Papoušek mnohobarvý

O druhu Papoušek mnohobarvý

Papoušek mnohobarvý patří mezi australské travní papoušky, u kterých je krása nejlépe vidět v pohybu. Není to velký, hlučný ani okázale mazlivý papoušek. Je to spíš elegantní, svižný a citlivý druh, který ocení chovatel, jenž rád pozoruje přirozené chování ptáků. Samec bývá olivově zelený se žlutým čelem a žlutou ramenní skvrnou, v křídle se objevuje modrá a na spodní části těla výraznější červené zbarvení. Samice je tlumenější, zelenohnědá až olivová, což v přírodě dobře splývá se suchou vegetací. Právě tento pohlavní rozdíl je pro druh typický a v chovu pomáhá rychle poznat pár.

V atlasu je důležité nevnímat ho jako náhradu za andulku nebo korelu. Papoušek mnohobarvý bývá menší a zpravidla také méně kontaktní než běžní společenští papoušci chovaní v bytě. Umí si na člověka zvyknout, naučí se režim krmení a může brát pamlsky z ruky, ale jeho největší hodnota je v letovém prostoru, čistém prostředí a klidu. V malé kleci uprostřed rušné domácnosti rychle ztrácí jistotu. V dobré voliéře se naopak ukáže jako živý, pozorný a barevně mimořádně zajímavý pták.

Pro začátečníka může být lákavý svou velikostí, ale není úplně beznáročný. Potřebuje suché a dobře větrané zázemí, bezpečné větve k sezení, možnost letu, kvalitní směs pro australské papoušky a pravidelný přísun zeleného krmení. Hodí se pro chovatele, který už chápe, že papoušek není dekorace do obýváku, ale živý tvor se silnou potřebou pohybu, rutiny a nerušeného odpočinku. Pokud mu člověk vytvoří stabilní podmínky, odmění se jemným chováním, pěkným zbarvením a přirozenou aktivitou bez zbytečné hlasitosti.

Při pořizování vybavení je rozumné myslet hlavně na prostor a bezpečnost. Základem je dostatečně dlouhá klec nebo voliéra pro ptáky, doplněná o praktické příslušenství ke klecím. Pro zaměstnání se hodí jednoduché hračky pro ptáky, především přírodní houpačky, větve a okus. Krmnou dávku je dobré stavět na kvalitním krmivu a vitamínech pro ptáky, ale vždy s ohledem na to, že jde o drobnější druh a přetučnění je častější problém než nedostatek dobrot.

Vzhled, povaha a chování

Papoušek mnohobarvý dorůstá přibližně 27 až 29 cm, část této délky ale tvoří štíhlý ocas. Působí lehce, pružně a při dobré kondici má hladké přiléhavé peří. Samec je nápadný kombinací zelené, žluté, modré a červené, zatímco samice je záměrně nenápadná. Není to vada ani horší barevná forma; u mnoha australských druhů je tlumené zbarvení samic přirozenou ochranou při hnízdění. U mladých ptáků může být kresba méně výrazná a barvy se do plné podoby vyvíjejí postupně.

Povahově jde o pozorovací a letový druh. Většina jedinců není stavěná na časté braní do ruky, nošení po bytě nebo intenzivní mazlení. Dobře vedený papoušek mnohobarvý může být klidný, důvěřivý a zvědavý, ale potřebuje možnost ustoupit. Hrubý přístup, honění po kleci nebo časté vyrušování ho rychle naučí panikařit. Proto se lépe hodí do domácnosti, kde lidé respektují hranice ptáka a nečekají od něj chování ručně dokrmeného velkého mazlíka.

Aktivita je nejvýraznější ráno a v podvečer. Pták prolétává, kontroluje krmítka, okusuje čerstvé větve, vybírá drobná semena a sleduje okolí. Hlas nebývá tak pronikavý jako u velkých arů nebo kakaduů, přesto nejde o zcela tichého ptáka. Krátké kontaktní hlasy, poplašné zvuky a ranní aktivita k němu patří. V bytovém domě může být zvládnutelný pouze při velmi dobrých podmínkách, klidném režimu a dostatku prostoru, ale jako ideální druh do malé klece jej doporučit nelze.

Ve voliéře se obvykle chová v páru. Kombinace s jinými druhy vyžaduje zkušenost, dost místa a dohled, protože i drobnější papoušci mohou být v období hnízdění teritoriální. Důležitá je struktura prostoru: více bidel v různých výškách, větve s listy, možnost úkrytu před pohledem a několik krmných míst. Pták pak nemusí neustále soupeřit a působí vyrovnaněji.

Péče a vhodné prostředí

Nejdůležitější část péče je prostor k letu. Papoušek mnohobarvý sice není obří druh, ale jeho tělo je stavěné na aktivní pohyb mezi větvemi a travinami. Vysoká dekorativní klec, ve které se dá jen šplhat nahoru a dolů, nestačí. Lepší je delší letová klec nebo voliéra, kde pták zvládne několik skutečných mávnutí křídel. U venkovního chovu musí mít suchý závětří, bezpečný noční úkryt a ochranu před průvanem. Ve vnitřním chovu je klíčové větrání bez prudkého chladu, pravidelné světlo a klidné místo mimo kuchyňské výpary.

Vybavení má být jednoduché, pevné a přírodní. Větve různých průměrů pomáhají nohám, kůra dává možnost okusování a čerstvé svazky travin napodobují přirozené hledání potravy. Plastová bidla stejného průměru jsou nouzové řešení, nikoli kvalitní základ. Dno je potřeba udržovat suché a pravidelně měnit, protože zbytky zeleného krmení a vlhká semena rychle kazí hygienu. Misky by měly být umístěné tak, aby do nich nepadal trus z bidel.

Krmná dávka stojí na směsi pro australské papoušky, ve které nejsou přehnané podíly tučných semen. Důležitá jsou travní semena, senegalské proso, menší podíl slunečnice, zelené krmení, listy vhodných bylin, klasy trav, malé množství zeleniny a v sezoně i bezpečné větvičky k okusu. Ovoce se podává střídmě. Papoušek mnohobarvý nepotřebuje misku sladkých dobrot každý den; mnohem víc mu prospívá pestrost v drobných dávkách a možnost potravu hledat. Minerální zdroj, sépiová kost a čistá voda musí být dostupné stále.

Dobrá péče má také rytmus. Ráno se hodí čerstvá voda, kontrola krmné dávky a krátké pozorování, jestli pták normálně létá, vybírá potravu a komunikuje s partnerem. Přes den by měl mít klidnější část, kdy ho nikdo zbytečně neplaší. Večer je vhodné odstranit zbytky vlhkého krmení, zkontrolovat dno a připravit prostředí na nerušený spánek. U venkovní voliéry se vyplatí myslet i na ochranu před hlodavci, prudkým deštěm a přímým letním úpalem. Přehřátí v uzavřeném prostoru může být stejně nebezpečné jako průvan v zimě.

Praktický nákup se vyplatí rozdělit podle potřeb ptáka. Základ tvoří kvalitní klece a voliéry pro ptáky, k nim pevná pítka, krmítka a koupelny. Pro psychickou pohodu pomáhají přírodní hračky pro ptáky, které se dají okusovat a ničit. Krmení vybírejte v kategorii krmivo a vitamíny pro ptáky, ale doplňky používejte cíleně, ne jako náhradu pestré stravy.

Zdraví a prevence

Zdravý papoušek mnohobarvý je bdělý, pružně sedí na nohách, má čisté oči, hladké peří a pravidelně reaguje na okolí. Nemusí být neustále v pohybu, ale neměl by dlouho posedávat načepýřený na jednom místě. Varovné signály jsou ztráta chuti k jídlu, hubnutí, špinavé peří kolem kloaky, změny trusu, otevřené dýchání, výtok z nozder, zhoršená koordinace nebo náhlá apatie. U drobných papoušků se zdravotní potíže mohou zhoršit rychle, proto se nevyplácí čekat několik dní, jestli se stav sám spraví.

Nejčastější rizika v chovu souvisí s prostředím a krmením. Vlhko, špatné větrání a zaprášené prostředí zatěžují dýchací cesty. Přetučnělá směs a časté sladké pamlsky vedou k horší kondici a mohou zatěžovat játra. Nevhodná bidla zase způsobují otlaky nohou a přerůstání drápů. Velký problém představují výpary z teflonového nádobí, aerosoly, vonné svíčky, kouř, čisticí chemie a pokojové rostliny, které pták může okusovat. To všechno je potřeba řešit ještě před pořízením ptáka, ne až po první nehodě.

Prevence je hlavně rutina. Každý den kontrola vody, krmiva, trusu a chování. Každý týden důkladnější čištění vybavení a výměna větví podle potřeby. Pravidelně je vhodné sledovat hmotnost, protože na peří nemusí být úbytek svalů hned vidět. U nového jedince je rozumná karanténa mimo ostatní ptáky a kontrola u veterináře zaměřeného na ptáky. Při změně chovu, párování nebo přesunu do venkovní voliéry se vyplatí postupovat pomalu, aby pták neztratil jistotu.

Hnízdění má samostatná zdravotní rizika. Samice potřebuje dobrou kondici, minerální zdroje a klid. Příliš časté hnízdění, rušení budky nebo špatná výživa mohou vést k vyčerpání, zadrženému vejci a opuštění snůšky. Pokud chovatel nechce odchovávat mláďata, je lepší nepodporovat hnízdní režim zbytečně bohatou dávkou, budkou a dlouhým světelným dnem. Odpovědný chov znamená umět říct ne, když podmínky nejsou připravené.

U nově pořízeného ptáka je dobré nepodcenit adaptaci. První dny nemají být přehlídkou pro návštěvy ani časem na výcvik. Stačí stabilní místo, stejný režim krmení, čistá voda a tiché sledování. Pokud pták odmítá potravu, prudce hubne, padá z bidla nebo dýchá s otevřeným zobákem, je to důvod k rychlé konzultaci s veterinářem. U ptáků se nemoc často projeví pozdě, protože slabost instinktivně skrývají. Právě proto je každodenní všímavost lepší než občasný velký úklid bez pozorování chování.

Původ a historie chovu

Papoušek mnohobarvý pochází z Austrálie, především ze suchých a polosuchých oblastí, kde se střídají křovinaté porosty, otevřenější lesíky, traviny a nízká vegetace. V angličtině se používá jméno Mulga Parrot, což odkazuje na australské porosty mulga. V přírodě není vázaný na tropický prales ani na vlhké prostředí; jeho svět je sušší, světlejší a sezonně proměnlivý. To je pro chov zásadní informace. Pták snese pestrost teplot lépe než trvalé vlhko, špínu a těžký vzduch.

V přirozeném prostředí vyhledává semena trav, bylin a keřů, doplňuje rostlinné části a podle sezony využívá dostupné zdroje potravy. Pohybuje se v párech nebo menších skupinách, ale při hnízdění je citlivější na prostor. Hnízdní dutiny využívá v dřevinách a úspěch odchovu závisí na počasí, potravě a bezpečí místa. V chovu se proto dobře osvědčuje přístup, který napodobuje suché, strukturované prostředí: větve, traviny, členitý prostor, klidná hnízdní část a střídmá, kvalitní strava.

Do evropských chovů se australské travní druhy dostávaly postupně a získaly si oblibu u lidí, kteří chtěli barevné, ale relativně jemné papoušky do voliér. Papoušek mnohobarvý nikdy nebyl masovým bytovým mazlíčkem v tom smyslu jako andulka nebo korela. Jeho místo je spíš mezi druhy, které ocení specializovanější chovatelé: lidé s voliérou, zájmem o australské prostředí a ochotou sledovat chování páru místo neustálé manipulace.

Dnes je v chovu ceněný hlavně pro kombinaci velikosti, barevnosti a klidnějšího projevu. Přesto by se neměl pořizovat jen kvůli vzhledu. Krásný samec na fotografii je jen část příběhu. Důležitější je původ ptáka, kondice, věk, zdravotní stav, temperament a to, zda chovatel dokáže nabídnout dostatečný prostor. U odchovů je vhodné zajímat se o rodiče, krmnou dávku, dosavadní režim a případnou příbuznost páru. Dobrá příprava ušetří ptákům i lidem mnoho stresu.