Leghornka

Leghornka je slepice, která změnila svět vajec. Bílá leghornka je předkem téměř všech bílých nosných hybridů, které snášejí bílá vejce v obchodech, a mezi čistokrevnými plemeny patří k absolutní špičce ve snůšce. Dobrá užitková linie snese 220–280 bílých vajec ročně a dělá to s mimořádně nízkou spotřebou krmiva.

Vznikla z lehkých italských slepic, které se v polovině 19. století vyvážely z přístavu Livorno (anglicky Leghorn) do Ameriky a Anglie. Tamní chovatelé z nich vyšlechtili o něco těžší a výkonnější slepici, než je její kontinentální „sestřenice“ vlaška. Typickými znaky jsou velký jednoduchý hřeben, bílé ušnice, sytě žluté běháky a štíhlé, svižné tělo.

Povahou je leghornka energická, neposedná a dost plachá. Neustále hrabe, zkoumá okolí a při vyrušení rychle uletí — dobře létá a snadno překoná nízký plot. Kvokání u ní prakticky neexistuje. Hodí se proto hlavně pro chovatele, kteří chtějí co nejvíc vajec od nenáročné slepice a mají pro ni dost prostoru.

Pokud hledáte vysokou snůšku, ale klidnější slepici, zvažte hybridní nosnice nebo rodajlendku. Další plemena najdete v atlasu plemen slepic.

Velikost a stavba: lehké, štíhlé a elegantní tělo s plnou hrudí a vysoko neseným ocasem. Kohout váží 2,5–3 kg, slepice 2–2,5 kg. Existuje také oblíbená zakrslá forma.

Hlava: velký jednoduchý hřeben (u slepice přepadá), bílé ušnice, červené laloky. Existuje i ráz s růžicovým hřebenem, který je odolnější vůči mrazu.

Běháky: neopeřené, žluté.

Barevné rázy: bílá (nejrozšířenější a nejvýkonnější), hnědá (koroptví), černá, žlutá a další.

Povaha: živá, plachá a nezávislá. Kohouti bývají temperamentní.

Prostor a oplocení

Leghornka potřebuje hodně pohybu. Ideální je velký travnatý výběh nebo volný výběh — počítejte alespoň s 5–10 m² na kus. Plot by měl mít alespoň 2 m, případně výběh zastřešte sítí nebo slepicím zastřihněte letky na jednom křídle. V malém prostoru je leghornka nervózní a může začít ozobávat ostatní.

Kurník

Na kus stačí 0,2 m² podlahy, 20 cm hřadu a jedno hnízdo na 4–5 slepic. Kurník musí být suchý a bez průvanu. Leghornky rády hřadují vysoko a v kurníku bývají hlučnější než klidná plemena.

Krmení

Leghornka spotřebuje jen asi 100–115 g kompletní směsi pro nosnice denně, například Sehnoutek Nosnice N2 nebo BOCUS Nosnice N1. Vysoká snůška ale znamená vysoké nároky na vápník a bílkoviny — mušlová drť musí být stále k dispozici a obilí dávejte jen jako doplněk. Vodu podávejte z napáječky, do které si slepice nenamáčejí laloky, například stojící pítko Zolux. Vybavení najdete v kategorii krmítka a napáječky pro drůbež.

Zima

Velký hřeben a laloky jsou v tuhých mrazech náchylné k omrzlinám. Pomáhá suchý kurník bez průvanu, větrání pod střechou a nezamrzající voda. V zimě leghornka obvykle přestane snášet nebo snáší výrazně méně.

Odchov

Leghornka nekvokává, kuřata proto líhněte v líhni nebo pod kvočnou jiného plemene. Kuřata jsou čilá a rychle se opeřují; kuřice začínají snášet už v 5 měsících.

Omrzliny hřebene: v zimě nejčastější problém, hlavně u kohoutů.

Problémy z vysoké snůšky: u výkonných linií se mohou objevit potíže s vejcovodem nebo nedostatek vápníku (tenké skořápky). Prevencí je kvalitní krmivo a mušlová drť.

Ozobávání: při nudě a nedostatku prostoru. Dopřejte leghornkám výběh, zeleň a podestýlku k hrabání.

Paraziti: pravidelně kontrolujte čmelíky a ošetřujte kurník, například přípravkem Rebel proti čmelíkům.

Jinak je leghornka odolné plemeno, které zvládá i horka lépe než těžká plemena.

Předky leghornky byly lehké slepice z Toskánska a dalších oblastí Itálie. Kolem roku 1830–1850 se začaly vyvážet z přístavu Livorno, odkud pochází i anglický název Leghorn, do Spojených států. Američtí chovatelé je šlechtili na snůšku a v roce 1874 byla bílá a hnědá leghornka uznána v americkém standardu.

Z Ameriky se leghornka dostala do Anglie, kde ji tamní chovatelé prošlechtili na těžší a výstavní typ. Ve 20. století se bílá leghornka stala základem průmyslové produkce vajec — křížením jejích linií vznikly bílé nosné hybridy, které dnes snášejí většinu bílých vajec na světě.

V Česku je leghornka rozšířená jak v užitkových, tak ve výstavních chovech a vedle vlašky patří k nejznámějším nosným plemenům.