Indický běžec

Indický běžec je kachna, kterou si s žádnou jinou nespletete. Místo kolébavé chůze běhá vzpřímeně, s tělem téměř svisle a dlouhým krkem, takže připomíná láhev na nožičkách. Pochází z jihovýchodní Asie, kde ho místní chovatelé po staletí vodili v hejnech na rýžová pole, aby tam sbíraly škůdce, a do Evropy se dostal v 19. století přes Anglii.

Na zahradě je indický běžec oblíbený hlavně jako přirozený a velmi účinný „likvidátor“ slimáků. Celé dny prochází záhony, sbírá slimáky, hlemýždě, larvy a další drobné živočichy, a přitom nehrabe jako slepice — zeleninu a rostliny nechá většinou být. Mladé sazeničky a saláty je ale lepší chránit, kachny je rády ochutnají.

Je to také výborná nosnice: snese 150–200 vajec ročně s bílou až nazelenalou skořápkou o hmotnosti 60–70 g. Je lehký (1,4–2,3 kg), nelétá a nepotřebuje rybník — stačí mu nádoba s vodou, do které ponoří hlavu. Povahou je čilý, společenský a dost plachý; drží se v hejnu a samotný strádá, proto se chová vždy alespoň ve dvojici, lépe ve skupině.

Pro těžší kachnu na maso je vhodnější pekingská kachna, pro tichou kachnu s výbornými mateřskými vlastnostmi pižmová kachna. Všechna plemena porovnáte v atlasu plemen slepic a drůbeže.

Velikost a stavba: štíhlé, protáhlé tělo nesené téměř svisle, dlouhý krk. Kačer váží 1,6–2,3 kg, kachna 1,4–2 kg.

Pohyb: nekolébá se, běhá rychle a vzpřímeně. Nelétá.

Barevné rázy: divoce zbarvená, bílá, pstrá (bílo-hnědá), hnědá, černá, modrá a další.

Zobák a nohy: podle barvy žlutý až zelenavý zobák, oranžové nohy.

Povaha: čilý, plachý, společenský. Drží se v hejnu.

Ustájení

Běžci potřebují suchý, dobře větraný přístřešek, kde přenocují v bezpečí před liškou a kunou. Počítejte s 0,3 m² na kachnu a dostatkem suché podestýlky, kterou je nutné často měnit. Na noc je vždy zavírejte.

Výběh a zahrada

Indičtí běžci jsou nejšťastnější na velké zahradě nebo v sadu, kde mohou volně procházet. Protože nelétají, stačí jim nízký plot (kolem 60–80 cm). Pokud je chcete pouštět do záhonů, chraňte mladé sazeničky a saláty. Na hejno 4–6 kachen stačí běžná zahrada.

Voda

Rybník nepotřebují, ale musí mít nádobu s vodou, do které ponoří celou hlavu — čistí si tak oči a nosní dírky. Vodu měňte denně, rychle se zašpiní. Rády se koupou v mělké vaničce.

Krmení

Na zahradě si běžci najdou velkou část potravy sami. Doplňujte kompletní směsí pro drůbež (zhruba 100–150 g denně podle toho, kolik si najdou) a minerálním doplňkem, například NutriMix Drůbež. Večerním krmením kachny přilákáte do přístřešku. Snášející kachny potřebují zdroj vápníku (mušlová drť). Krmivo najdete v kategorii krmivo pro drůbež.

Snůška

Kachny snášejí brzy ráno. Nechte je v přístřešku do 8–9 hodin, jinak budete vejce hledat po celé zahradě. Indičtí běžci jen zřídka sedí na vejcích, kachňata se líhnou v líhni nebo pod kvočnou.

Odolné plemeno: indický běžec je nenáročný a dlouhověký.

Záněty očí: bez vody k ponoření hlavy hrozí zánět očí a nosních dírek.

Paraziti: na zahradě se kachny setkávají s vnitřními parazity (sbírají slimáky a žížaly). Odčervujte podle doporučení veterináře.

Predátoři: největší hrozbou je liška — kachny vždy zavírejte na noc.

Problémy s nohama: na tvrdém a kamenitém povrchu mohou vznikat otlaky. Dopřejte jim travnatý výběh.

Indičtí běžci pocházejí z jihovýchodní Asie, zejména z Indonésie a Malajsie, kde se kachny se vzpřímeným postojem chovaly po staletí. Pasáci je vodili v hejnech na rýžová pole, kde kachny sbíraly škůdce a plevel, a večer je přiváděli zpět — přičemž kachny běžely ve vzpřímeném „pochodovém“ útvaru.

Do Anglie se dostaly v první polovině 19. století díky námořníkům. Název „indický“ vznikl nejspíš z obecného označení zboží z Východní Indie. Angličtí chovatelé je prošlechtili a v roce 1901 vznikl první klub chovatelů běžců.

Dnes jsou indičtí běžci oblíbení po celé Evropě, zejména mezi zahrádkáři, kteří hledají přirozenou ochranu proti slimákům.