Leguán zelený

Leguán zelený pochází z tropických lesů Střední a Jižní Ameriky, kde žije v korunách stromů podél řek. Je to jeden z nejznámějších ještěrů — a zároveň jeden z nejčastěji podceňovaných. Mládě v obchodě měří kolem 20 cm a vypadá nenáročně, dospělý leguán však dorůstá 1,2–2 m včetně ocasu a váží 4–8 kg.

Leguán má na zádech hřebínek z ostnů, pod krkem velký lalok a na tváři velkou kulatou šupinu. Ocas tvoří zhruba dvě třetiny délky těla a slouží i jako obranná zbraň — leguán jím umí bolestivě šlehnout. Mláďata jsou jasně zelená, dospělí bývají šedozelení a samci v období rozmnožování oranžovějí.

Leguán zelený rozhodně není zvíře pro začátečníky. Potřebuje výběh zhruba 2 × 1 × 2 m (často celou místnost), silné UVB, vyhřívané místo kolem 35–38 °C, vysokou vlhkost a výhradně rostlinnou stravu. Dospělí samci bývají v období rozmnožování teritoriální a agresivní a jejich kousnutí i šlehnutí ocasem může vážně zranit. Mnoho leguánů proto končí v záchranných stanicích.

Pokud chcete býložravého nebo všežravého ještěra rozumné velikosti, zvažte agamu vousatou nebo scinka modrojazykého. Další druhy najdete v atlasu plazů.

Velikost: 1,2–2 m včetně ocasu (ocas tvoří asi 2/3 délky), hmotnost 4–8 kg. Samci jsou větší.

Typické znaky: hřbetní hřebínek z ostnů, velký hrdelní lalok, velká kulatá šupina na tváři, temenní oko citlivé na světlo.

Zbarvení: mláďata jasně zelená, dospělí šedozelení, samci v sezóně oranžoví; na ocase tmavé příčné pruhy.

Povaha: plachý, s pravidelnou manipulací může zkrotnout, ale dospělí samci bývají v sezóně agresivní.

Strava: výhradně býložravý.

Výběh

Dospělý leguán potřebuje výběh minimálně 2 × 1 × 2 m (délka × hloubka × výška), ideálně ještě větší nebo vlastní místnost upravenou jako terárium. Leguán je stromový, proto potřebuje silné větve, po kterých šplhá, a vyvýšená místa k vyhřívání. Mláďata můžete chovat v menším teráriu, ale počítejte s tím, že rostou rychle a do 2–3 let potřebují plnou velikost. Terária pro mláďata najdete v kategorii terária.

Teplota

Vyhřívané místo by mělo mít 35–38 °C, okolí 27–32 °C, v noci 22–25 °C. Ve velkém výběhu potřebujete více zdrojů tepla, například silnou výhřevnou žárovku jako Intense Basking Spot 100 W. Topení najdete v kategorii terarijní topidla.

UVB osvětlení

Silné UVB je nezbytné — bez něj leguán onemocní metabolickým onemocněním kostí. Ve velkém výběhu použijte dlouhé UVB trubice T5 (6–12 %) nebo výbojky a doplňte je kompaktními zdroji, například UVB 10.0 žárovkou ReptiZoo. Osvětlení najdete v kategorii osvětlení do terárií.

Vlhkost

Leguán potřebuje vlhkost 60–80 %. Pomáhá velká nádoba s vodou, ve které se může koupat, a pravidelné rosení.

Krmení

Leguán je výhradně býložravý. Základem jsou listové zeleniny a byliny bohaté na vápník — pampeliška, jetel, listy řepy, hořčice, rukola, vojtěška — doplněné zeleninou (dýně, cuketa, paprika) a malým množstvím ovoce. Nepodávejte živočišné bílkoviny (hmyz, maso, krmivo pro psy či kočky), poškozují ledviny. Doplňkem může být sera reptil Herbivor a vápník s vitamíny, například Roboran pro plazy.

Manipulace a bezpečnost

Pravidelná a klidná manipulace od mládí pomáhá leguána zkrotit. U dospělých samců buďte v období rozmnožování opatrní — leguán dokáže bolestivě kousnout, poškrábat i šlehnout ocasem. Jako všichni plazi může přenášet salmonely, proto si po manipulaci vždy umyjte ruce.

Metabolické onemocnění kostí: nejčastější problém při nedostatku UVB a vápníku. Projevuje se zduřelými čelistmi, měkkými kostmi a třesem.

Onemocnění ledvin: při krmení živočišnými bílkovinami a dehydrataci.

Popáleniny: leguáni necítí dobře teplo z topných kamenů — používejte jen zdroje tepla shora s ochranným krytem.

Zadržení vajec: samice kladou vejce i bez samce a potřebují kladiště.

Zranění ocasu a prstů: při pádech a v nevhodném výběhu.

Salmonelóza: riziko pro člověka, zejména pro malé děti.

Leguán zelený žije v tropických lesích od Mexika po Brazílii a Paraguay a na karibských ostrovech, převážně v korunách stromů u vody. Při ohrožení skáče z větví do řeky a odplave. V některých oblastech, například na Floridě nebo v Portoriku, se stal invazním druhem.

V 80. a 90. letech se leguáni dováželi do Evropy a USA ve velkém jako levná domácí zvířata. Mnoho chovatelů nebylo připraveno na jejich velikost a nároky, proto jsou leguáni dodnes častými obyvateli záchranných stanic.

Leguán zelený je zařazen v příloze II úmluvy CITES (v EU příloha B). Pokud o leguánovi uvažujete, zvažte adopci ze záchranné stanice a ověřte si aktuální povinnosti podle české legislativy.