Želva uhlířská

Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria), známá také jako červenonohá želva, je jednou z nejbarevnějších a nejvděčnějších suchozemských želv vůbec. Tmavý, podlouhlý krunýř s nápadnými světle žlutými až oranžovými středy jednotlivých štítků doplňují pestré, červené, oranžové a žluté šupiny na hlavě a nohách — odtud anglický název „red-footed tortoise". Samci mívají zbarvení sytější a u některých populací (tzv. „cherry head" forem) jsou barvy obzvlášť výrazné. Je to nápadné, atraktivní zvíře s klidnou a kontaktní povahou, které se mezi teraristy těší velké oblibě.

Velikostí patří mezi středně velké až velké želvy: dospělci běžně dorůstají 30–40 cm a hmotnosti 5–9 kg, velcí jedinci i přes 45 cm a 15 kg. Není to tedy „obří" druh jako želva ostruhatá, ale počítejte s tím, že dospělá uhlířská potřebuje velký prostor a v našich podmínkách vytápěné zázemí. Pochází ze severní a střední Jižní Ameriky — z vlhkých lesů, lesních lemů a okrajů savan Kolumbie, Venezuely, Guyan, Brazílie a Paraguaye.

Z tohoto původu plynou dvě zásadní odlišnosti od středomořských a stepních želv. Za prvé: uhlířská je tropický, teplomilný a vlhkomilný druh, který nezimuje a potřebuje teplo a vyšší vlhkost po celý rok. Chlad a sucho jí škodí. Za druhé: na rozdíl od striktně býložravých „travních" želv je uhlířská všežravá — v jejím jídelníčku má kromě bylin a zeleniny své místo i ovoce a malý podíl živočišné bílkoviny. To z ní dělá v něčem snazší, ale v něčem náročnější druh, protože vyvážit takovou stravu vyžaduje větší pozornost.

Povahově je uhlířská klidná, zvědavá, snášenlivá a kontaktní; není tak plachá jako želva hvězdnatá a díky mírné povaze se za dostatku prostoru dá chovat i ve skupinách (samci mohou být v sezóně rivalští). Při dobré péči se dožívá 40–70 let. Pro svou barevnost, vděčnou povahu a relativní odolnost (pokud jí zajistíte teplo a vlhko) patří mezi oblíbené „exotické" želvy. Pokud teprve vybíráte druh, srovnejte si ji s otužilejšími středomořskými želvami nebo s velkými africkými druhy v atlasu želv.

Pod jménem „uhlířská" se v chovech potkává několik regionálních forem, které se liší velikostí, tvarem krunýře i sytostí zbarvení. Nejžádanější jsou tzv. „cherry head" želvy z některých brazilských populací, které zůstávají menší a mají obzvlášť syté červené zbarvení hlavy. Pro běžnou péči nejsou rozdíly mezi formami zásadní, ale je dobré od chovatele vědět, odkud zvíře pochází — souvisí to s dospělou velikostí. Uhlířskou si také nepleťte s příbuznou, větší a vzácněji chovanou želvou pralesní (Chelonoidis denticulata, „yellow-footed"), která má šupiny spíš žluté a je ještě vlhkomilnější.

Často padá otázka, zda je uhlířská vhodná pro začátečníka. Povahově a co do odolnosti je vstřícnější než choulostivá hvězdnatá, ale klade nároky, na které „zahradní" chovatel není zvyklý: celoroční teplo, vyšší vlhkost a vyvážená všežravá strava. Pokud jste ochotni se s těmito specifiky seznámit a postavit vlhké, teplé terárium, je uhlířská vděčný a barevný společník. Pokud hledáte želvu, která bude přes léto venku na zahradě a v zimě zazimuje, je vhodnější některý ze středomořských druhů z atlasu želv.

Velikost a stavba: podlouhlý krunýř 30–40 cm (až 45 cm), hmotnost 5–9 kg (až 15 kg). U dospělců bývá krunýř po stranách mírně „zaškrcený" (přesýpací hodiny), zvlášť u samců.

Zbarvení: tmavý až černý krunýř se světle žlutými/oranžovými středy štítků; červené, oranžové a žluté šupiny na hlavě a končetinách. „Cherry head" formy mají barvy nejsytější.

Rozlišovací znaky: pestré červeno-oranžové šupiny a tmavý krunýř se světlými středy odlišují uhlířskou od jednobarevných nebo hvězdicových druhů.

Pohlavní dimorfismus: samec bývá větší, má výraznější „zaškrcení" krunýře, delší ocas a vkleslý plastron; samice je zavalitější.

Aktivita a temperament: denní, klidná, kontaktní, snášenlivá; nezimuje, je teplomilná a vlhkomilná. Všežravá.

Vhodnost pro začátečníka: střední — povahově vděčná a odolná, ale vyžaduje celoroční teplo, vlhkost a správně vyváženou všežravou stravu a velký prostor.

Zajímavostí je hlasový projev: uhlířská patří mezi želvy, u kterých byly popsány zvuky vydávané při námluvách — samci „kdákají" či vrčí, což je u suchozemských želv neobvyklé a pro chovatele půvabný detail. Spolu s pestrým zbarvením a kontaktní povahou to z uhlířské dělá jeden z nejcharismatičtějších druhů, které lze v teráriu chovat.

Terárium a prostředí

Uhlířská potřebuje velké, dobře vybavené a celoročně vytápěné terárium nebo vnitřní výběh; v opravdu teplých letních dnech lze využít zabezpečený venkovní výběh, ale s možností rychle vrátit zvíře do tepla. Zásadní je udržet teplo i vyšší vlhkost — to je hlavní rozdíl oproti suchomilným želvám. Terárium proto navrhněte tak, aby drželo vlhkost a mělo vlhký úkryt, do kterého se zvíře zahrabe. Pro členitost a úkryty poslouží přírodní prvky z kategorie dekorace do terárií.

Teplo a teplotní gradient

Vyhřívané místo by mělo mít 32–35 °C pod výhřevnou lampou, okolní teplota 26–30 °C, v noci by neměla klesat výrazně pod 22 °C. Chlad uhlířské nesvědčí a spolu s vlhkem (pozor — chladné mokro, ne teplé vlhko) může vést k zánětům dýchacích cest. Cílem je teplé a vlhké prostředí, nikdy chladné a mokré.

UVB osvětlení

Kvalitní UVB osvětlení (typ 5.0, např. Repti UVB 5.0) je nezbytné pro tvorbu vitamínu D3 a ukládání vápníku. Protože uhlířská tráví hodně času uvnitř, je kvalitní umělé UVB klíčové; zdroj měňte podle pokynů výrobce.

Vlhkost a substrát

Na dno volte přírodní substrát, který drží vlhkost (např. terarijní zemina), s vlhčí zónou a vlhkým úkrytem. Vyšší vlhkost je u tohoto lesního druhu prevencí pyramidingu a problémů s vysycháním. Cílem je vlhké, ale dobře větrané prostředí, ne dusno.

Strava — pozor, je všežravá

Tady se uhlířská zásadně liší od „travních" želv. Základ stravy tvoří pestrá listová zelenina, luční byliny a měkčí rostliny, ale na rozdíl od býložravců patří do jídelníčku i ovoce (banán, meloun, papája, fíky, bobuloviny) a v malém množství živočišná bílkovina (např. žížaly, hlemýždi, kvalitní nízkotučné maso nebo specializované krmivo) — v přírodě uhlířská sbírá i houby, plody a drobné bezobratlé. Bílkovinu i ovoce ale podávejte s mírou; jejich nadbytek vede k obezitě a k rychlému růstu. Doplňte sušenou bylinnou složku jako UGF želví mix, trvalý zdroj vápníku ze sépiové kosti a pravidelně vitamínový a minerální doplněk pro plazy. Existují i hotová krmiva pro suchozemské želvy z kategorie krmiva pro terarijní zvířata.

Voda a koupání

Trvale dostupná mělká miska s čistou vodou je nutností; uhlířská ráda pije i se máčí. Mladé želvy pravidelně koupejte ve vlažné mělké vodě kvůli hydrataci.

Žádné zimování

Jako tropický druh uhlířská nezimuje. V chladném období ji udržujte v teple a aktivní; pokus o zazimování je vážná a obvykle smrtelná chyba.

Soužití a sestavení chovu

Díky mírné povaze se uhlířské dají při dostatku prostoru chovat i ve skupinách; samci mohou být v sezóně rivalští, proto je hlídejte. Postup při zařizování je obvyklý: nejdřív připravte vytápěné a vlhké zázemí, nastavte výhřev, UVB a vlhký úkryt, doplňte vodu a vápník, a teprve pak pořiďte doložené zvíře. Mezi typické chyby patří chladné a suché prostředí, příliš mnoho ovoce a bílkoviny (obezita), chybějící vlhký úkryt a pokus o zimování.

Vlhké a teplé terárium v našich podmínkách

Největší výzvou je u nás udržet uhlířské celoročně teplo a zároveň dostatečnou vlhkost. V praxi to znamená dobře izolované, prostorné terárium nebo vnitřní výběh, ve kterém i v zimě udržíte denní teploty 26–30 °C, vyhřívané místo 32–35 °C a vlhkost spíš vyšší, s vlhkým úkrytem. Vlhkost regulujte vhodným substrátem, rosením a velkou vodní miskou; zároveň ale zajistěte dobré větrání, aby nevzniklo dusné, zatuchlé prostředí. Cílem je „teplý prales", ne „studené sklepní mokro". Venkovní výběh využijete jen v opravdu teplých letních dnech.

Jídelníček v praxi

Protože je uhlířská všežravá, vyplatí se mít jednoduché pravidlo: převahu jídelníčku (zhruba 70–80 %) tvoří listová zelenina, byliny a měkčí rostliny, menší část (kolem 15–20 %) ovoce a jen malý podíl (pár procent, párkrát do měsíce) živočišné bílkoviny. Ovoce a bílkovinu berte jako doplněk, ne základ — jejich nadbytek vede k obezitě a k příliš rychlému růstu. Pestrost je důležitá: střídejte druhy zeleniny, bylin i ovoce, přidávejte houby, a nezapomínejte na vápník (sépiová kost) a občasný multivitamín. Hotová krmiva pro suchozemské želvy najdete v kategorii krmiva pro terarijní zvířata, sušenou bylinnou složku zajistí UGF želví mix.

Uhlířská je při dostatku tepla, vlhkosti a vyvážené stravy poměrně odolné a vděčné zvíře; většina potíží pramení z chladu, sucha a nevhodné stravy.

Záněty dýchacích cest: z chladu a chladného vlhka. Příznaky: výtok z nosu, chrčení, dýchání otevřenou tlamou, apatie — vyžadují neprodleně veterinární péči. Prevence = teplo a teplá vlhkost, ne chladné mokro.

Obezita a rychlý růst: z nadbytku ovoce a bílkoviny. Prevence = převaha listové zeleniny a bylin, ovoce a bílkovina jen v malém množství.

Pyramiding: u lesního druhu nejčastěji z nízké vlhkosti a sucha. Prevence = vlhký úkryt a dostatečná vlhkost prostředí.

Metabolické onemocnění kostí (MBD): z nedostatku UVB a vápníku. Prevence = kvalitní UVB a vápník (sépiová kost).

Zdravá uhlířská je čilá, má pevný krunýř, jasné oči, čistý nos a dobrou chuť. Vzhledem k velikosti a nárokům na teplo řešte veterinární zázemí předem; při potížích vyhledejte veterináře se zkušeností s plazy. Jako u všech plazů dbejte na hygienu kvůli možnému přenosu salmonel.

Karanténa a prevence: nově pořízené zvíře držte několik týdnů odděleně a sledujte chuť, trus, dýchání a kondici; u zvířat nejasného původu nechte vyšetřit trus na parazity. U uhlířské platí, že většinu potíží vyřešíte správným prostředím — teplem, teplou vlhkostí, kvalitním UVB a vyváženou všežravou stravou bez nadbytku ovoce a bílkoviny. Pravidelně zvíře važte a sledujte, zda nepřibývá příliš rychle; obezita je u všežravého druhu reálné riziko. Při jakékoli změně chování vyhledejte plazího veterináře.

Domovem želvy uhlířské jsou vlhké lesy, lesní lemy a okraje savan severní a střední Jižní Ameriky — od Kolumbie a Venezuely přes Guyany a Brazílii až po Paraguay a severní Argentinu. V tomto teplém a vlhkém prostředí se pohybuje mezi vegetací a živí se pestrou, všežravou stravou.

Druh je v některých oblastech lovem a obchodem ohrožen, zároveň je ale hojně chován a rozmnožován v zajetí, takže doložené odchovy jsou běžně dostupné.

Legislativa: Chelonoidis carbonaria je vedena v příloze B (CITES, resp. příloha B nařízení EU). Na rozdíl od druhů přílohy A není potřeba žlutý formulář ke každému prodeji, přesto kupujte doložené odchovy z důvěryhodného zdroje a vyžádejte si informace o původu a dosavadní péči. Doložený odchov je zdravější, lépe zvyklý na chovatelské podmínky a bez zátěže parazity, kterou si nesou dovozová zvířata.

Při výběru konkrétního zvířete dejte přednost doloženému odchovu z domácí evropské produkce: takové zvíře je na chovatelské podmínky zvyklé od narození, bývá zdravější a vyhnete se rizikům spojeným s dovozem z volné přírody.