Štýrský hrubosrstý brakýř

Štýrský hrubosrstý brakýř je středně velký lovecký pes s drsnou, hrubou srstí, která ho dokonale chrání před nepřízní počasí v alpském terénu. Byl vyšlechtěn ve druhé polovině 19. století v rakouském Štýrsku speciálně pro lov v horách, kde se uplatňuje především při honu na jeleny, kamzíky a divoká prasata.

Tento pes je pravým lovcem tělem i duší. V terénu je neúnavný, houževnatý a projevuje mimořádnou vášeň pro práci. Má vynikající čich a schopnost sledovat i staré stopy v náročných podmínkách. Doma se však mění v klidného a přítulného společníka, který má rád blízkost své rodiny.

Štýrský hrubosrstý brakýř je poměrně vzácné plemeno, které je nejvíce rozšířené ve své domovině Rakousku a v sousedních alpských zemích. Je to pes pro aktivní majitele, ideálně myslivce, kteří mu mohou nabídnout dostatek pohybu a práce v terénu.

Štýrský hrubosrstý brakýř je vášnivý, vytrvalý a houževnatý lovecký pes stvořený pro práci v drsném alpském terénu.

Povahové vlastnosti:

Vzhled a stavba těla:

Vhodnost: Ideální pes pro aktivní myslivce v horských oblastech. Potřebuje práci v terénu nebo náhradní lovecké aktivity. Není vhodný jako čistě společenský pes do města - bez loveckého vyžití strádá a může být destruktivní a hlasitý.

Srst: Hrubá, drsnásrst je přirozenou ochranou proti počasí a trní.

Péče o srst:

Pohyb a aktivita:

Výživa:

Výcvik a socializace:

Obecný zdravotní stav:

• Štýrský hrubosrstý brakýř je robustní a zdravé plemeno díky dlouhodobé selekci na výkon
• Průměrná délka života 12-14 let
• Generace chovatelů upřednostňovaly pracovní vlastnosti a zdraví před vzhledem, což se pozitivně odráží na genetickém zdraví

1. Dysplazie kyčelního kloubu:

• Příležitostně se vyskytující, ale celkově nízká prevalence
• Doporučen screening rodičovských párů
• Prevence: kontrolovaný růst, přiměřená zátěž u štěňat

2. Ušní infekce:

• Visící uši jsou náchylné k zánětu zvukovodu (otitis externa)
• Zvýšené riziko po práci v mokrém terénu a ve vodě
• Prevence: Pravidelná kontrola a čištění uší, osušení po kontaktu s vodou
• Příznaky: třepání hlavou, škrábání uší, zápach, výtok

3. Poranění v terénu:

• Při práci v drsném horském prostředí jsou častá řezná poranění, tržné rány od kamení a větví
• Bodliny, ostny a trny zachycené v srsti a tlapách
• Kousnutí zvěří nebo hady - v alpském prostředí pozor na zmije
• Prevence: Důkladná kontrola celého těla po každém loveckém nasazení

4. Další možné problémy:

• Oční problémy: Vzácně entropium nebo ektropium
• Hypotermie: Při extrémním nasazení v zimních podmínkách, i když srst chrání dobře
• Svalová a kloubní zranění: Při práci v náročném terénu - natažení svalů, vymknutí kloubů

Prevence a doporučení:

• Veterinář: Pravidelné prohlídky 1× ročně, lovecké psy i před sezónou
• Uši: Kontrola a čištění po každém pobytu v terénu
• Tlapy: Kontrola pořezání, otlaků a cizích těles mezi polštářky
• Antiparazitární ochrana: Pravidelné ošetření proti klíšťatům - zvláště důležité pro psy pracující v lese
• Celkově: Jedno z nejzdravějších loveckých plemen - hlavní rizika jsou spíše úrazy z práce než genetické choroby

Vznik plemene - 19. století:

• Plemeno vytvořil Karl Peitinger, průmyslník a vášnivý lovec ze štýrského města Graz
• V 70. letech 19. století se rozhodl vyšlechtit dokonalého loveckého psa pro alpský terén
• Potřeboval psa, který zvládne lov v strmých, skalnatých horách za každého počasí

Křížení:

• Hannoverský barvář: Přinesl vynikající čich a schopnost sledovat krevní stopu (barvu)
• Istrijský hrubosrstý honič: Přinesl drsnou, ochrannou srst a vytrvalost v náročném terénu
• Výsledkem bylo plemeno dokonale přizpůsobené alpským podmínkám

Charakteristika původního použití:

• Lov v horách: Specializace na lov jelení, srnčí a kamzičí zvěře v alpském prostředí
• Barvářská práce: Sledování krvavé stopy (barvy) postřelené zvěře - často na strmých, skalnatých svazích
• Honění: Samostatné pronásledování zvěře s hlasitým oznamováním
• Pracovní podmínky: Déšť, sníh, mlha, strmé svahy, skalnaté výchozy - to vše musel brakýř zvládnout

Oficiální uznání:

• Rakouský kynologický svaz plemeno uznal na přelomu 19. a 20. století
• FCI ho zařadila do skupiny VI – Honiči, barváři a příbuzná plemena
• Standard popisuje středně velkého, robustního psa s drsnou srstí a vášnivým temperamentem

Moderní éra:

• Rozšíření: Zůstává primárně rakouským a alpským plemenem
• Popularita: Mimo loveckou komunitu prakticky neznámý - a mnozí chovatelé to vítají
• Zdraví: Díky malé, ale oddané chovatelské základně a důrazu na pracovní vlastnosti si plemeno zachovává výborné zdraví
• Počty: Ročně se v Rakousku rodí jen několik desítek štěňat - vzácné plemeno
• V ČR: Extrémně vzácný, registrovaných jedinců je jen minimum

Zajímavosti:

• Peitingerova značka - bílá skvrna na hrudi - je pojmenována po zakladateli plemene
• Jedná se o jedno z mála plemen, kde je pracovní zkouška podmínkou pro zařazení do chovu
• V alpských zemích je stále aktivně využíván k lovu - není to „jen" výstavní pes