Askin

Ahoj, já jsem Askin… je mi asi 17 let. Ano… sedmnáct. A víš, co je na tom nejsmutnější? Že jsem většinu toho života vlastně ani nežil. Celé roky jsem byl zavřený v malém kotci. Bez pohybu. Bez světa. Bez opravdového kontaktu s člověkem. Jen jsem existoval… den za dnem. A pak jsem se stal „součástí dědictví“. Věcí. Položkou. A pravděpodobně bych tam zůstal… v tom samém kotci… dokud bych prostě neumřel. Naštěstí se to nestalo. Byl jsem v dočasné péči u paní, která mi poprvé v životě ukázala, že svět může vypadat jinak.