Matamata

Matamata (Chelus fimbriatus) patří mezi nejbizarnější a nejnápadnější želvy světa. Tělem dokonale napodobuje kus spadlého, tlejícího listí — její hrbolatý hnědý krunýř, plochá trojúhelníková hlava a třásnité kožní výrůstky na krku ji činí prakticky neviditelnou na dně amazonských řek. Není to želva pro začátečníky, ale fascinující druh pro zkušené teraristy, kteří dokážou zajistit kvalitní vodu a živou potravu.

Vzhled a stavba těla

Matamata je velká sladkovodní želva s délkou krunýře 40 až 45 cm a hmotností přesahující 10 kg. Krunýř je výrazně hrbolatý, s třemi podélnými kýly, a barevně i tvarově připomíná tlející list. Nejnápadnější je hlava — plochá, široká, trojúhelníková, zakončená dlouhým trubicovitým nosem, který funguje jako šnorchl. Krk je dlouhý a po stranách pokrytý třásnitými kožními laloky, jež ve vodě splývají s okolím a zároveň pomáhají vnímat pohyb kořisti.

Tělo matamaty je uzpůsobeno k nehybnému číhání na dně. Želva se téměř nepohybuje, neplave aktivně a kořist loví nasátím — prudce rozevře tlamu a vtáhne rybu i s vodou dovnitř. Tomuto způsobu lovu se říká „sací past". Celkovým dojmem je matamata mistr maskování, jehož vzhled nemá mezi želvami obdoby.

Povaha a chování

Matamata je klidná, plachá a téměř nehybná želva, která tráví většinu času nehybným číháním na dně. Není to aktivní plavec — naopak preferuje mělčí vodu, ve které dosáhne svým dlouhým nosem k hladině a nadechne se, aniž by musela plavat. Je samotářská a manipulaci nesnáší, proto se hodí spíše k pozorování než k jakémukoli kontaktu.

Jako výhradně masožravý dravec reaguje matamata především na pohyb kořisti. Je trpělivým lovcem, který dokáže nehybně čekat dlouhé hodiny. V chovu vyžaduje klid, stabilní a kvalitní vodu a živou nebo čerstvou rybí potravu. Pro svou specializaci a citlivost na podmínky je vhodná jen pro zkušené chovatele.

Akvaterárium a voda

Základem chovu druhu Matamata je prostorné akvaterárium s velkým objemem vody na plavání a s dostatkem prostoru pro přirozený pohyb. Pro tak velkou želvu počítejte s opravdu rozměrnou nádrží s mělčí, ale prostornou vodní plochou, aby dosáhla nosem k hladině. Vhodná akvária volte raději větší — želva roste a malá nádrž rychle přestane stačit, navíc ve větším objemu se snáze udrží stabilní a čistá voda. Hladina by měla být dostatečně hluboká, aby se želva mohla volně potápět a plavat.

Voda musí být trvale čistá a dobře filtrovaná. Vodní želvy hodně znečišťují prostředí, proto je výkonná filtrace nezbytností — kvalitní akvarijní filtry s rezervou výkonu zvládnou organické zatížení a udrží vodu zdravou. Část vody pravidelně vyměňujte a kontrolujte teplotu i kvalitu. Bez kvalitní filtrace se rychle zhorší zdraví zvířete.

Teplota, světlo a UVB

Teplota vody by se měla pohybovat pohybovat kolem 26–30 °C; matamata pochází z teplých amazonských vod. Stabilní teplotu zajistí kvalitní akvarijní topítka s ochranným krytem proti popálení. Nad vodou nebo nad sušším místem želvy potřebují teplé místo k vyhřívání i přístup k UVB záření, které je nezbytné pro tvorbu vitaminu D3 a správný vývoj krunýře. Vhodné osvětlení do akvárií a UVB zdroje patří k základní výbavě — bez UVB hrozí měknutí krunýře a metabolické poruchy kostí.

I u převážně vodních druhů je vhodné nabídnout suché místo, kam želva může vylézt, oschnout a vyhřát se. Doplňte nádrž vhodnými dekorace do akvária, kořeny a úkryty, které želvě poskytnou pocit bezpečí a obohatí prostředí.

Krmení a strava

Matamata je výhradně masožravá — loví ryby, které nasává prudkým rozevřením tlamy. Krmí se čerstvými či živými rybami vhodné velikosti, nikdy ne rostlinnou stravou. Mladé želvy krmte častěji, dospělé méně často, vždy s ohledem na kondici — obezita je u želv stejně škodlivá jako podvýživa. Vhodná krmiva pro terarijní zvířata a doplňky s vápníkem a vitaminy pomáhají udržet pevný krunýř a zdravý metabolismus. Sepie nebo vápníkový blok jako zdroj vápníku by neměly chybět. Nezkrmené zbytky z vody odstraňujte, aby nehnily a nezhoršovaly kvalitu vody.

Péče o krunýř a zdraví

Pravidelně kontrolujte krunýř, kůži i oči. Zdravý krunýř je pevný, bez měkkých míst, nánosů řas a poškození. Při kvalitní vodě, teple a UVB je většina vodních želv odolná a nemoci pramení nejčastěji ze špatné vody, nedostatku UVB a nevhodné stravy. Pozornost si zaslouží i misky a krmítka a hygiena při manipulaci.

Manipulace a chování

Vodní želvy nejsou mazlíci na hlazení — preferují klid a manipulaci snášejí jen v nezbytných případech. Berte je do rukou opatrně a jen když je to nutné (kontrola, přesun, ošetření). Po každé manipulaci si umyjte ruce, protože plazi mohou být přenašeči salmonely. Klidné, předvídatelné prostředí snižuje stres a podporuje zdraví.

Vybavení, které oceníte

Kromě prostorného akvaterária, filtrace a topení se vyplatí investovat do kvalitního UVB osvětlení, vhodného substrátu, úkrytů a doplňků stravy. Přehled potřeb najdete v kategoriích potřeby pro akvaristiku a potřeby pro teraristiku. Další druhy a inspiraci k chovu objevíte v atlasu želv.

Výběr a pořízení želvy

Před pořízením želvy si vždy ověřte, zda dokážete zajistit její nároky na celou délku života — a ta bývá u želv mimořádně dlouhá, často několik desetiletí. Zvíře kupujte jen od důvěryhodného chovatele nebo prodejce a u chráněných a CITES druhů si nechte doložit legální původ a příslušné doklady. Zdravá želva je aktivní, má jasné oči, čistý nos, pevný krunýř bez měkkých míst a deformací a přiměřenou hmotnost. Vyhněte se zvířatům apatickým, s otokem očí, výtokem z nosu nebo měkkým krunýřem.

Při výběru vybavení se vyplatí investovat do kvalitního UVB osvětlení, spolehlivého zdroje tepla a dostatečně velké nádrže či terária hned od začátku — provizorní řešení se nevyplácí a často vede k zdravotním potížím. Kvalitní UVB osvětlení a vhodné krmiva pro terarijní zvířata jsou základem dlouhodobého zdraví.

Salmonela a hygiena

Želvy a další plazi mohou být bezpříznakovými přenašeči bakterií rodu Salmonella. Po každé manipulaci se zvířetem, vybavením, vodou nebo substrátem si proto vždy důkladně umyjte ruce. Nádrž ani vybavení nečistěte v kuchyňském dřezu, kde se připravuje jídlo. Zvláštní opatrnost je namístě v domácnostech s malými dětmi, těhotnými ženami, seniory nebo osobami s oslabenou imunitou. Dodržování základní hygieny riziko prakticky eliminuje.

Velikost nádrže a společný chov

Jednou z nejčastějších chyb je poddimenzovaná nádrž. Želvy rostou a malé akvaterárium či terárium rychle přestane stačit — od začátku proto počítejte s prostorem pro dospělé zvíře. Větší objem navíc znamená stabilnější prostředí a snazší údržbu. U vodních druhů je nezbytná výkonná akvarijní filtry a pravidelná výměna části vody.

Ne všechny želvy snášejí společný chov. Některé druhy jsou samotářské nebo teritoriální a ve dvojici či skupině se napadají, jiné lze chovat pospolu za předpokladu dostatku prostoru a úkrytů. Vždy zvažte povahu konkrétního druhu a raději pozorujte chování zvířat při společném ustájení. Při jakýchkoli projevech agrese je nutné zvířata oddělit.

Časté chyby v chovu

Mezi nejčastější chyby patří chybějící nebo nedostatečné UVB osvětlení, nesprávná teplota, malá nádrž, jednotvárná nebo nevhodná strava (přemíra bílkovin, ovoce u býložravých druhů), špatná kvalita vody u vodních želv a nedostatek vápníku. Důsledkem bývá měknutí a deformace krunýře, metabolická onemocnění kostí, záněty a celkové oslabení. Většině problémů lze předejít poučeným přístupem a kvalitním vybavením.

Veterinární péče a dlouhověkost

Pro želvy je vhodné mít k dispozici veterináře se specializací na plazy, který umí posoudit jejich specifické potřeby. Pravidelná kontrola krunýře, hmotnosti, zobáku a drápů pomáhá včas odhalit potíže. Mnoho zdravotních problémů se rozvíjí pomalu a navenek se projeví až v pokročilém stadiu, proto se vyplatí zvíře pravidelně pozorovat.

Pořízení želvy je závazek na mnoho let, často na celý lidský život — některé druhy se dožívají i přes sto let a mohou tak přežít svého chovatele. Je proto dobré dopředu zvážit i to, kdo by se o zvíře postaral v budoucnu. Při zodpovědném přístupu, kvalitním vybavení a poučené péči se vám želva odmění mnoha lety fascinujícího pozorování. Další druhy a inspiraci k chovu najdete v atlasu želv a potřeby pro chov v kategoriích potřeby pro teraristiku a potřeby pro akvaristiku.

Prostředí v přírodě vs. v zajetí

Klíčem k úspěšnému chovu je co nejvěrnější napodobení přirozeného prostředí, ze kterého daný druh pochází. Pouštní druhy potřebují teplo a sucho, mokřadní a vodní druhy naopak vlhkost a kvalitní vodu, skalní druhy členitý terén s úkryty. Studium původního biotopu želvy vám napoví, jaké teploty, vlhkost, osvětlení a uspořádání nádrže jsou pro ni ideální. Čím lépe podmínky odpovídají přírodě, tím zdravější a spokojenější zvíře bude.

Důležitý je i přirozený rytmus dne a roku. Mnoho želv reaguje na délku světla, teplotu a sezónní změny — někteří jedinci v určitém období zpomalí aktivitu, méně přijímají potravu nebo upadají do klidového stavu. Tyto přirozené cykly je vhodné respektovat a nebránit jim, pokud je zvíře zdravé.

Klidové období, hibernace a estivace

Některé druhy želv mají v přírodě klidové období. Druhy z chladnějších oblastí mohou hibernovat (zimovat) v chladu, druhy z horkých oblastí naopak estivovat (přečkávat nejteplejší a nejsušší období v úkrytu). Hibernace ani estivace nejsou povinné a u zvířat chovaných v zajetí je lze za stabilních podmínek vynechat. Pokud se však chovatel rozhodne klidové období umožnit, musí postupovat poučeně: jen u zdravých dospělých jedinců s dostatečnou kondicí, ve stabilním prostředí a ideálně po konzultaci s veterinářem. Nesprávně vedená hibernace patří mezi nejčastější příčiny úmrtí želv.

Rozmnožování v kostce

Rozmnožování želv v zajetí je možné, ale vyžaduje zkušenosti, vhodný pár a často i napodobení sezónních cyklů. Samice po páření kladou vejce do vhodného substrátu, který musí mít správnou teplotu a vlhkost pro úspěšnou inkubaci. U mnoha druhů přitom teplota inkubace ovlivňuje pohlaví mláďat. Odchov vyžaduje samostatné, pečlivě hlídané podmínky. Pro běžného chovatele není rozmnožování nutné — pokud k němu ale dojde, vždy zajistěte, aby pro mláďata existovaly odpovědné domovy.

Doplňky stravy a vápník

U všech želv hraje zásadní roli vápník a vitamin D3. Bez dostatku vápníku a bez UVB záření, které umožňuje jeho využití, dochází k měknutí a deformacím krunýře i kostí. Proto k pestré stravě pravidelně přidávejte vhodné doplňky stravy a vápník, sepiovou kost nebo vápníkový prášek. Správná výživa od mládí je investicí do pevného krunýře a zdraví na celý dlouhý život želvy. Další druhy a tipy k chovu najdete v atlasu želv.

Aklimatizace nového zvířete

Po příchodu nové želvy domů jí dopřejte klid a čas na aklimatizaci. Prvních několik dní zvíře zbytečně nerušte, neberte do rukou a jen nenápadně sledujte, zda přijímá potravu, je aktivní a chová se přirozeně. Stres z přepravy a nového prostředí může dočasně snížit chuť k jídlu — to je běžné a obvykle se během krátké doby upraví. Zajistěte od začátku správnou teplotu, UVB a kvalitní prostředí, aby se zvíře co nejdříve cítilo bezpečně.

Pokud pořizujete další zvíře do již zaběhnutého chovu, je vhodné nového jedince nejprve umístit odděleně a chvíli pozorovat jeho zdravotní stav, než ho spojíte se stávajícími zvířaty. Předejdete tak případnému zavlečení nemoci. Trpělivý a poučený start je základem dlouhého a spokojeného soužití. Kompletní vybavení pro chov najdete v kategoriích teraristických potřeb a akvaristických potřeb.

Zdraví a péče o zdraví

Matamata je při správných podmínkách dlouhověká a odolná, ale citlivá na kvalitu vody. Nejčastější potíže pramení ze špatné, znečištěné nebo nevhodně tvrdé vody — v přírodě obývá měkkou, kyselou vodu amazonských řek, a v chovu je proto vhodné parametry vody přizpůsobit. Nekvalitní voda vede k onemocnění kůže, krunýře a očí.

Důležitá je také pestrá a vyvážená rybí strava s doplňkem vápníku, aby nedocházelo k deformacím krunýře. Při dodržení správné teploty, kvality vody a stravy je matamata zdravá a může se dožít i 50 a více let. Případné zdravotní problémy patří do rukou veterináře se specializací na plazy.

Původ a výskyt

Matamata pochází z povodí Amazonky a Orinoka v severní části Jižní Ameriky, kde obývá pomalu tekoucí a stojaté vody, mokřady a zaplavené lesy s tmavou, listím zabarvenou vodou. Její dokonalé maskování je výsledkem milionů let evoluce v prostředí plném tlejícího listí a kořenů, kde nehybné číhání představuje nejúčinnější způsob lovu.

Domorodé obyvatelstvo Amazonie matamatu odedávna znalo a její neobvyklý vzhled fascinoval i první evropské přírodovědce. Dnes je matamata vyhledávaným druhem mezi pokročilými teraristy po celém světě. V chovu klade vysoké nároky na prostor, kvalitu vody a krmení, takže není druhem pro každého — o to větší je však odměna v podobě pozorování jednoho z nejpodivuhodnějších tvorů sladkovodního světa.