Perlička kropenatá

Perlička kropenatá je hrabavý pták původem z afrických savan. Na dvorech ji poznáte podle šedého peří posetého drobnými bílými tečkami jako perlami, malé lysé hlavy s rohovitým výrůstkem (přilbou) a červenými laloky. Chová se po celém světě pro chutné, tmavší maso podobné zvěřině, pro vejce a také jako přirozený hlídač dvora.

Perličky jsou mimořádně ostražité a hlučné — na každého cizího příchozího, kočku nebo dravce upozorní pronikavým křikem. Navíc jsou výbornými lovci hmyzu: na pastvě sbírají klíšťata, kobylky, brouky i slimáky, a proto si je chovatelé pořizují i jako přirozenou ochranu proti klíšťatům na zahradě. Na rozdíl od slepic tolik nehrabou a nenarušují záhony.

Snášejí sezónně, od jara do léta, zhruba 60–100 menších vajec ročně s velmi tvrdou, světle hnědou kropenatou skořápkou. Perličky jsou plaché a samostatné, dobře létají a rády hřadují na stromech. Krotí se jen obtížně a většinou se drží v hejnu. Pro jejich chov je ideální statek, sad nebo velká zahrada daleko od sousedů.

Pro klidnější drůbež do menší zahrady jsou vhodnější slepice, například australka nebo wyandotka, pro vejce na malém prostoru křepelka japonská. Všechna plemena najdete v atlasu plemen slepic a drůbeže.

Velikost: zaoblené tělo velikosti menší slepice, hmotnost 1,3–1,8 kg. Pohlaví se těžko rozlišuje — samec má větší laloky a přilbu a odlišný hlas.

Hlava: lysá, modrobílá, s rohovitou přilbou a červenými laloky.

Zbarvení: perlově šedá s bílými tečkami (nejrozšířenější), bílá, levandulová, modrá a další.

Hlas: velmi hlasitý, pronikavý křik.

Povaha: plachá, ostražitá, samostatná. Dobře létá a ráda hřaduje vysoko.

Výběh a létání

Perličky potřebují hodně prostoru — nejlépe volný výběh na statku, v sadu nebo na velké zahradě. Dobře létají a přes běžný plot snadno přeletí. Buď jim zastřihněte letky, nebo počítejte s tím, že se budou pohybovat volně. Na noc se vracejí, pokud jsou naučené na místo odmala.

Ustájení

Perličky rády nocují na stromech, ale kvůli liškám a kunám je lepší je naučit nocovat v kurníku s vysokými hřady. Počítejte s 0,3 m² na kus. Nové perličky nechte první 2–3 týdny zavřené ve výběhu u kurníku, aby si na místo zvykly.

Krmení

Na volném výběhu si perličky najdou velkou část potravy samy (hmyz, semena, zeleň). Doplňujte kompletní směsí pro drůbež a večer obilím, kterým je přilákáte do kurníku. Mláďata (keety) potřebují krmivo s vysokým obsahem bílkovin, například směs pro výkrm a odchov Nutri Mix. Krmiva najdete v kategorii krmivo pro drůbež.

Snáška a hnízdění

Perličky snášejí od jara do léta a vejce často schovávají do skrytých hnízd v trávě a křoví. Jako kvočny jsou méně spolehlivé, mláďata se často líhnou v líhni nebo pod slepicí. Sezení trvá 26–28 dní.

Chov se slepicemi

Perličky lze chovat se slepicemi, ale bývají v hejnu dominantní a mohou slepice honit. Zajistěte dost prostoru a víc krmítek.

Zima

Dospělé perličky snášejí chlad poměrně dobře, potřebují však suchý kurník bez průvanu. Mláďata jsou na chlad a vlhko velmi citlivá.

Mláďata: v prvních týdnech jsou velmi citlivá na chlad, vlhko a průvan, potřebují teplo a sucho.

Paraziti: na volném výběhu přicházejí do kontaktu s vnitřními parazity. Odčervujte podle doporučení veterináře.

Predátoři: perličky nocující venku na stromech jsou ohrožené kunami a sovami.

Stres: perličky jsou lekavé, při panice se mohou poranit.

Dospělé perličky jsou jinak odolné a dlouhověké.

Perlička kropenatá pochází ze subsaharské Afriky, kde dodnes žije v divoké podobě na savanách. Do Evropy ji přivezli už staří Řekové a Římané, kteří ji chovali jako vzácného a ceněného ptáka. Po pádu Římské říše z Evropy téměř zmizela.

Znovu se do Evropy dostala v 15. a 16. století díky portugalským mořeplavcům ze západní Afriky. Odtud se rozšířila i do Ameriky.

Dnes se perličky chovají po celém světě pro maso, vejce i jako přirozená ochrana proti hmyzu a klíšťatům. V Česku jsou oblíbené na statcích a velkých zahradách, kde se cení jejich ostražitost a chutné maso.