Galerie
Vlastnosti plemene
Povaha
O plemene Burunduk
Burunduk — sibiřská veverka zvaná též čipmank — je svižný denní hlodavec s pruhovaným hřbetem, dlouhým huňatým ocasem a nezkrotnou energií, kterého znáte z lesů i z kreslených grotesek. Patří mezi nejaktivnější a nejatletičtější drobné savce vůbec: celý den šplhá, skáče, hrabe a plní si lícní torby semínky. Je to nádherné a fascinující zvíře na pozorování — ale je třeba předem vědět, že to není mazlíček do ruky.
Burunduk zůstává i v zajetí polodivoký: je rychlý, ostražitý, nerad se nechává brát do ruky a při stresu kouše. Jeho kouzlo spočívá v pozorování přirozeného chování ve velké voliéře, ne v mazlení. Je denní, samotářský a teritoriální, na podzim shromažďuje zásoby a v zimě upadá do lehkého spánku (torporu). Pro chovatele, který mu zajistí prostornou voliéru, klid a respekt k jeho divoké povaze, je burunduk okouzlující kus přírody v bytě.
Pokud hledáte aktivní, krásné a fascinující zvíře na pozorování a nepotřebujete mazlíčka, kterého budete nosit a hladit, patří burunduk k tomu nejzajímavějšímu mezi drobnými savci.
Charakteristika
Burunduk měří 12 až 17 cm, k tomu dlouhý huňatý ocas dlouhý 8 až 12 cm, a váží 80 až 150 g. Tělo je štíhlé a svalnaté, uzpůsobené ke šplhání a skákání. Nejnápadnější je kresba srsti: pět tmavých podélných pruhů na rezavohnědém až šedavém hřbetě, oddělených světlými pruhy, a světlé bříško. Velké tmavé oči a vztyčené uši prozrazují bdělé denní zvíře. Silné zadní nohy umožňují daleké skoky, ostré drápky šplhání po kůře.
Lícní torby
Typickým znakem burunduka jsou lícní torby (defenzivní vaky) — kožní kapsy v tlamičce, do kterých si nacpe překvapivé množství semínek a oříšků, aby je odnesl do skrýše. Naplněné torby dělají ze zvířete legračního „křečka s ocasem". Sbírání a ukládání zásob je u burunduka silný instinkt — i v zajetí si zakládá tajné spíže po celé voliéře, takže nedojezené potraviny je třeba pravidelně hledat a odstraňovat, aby neplesnivěly.
Zimní spánek (torpor)
Burunduk je na rozdíl od tropických hlodavců sezonní zvíře: na podzim ztloustne, nashromáždí zásoby a v zimě upadá do lehkého zimního spánku zvaného torpor — přerušovaného spánku, ze kterého se občas probudí, najde se ke spíži a zase usne. V bytě s teplem nemusí být torpor úplný, ale zkrácení dne a chladnější období zvíře vnímá a zklidní se. Není to plná hibernace jako u ježka, takže není smrtelná, ale je dobré ji znát a v zimě zvíře nerušit.
Péče
Voliéra — čím větší, tím lépe
Burunduk je extrémně pohyblivé zvíře a klec pro hlodavce mu nestačí — potřebuje velkou prostornou voliéru, ideálně člověku dostupnou (typu ptačí voliéra), minimálně zhruba 100×60×150 cm, ale opravdu platí „čím větší, tím lépe". Vybavte ji silnými větvemi, kmeny, bidly, plošinami a provazy ke šplhání, několika hnízdními budkami, plným kolem o průměru aspoň 28 cm a hlubokou vrstvou podestýlky na hrabání a ukládání zásob. Burunduk přeskakuje, šplhá a běhá celý den — bez prostoru a podnětů trpí stereotypním chováním. Vybavení a voliéry srovnáváme v žebříčku nejlepších klecí pro drobné savce.
Pisková koupel a hrabání
Burunduk se rád čistí v písku (chinčilí sopečný písek nebo jemný písek bez prachu) — nabídněte mu misku několikrát týdně. Stejně tak miluje hrabání a ukládání zásob do podestýlky, takže hlubší vrstva substrátu mu udělá radost a uspokojí přirozený instinkt shromažďovatele.
Krmení — semínka, oříšky a bílkoviny
Burunduk je všežravec s převahou rostlinné stravy. Základ tvoří kvalitní směs semínek, oříšků a zrní pro veverky či burunduky, doplněná čerstvým i sušeným ovocem a zeleninou (na rozdíl od degu burunduk ovoce snese), bobulemi a pravidelně živočišnou bílkovinou — moučnými červy, cvrčky, kouskem vařeného vejce nebo masa. V přírodě loví hmyz i drobné bezobratlé, takže bílkovinu potřebuje. Pozor na příliš tučné oříšky a obezitu. Na podzim přirozeně víc jí a ukládá zásoby — to je v pořádku. Čerstvá voda musí být stále k dispozici.
Zdraví
- Stres a plachost: burunduk je polodivoké zvíře — nešetrná manipulace, hluk a stísněný prostor vedou ke stresu, stereotypnímu chování a oslabení imunity. Klíčem je velká voliéra a klid.
- Zlomeniny a zranění: z panického útěku v malé kleci nebo z pádu — vždy dostatek prostoru a měkká podestýlka.
- Zuby: rostou celý život; málo materiálu k hryzání vede k přerůstání. Vždy zajistěte větve a tvrdou potravu.
- Obezita: z přemíry tučných oříšků a málo pohybu — hlídat dávky a zajistit velkou voliéru s kolem.
- Plesnivé zásoby: burunduk si ukládá potravu po voliéře; nedojezené čerstvé krmivo plesniví a může zvíře otrávit — pravidelně vyhledávat a odstraňovat skrýše.
- Parazité a kožní problémy: řeší veterinář-exotář.
Burunduk dobře skrývá nemoc a špatně snáší manipulaci, takže pravidelné pozorování je nejdůležitější — každá změna chování nebo chuti patří k veterináři pro exoty.
Historie plemene
Burunduk (Eutamias sibiricus, dříve Tamias sibiricus) je sibiřská veverka pocházející z rozsáhlých lesů severní Asie — od Sibiře přes Mongolsko a Čínu po Japonsko a Koreu. V přírodě žije v listnatých i jehličnatých lesích, kde si hloubí nory a shromažďuje zásoby na zimu. Je to jeden z mála druhů zemních veverek, který se chová jako mazlíček.
Do Evropy se burunduk dostal jako okrasné a domácí zvíře a v některých oblastech (například ve Francii) zdomácněl i ve volné přírodě z uniklých chovných jedinců — proto je dnes jeho dovoz a chov v EU regulován jako u potenciálně invazního druhu. Před pořízením je proto třeba ověřit aktuální legislativu. Jako mazlíček si burunduk získal příznivce pro svou krásu a fascinující přirozené chování, byť zůstává spíš zvířetem na pozorování než na mazlení.
Shrnutí
Povaha — divoký atlet, ne mazlík
Burunduk je denní, nesmírně aktivní, ostražitý a polodivoký. Na rozdíl od potkana nebo degu se nedá skutečně ochočit — i odchované zvíře zůstává plaché, rychlé a nerado se nechává brát do ruky; při stresu nebo dotěrnosti kouše. Jeho kouzlo není v mazlení, ale v pozorování úchvatného přirozeného chování: burunduk celý den šplhá, skáče z větve na větev, plní si torby semínky, hrabe a zakládá spíže. Je to spíš živý kus přírody za sklem než klasický mazlíček — a právě v téhle divokosti je jeho fascinace.
Samotář a teritoriální
Burunduk je samotářské a teritoriální zvíře, které v přírodě brání svůj revír a s ostatními se potkává jen ke páření. Dva burunduci ve společné voliéře se obvykle perou, zejména dospělí a mimo období rozmnožování — chov ve dvojici či skupině je proto rizikový a většinou nevhodný. Burunduka tedy zpravidla chovejte samotného v dostatečně velké voliéře; pokus o pár vyžaduje obrovský prostor a zkušenosti a často stejně končí oddělením.
Manipulace a respekt k divokosti
S burundukem se pracuje jinak než s ochočeným hlodavcem. Nikdy ho nechytejte násilím ani za ocas (i jemu se může stáhnout kůže z ocasu). Nejlepší je nechat zvíře, aby si na vaši přítomnost zvyklo, bralo pamlsky z ruky a pohybovalo se po vás dobrovolně — ale počítejte s tím, že většina burunduků se nikdy nestane mazlivými. Cílem není zvíře nosit, ale získat si jeho toleranci a důvěru natolik, aby se před vámi chovalo přirozeně a bez stresu. Kdo tohle přijme, bude odměněn pohledem na fascinující a krásné zvíře v plné aktivitě.
Den s burundukem
Burunduk je tvor dne: ráno ožívá a celý den je v jednom kole — šplhá, skáče, hrabe, sbírá a ukládá zásoby a běhá v kole. Tomu odpovídá i to, že si ho užijete přesně tehdy, kdy jste vzhůru i vy. Na podzim přirozeně víc jí a horečně shromažďuje zásoby, v zimě se zklidní a upadá do lehkého přerušovaného spánku (torporu), kdy ho nerušte. Pravidelný výběh po důkladně zabezpečené místnosti je možný jen u tolerantnějších jedinců a vždy s rizikem, že bleskurychlé zvíře unikne — burunduk je mistr útěku. Aktivní, prostorná voliéra je proto základ spokojeného burunduka.
Vybavení a náklady
Před pořízením připravte zvířeti opravdu velkou voliéru s větvemi, budkami, plným kolem a hlubokou podestýlkou, misky, napáječku, nádobu na pískovou koupel a zásobu kvalitní směsi semínek, oříšků a hmyzu. Z dlouhodobých nákladů je nejvýznamnější prostorná voliéra a kvalitní krmivo; počítejte i s rezervou na veterináře-exotáře. Před nákupem nezapomeňte ověřit aktuální legislativu k chovu burunduka v ČR a EU. Vybavení srovnáváme v přehledu nejlepších klecí pro drobné savce a v kategorii potřeb pro drobné savce.
Nejčastější otázky nováčků
Dá se burunduk ochočit jako morče? Ne — zůstává polodivoký, plachý a rychlý, nerad se nechává brát do ruky a při stresu kouše. Je to zvíře na pozorování, ne na mazlení.
Můžu chovat dva burunduky pohromadě? Většinou ne — jsou samotářští a teritoriální a obvykle se perou. Chovejte ho zpravidla samotného v velké voliéře.
Spí burunduk v zimě? Ano, upadá do lehkého přerušovaného zimního spánku (torporu), ze kterého se občas probudí. Není to smrtelná hibernace jako u ježka, ale v zimě ho nerušte.
Hodí se burunduk pro děti? Spíš ne — je rychlý, plachý, kouše a nehodí se k braní do ruky. Vhodný je pro pozorovatele, kteří ocení divoké zvíře ve voliéře.
Sezonní rytmus burunduka
Burunduk je jedním z mála domácích savců, jehož chování se výrazně mění podle ročního období, a vyplatí se tomu rozumět. Na jaře a v létě je ve své nejaktivnější fázi — neúnavně šplhá, skáče, hrabe a prozkoumává voliéru od rána do večera. Na podzim nastává období shromažďování: burunduk přirozeně víc jí, ztloustne a horečně si plní lícní torby semínky, která ukládá do skrýší po celé voliéře — je to silný instinkt přípravy na zimu, který nelze potlačit a je třeba mu vyhovět dostatkem podestýlky a úkrytů. V zimě se zvíře zklidní a upadá do lehkého přerušovaného spánku zvaného torpor: stáhne se do budky, méně se hýbe a občas se probudí, najde se ke spíži a zase usne. Tohle období respektujte — zvíře nerušte, nebuďte ho a nechte ho prospat chladnější měsíce. Na rozdíl od ježka není burundukův torpor smrtelný, ale je přirozenou součástí jeho života. Pochopení tohoto sezonního cyklu vám pomůže poznat, kdy je chování zvířete normální a kdy naopak signalizuje problém.
Legislativa a původ zvířete
U burunduka je naprosto zásadní ověřit aktuální právní úpravu chovu. Sibiřská veverka je v EU vedena jako potenciálně invazní druh, protože v některých zemích zdomácněla z uniklých chovných jedinců a může konkurovat domácí fauně. Z toho důvodu může být dovoz, chov, prodej i rozmnožování burunduka regulováno nebo omezeno a pravidla se mohou v čase měnit. Před pořízením proto vždy zjistěte platnou legislativu a kupujte zvíře výhradně z legálního, doloženého a seriózního zdroje s patřičnými doklady o původu. Zodpovědný chovatel vám poskytne nejen zdravé a dobře odchované zvíře, ale i jistotu, že jeho chov je v souladu se zákonem. Pořízení burunduka z neznámého nebo nelegálního zdroje s sebou nese riziko zdravotních problémů i právního postihu, a navíc podporuje neetické zacházení s těmito krásnými zvířaty.
Pro koho je burunduk ideální
Burunduk se hodí pro pozorovatele a milovníky přírody, kteří chtějí krásné, aktivní a fascinující zvíře a netouží po mazlíčkovi do ruky. Je ideální pro někoho, kdo dokáže zajistit opravdu velkou voliéru s množstvím větví a úkrytů, ocení sledování přirozeného chování — šplhání, skákání, plnění torb a ukládání zásob — a respektuje, že burunduk zůstane vždy spíš divoký než krotký. Naopak se rozhodně nehodí pro malé děti, pro někoho, kdo chce zvíře nosit a hladit, pro chovatele s málo prostorem ani pro toho, kdo není ochoten ověřit a dodržet legislativu. Kdo přijme burunduka takového, jaký je — svižného, plachého, samotářského a sezonního — získá okouzlující kus divoké přírody přímo doma a pohled na zdravé, aktivní zvíře v prostorné voliéře mu bude tou nejlepší odměnou. Burunduk není mazlíček pro každého, ale pro správného člověka je to jedno z nejkrásnějších a nejzajímavějších zvířat, jaké lze chovat.
Jak burunduka zabavit a udržet zdravého? Klíčem je co nejčlenitější voliéra, která mu umožní vybít jeho obrovskou energii. Pravidelně obměňujte větve a uspořádání, schovávejte semínka do podestýlky a do dutin, aby je zvíře hledalo, a nabízejte mu neošetřené šišky, větvičky a přírodní materiály k hlodání a zkoumání. Sledování burunduka, jak řeší tyhle drobné „úkoly", patří k největším radostem jeho chovu a zároveň je to nejlepší prevence nudy i stereotypního chování. Spokojený, zaměstnaný a v prostoru žijící burunduk je zdravý, krásný a předvádí celý rejstřík svého přirozeného chování.
Právě tohle propojení péče a pozorování dělá z chovu burunduka tak jedinečný a obohacující zážitek pro každého milovníka přírody. Burunduk tak zůstává důkazem, že nejkrásnější zvířata nemusí být ta nejmazlivější, ale ta, jejichž divokou krásu smíme jen tiše obdivovat. A pro toho, kdo tuhle pokoru přijme, je burunduk nezapomenutelným společníkem na dlouhá léta.Doporučené produkty pro Burunduk
