 2–3 měsíce při 5–10 °C, po předchozím vyhladovění „naprázdno" v teple, aby se vyprázdnil trávicí trakt. Teplomilné severoafrické formy a zvířata nejasného původu raději nezimujte a udržujte je přes zimu aktivní v teple. Mladé, podvyživené nebo nemocné želvy nezimují bez konzultace s veterinářem.

Rozmnožování

Po probuzení (nebo na jaře u nezimujících forem) nastává období námluv, při kterém samec samici nadbíhá, strká do ní a pokousává ji. Samice klade obvykle 3–8 vajec do vyhrabaného hnízda v teplé půdě, případně i opakovaně. Vejce se inkubují odděleně při teplotě kolem 30–32 °C zhruba dva měsíce; teplota inkubace ovlivňuje pohlaví mláďat. Mláďata vyžadují od počátku UVB, vápník a vyšší vlhkost úkrytu. Protože jde o druh přílohy A, každé odchované mládě je nutné řádně evidovat.

Nejčastější chyby

Typické omyly: koupě bez znalosti původu (a následné chybné zazimování teplomilné formy), trvale vlhké a chladné prostředí, chybějící nebo nevyměňované UVB, krmení ovocem a bílkovinami a malé nevětrané terárium. Když se jim vyhnete a zajistíte teplo, světlo, sucho a bylinnou stravu, je želva žlutohnědá vděčné a mimořádně dlouhověké zvíře.

Velikost prostoru podle věku

Pro odrostlejší mládě je rozumný start terárium či želvník od 100 × 50 cm, ale jde o nezbytné minimum, ne o cíl — čím dřív přejdete na velkorysejší prostor a ideálně venkovní výběh, tím lépe. Dospělá želva v poddimenzovaném prostoru trpí, otírá si krunýř o stěny a je náchylnější ke zdravotním problémům. Venkovní výběh by měl nabídnout slunce i stín, suché i mírně vlhčí zákoutí, úkryt proti dešti a pevné oplocení proti predátorům i proti podhrabání.

Sezónní rytmus

Na jaře se želva po probuzení pomalu rozjíždí, v létě je nejaktivnější a nejvíc se pase, na podzim přirozeně omezuje příjem potravy a připravuje se na klidové období. Tento rytmus je zdravý a je dobré ho respektovat i v chovu — neforsírujte krmení a růst za každou cenu. U nezimujících (teplomilných) forem udržujte přes zimu stabilní teplo a světlo, ale klidně mírně kratší „den".

Manipulace a soužití

Želvu zvedejte jen v nutných případech, oběma rukama a nízko nad zemí; časté zvedání ji stresuje. Více samců nedržte pohromadě — v sezóně se perou a zraňují. Skupina samic nebo poměr jeden samec na více samic bývá klidnější, přesto sledujte, zda některá zvířata netrpí pod tlakem dotěrného samce; v takovém případě je oddělte.

Při správné péči je želva žlutohnědá odolná a dlouhověká; většina potíží pramení z chyb v chovu, případně z dovozového původu zvířete.

Metabolické onemocnění kostí (MBD): z nedostatku UVB a vápníku — měkký a deformovaný krunýř, slabé končetiny. Prevence = UVB a trvalý vápník (sépiová kost).

Pyramiding: hrbolatý růst štítků z překrmování, nadbytku bílkovin a sucha bez dostatku pohybu. Prevence = vláknitá bylinná strava a pohyb.

Záněty dýchacích cest a „runny nose syndrome" (RNS): chronická rýma a záněty se u tohoto druhu objevují častěji u stresovaných dovozových zvířat a při chladu a vlhku. Příznaky: výtok a bublinky z nosu, chrčení, dýchání otevřenou tlamou. Patří k veterináři.

Parazité: dovozové „divočiny" bývají silně zaplevené; po konzultaci s veterinářem je vhodné odčervení. Další důvod kupovat doložené odchovy.

Zdravé zvíře je čilé, má pevný krunýř, jasné oči, čistý nos a dobrou chuť. Při jakékoli změně chování vyhledejte veterináře se zaměřením na plazy — ideálně si ho najděte ještě dřív, než ho budete akutně potřebovat.

Karanténa a prevence: nově pořízenou želvu — zvlášť pokud nejde o odchov z prostředí, které dobře znáte — držte několik týdnů odděleně od ostatních zvířat a sledujte chuť k jídlu, trus a dýchání. U dovozových zvířat se vyplatí nechat veterinářem vyšetřit trus na parazity. Naprostá většina chorob želvy žlutohnědé se dá vyřešit prevencí: stabilní teplo, kvalitní UVB, sucho, pohyb a správná bylinná strava udrží zvíře v kondici po desítky let. Pravidelně zvíře važte a zapisujte si hmotnost — pomalý úbytek je často první známkou, že něco není v pořádku, dávno předtím, než se objeví viditelné příznaky.

Areál želvy žlutohnědé je obrovský a roztříštěný: zahrnuje Pyrenejský poloostrov, severní Afriku (Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye), jihovýchodní Evropu, Turecko, Blízký východ a Kavkaz. Právě tato rozloha vysvětluje, proč je druh tak proměnlivý a proč se rozlišuje řada poddruhů a lokálních forem. Obývá suché travnaté, křovinaté a polopouštní biotopy.

V přírodě je druh ohrožen ztrátou prostředí, zemědělstvím a sběrem; některé populace prudce klesají. Proto je přísně chráněný.

Legislativa — důležité přečíst před koupí: Testudo graeca je zařazena v příloze A (CITES, resp. příloha A nařízení EU). K legálnímu prodeji i koupi je nutný platný doklad CITES (žlutý formulář) vázaný na konkrétní zvíře a jeho evidence. Pořizujte výhradně doložené odchovy od důvěryhodného chovatele, který doloží i původ (poddruh / lokalitu) — u tohoto druhu to navíc rozhoduje o tom, zda zvíře smí a má zimovat. Nákup „bez papírů" je nelegální a riskujete postih i zabavení.

Kde a jak koupit: ideální je odchov přímo od chovatele, který vám předá platný doklad CITES, dokáže říct původ (poddruh / oblast) a poradí s režimem zimování. Vyhněte se nákupu „z druhé ruky bez papírů", dovozovým zvířatům na tržištích a impulzivní koupi mláděte bez připraveného zázemí. Dobře vybraná, doložená a na zajetí zvyklá želva žlutohnědá je investicí na celý život — a při zodpovědné péči problémů ubývá, nikoli přibývá.