Thajská kočka

Thajská kočka je původní typ siamské kočky, jak ji znali lidé v Thajsku po staletí a jak se dostala do Evropy na konci 19. století. Zatímco moderní siamská kočka se vyšlechtila do extrémně štíhlého tvaru s klínovitou hlavou a velkýma ušima, thajská kočka si zachovala střední stavbu těla, jablkovitou hlavu a přiměřeně velké uši.

Zbarvení je stejné: světlé tělo s tmavými odznaky na obličeji, uších, nohách a ocase a zářivě modré oči. Kotě se rodí bílé a odznaky se vybarvují postupně.

Povahou je to typická siamka. Je velmi komunikativní, s člověkem „mluví“ a vyžaduje jeho pozornost. Je inteligentní, učí se triky, nosí hračky a chodí za majitelem jako stín. Dlouhou samotu snáší špatně – pro pracující lidi je lepší pořídit dvě kočky.

Pro mnoho chovatelů je ideální volbou pro ty, komu se líbí povaha siamky, ale ne extrémní vzhled moderního typu.

Velikost: středně velká, svalnatá, ale elegantní kočka, 3–5,5 kg.

Hlava: zaoblená, mírně klínovitá („jablkovitá“), středně velké uši.

Oči: mandlové, vždy modré.

Srst: krátká, jemná, přiléhavá, prakticky bez podsady.

Povaha: upovídaná, společenská, učenlivá.

Srst

Péče je minimální – stačí jednou týdně přejet gumovou rukavicí nebo měkkým kartáčem. Pomůcky najdete v kategorii kosmetika a úprava koček.

Společnost a zábava

Thajská kočka potřebuje hodně kontaktu a hry. Pořiďte jí interaktivní hračky a udice z kategorie hračky pro kočky a vysoké škrabadlo, ze kterého bude sledovat dění v bytě. Když jste přes den pryč, zvažte druhou kočku.

Teplo a krmení

Bez podsady je citlivější na chlad, ocení vyhřátý pelíšek. Krmte kvalitním masitým krmivem z kategorie krmivo pro kočky.

Zdravější než moderní siamka: méně problémů se zuby a dýcháním díky normální stavbě hlavy.

Progresivní atrofie sítnice (PRA): dědičné onemocnění siamských linií, existuje DNA test.

Zubní kámen a gingivitida: doporučuje se kontrola zubů.

Šilhání a zalomený ocas: starší vady siamských koček, dnes v chovech vzácné.

Kočky se světlým tělem a tmavými odznaky popisuje už thajský rukopis Tamra Maew ze 14.–18. století. Do Evropy se dostaly koncem 19. století jako siamské kočky.

Ve 20. století se standard siamky postupně měnil směrem k extrémní štíhlosti. Chovatelé, kteří chtěli zachovat původní typ, založili v 90. letech samostatný chov a WCF uznala thajskou kočku v roce 1990.