Galerie
Vlastnosti plemene
Povaha
O plemene Osmák degu
Osmák degu je společenský sluníčkový hlodavec z chilských And — velikostí mezi potkanem a veverkou, s hustou hnědavou srstí, dlouhým ocáskem zakončeným štětičkou a nezkrotnou zvědavostí. Na rozdíl od většiny drobných savců je denní, takže si ho užijete, když jste vzhůru i vy, a po krátkém zvykání se z něj stává jeden z nejkontaktnějších a nejinteligentnějších hlodavců, jaké lze chovat.
Osmák je ale zvíře s jasnými pravidly, která se musí dodržet. Je to nesmírně sociální tvor, který v samotě strádá a musí žít minimálně v páru, ideálně ve skupince. Má citlivé trávení a nesmí dostat nic sladkého — degu má sklon k cukrovce a špatná strava ho rychle zabije. A jeho křehký ocásek se nikdy nesmí chytit ani tahat, jinak hrozí takzvané „deglování", kdy zvíře ztratí kůži z ocasu. Pro poučeného chovatele, který tahle pravidla respektuje, je ale degu vděčný, hravý a dlouhověký společník.
Pokud hledáte denního, společenského a chytrého hlodavce a jste ochotni mu zajistit partu, prostor a správnou stravu, patří osmák degu k nejzajímavějším mazlíčkům mezi drobnými savci.
Charakteristika
Osmák degu má protáhlé tělo zhruba 25 až 31 cm i s ocasem a váží 170 až 300 g. Tělo měří 12 až 19 cm, zbytek tvoří dlouhý ocas zakončený černou štětičkou. Srst je na hřbetě žlutohnědá až aguti, na bříšku světlejší, hustá a jemná. Velké oči po stranách hlavy a velké zaoblené uši prozrazují bdělého, na okolí citlivého tvora. Zadní nohy jsou silné a uzpůsobené ke skákání.
Ocas — křehký a nenahraditelný
Nejdůležitější je vědět o ocasu: degu se brání predátorům tak, že při uchopení za ocas shodí kůži z jeho konce a uteče. Holý článek pak uschne a odpadne — a už nikdy nedoroste. Proto se degu nikdy nechytá ani nezdvihá za ocas; bere se vždy jemně do dlaní pod tělo. Tahle jediná chyba způsobí zvířeti trvalé zranění.
Zuby — oranžové znamení zdraví
Zvláštností degu jsou oranžové až žluté řezáky — je to normální a zdravé zbarvení dané pigmentem ve sklovině. Bledé, bílé zuby u degu naopak signalizují nemoc nebo špatnou výživu. Zuby rostou celý život a degu si je obrušuje hryzáním větví a tvrdé potravy.
Péče
Voliéra — výška, patra a pohyb
Degu je čilý skokan a šplhavec, takže potřebuje vysokou prostornou voliéru s několika patry, plošinami a bidly z neošetřeného dřeva. Minimum pro pár je zhruba 80×50×100 cm, ale platí, že čím víc, tím lépe. Klec musí být celokovová — degu prokouše plast i dřevo během chvíle. Vybavení: pevné dřevěné domky, seník, těžké keramické misky, závěsná napáječka, velké kolo o průměru aspoň 28 cm (plné, ne s příčkami kvůli ocasu) a nádobka na pískovou koupel. Klece a vybavení srovnáváme v žebříčku nejlepších klecí pro hlodavce.
Pisková koupel a hrabání
Stejně jako činčila se degu nikdy nekoupe ve vodě, ale válí se v misce se speciálním činčilím sopečným pískem, který mu čistí a odmašťuje srst. Nabídněte mu ji několikrát týdně. Degu navíc rád hrabe — vrstva hlubší podestýlky nebo box na hrabání mu udělá radost a zabaví ho.
Krmení — žádný cukr, jinak smrt
Tohle je u degu naprosto klíčové. Degu má sklon k cukrovce a jeho metabolismus nezvládá cukr — žádné ovoce, mrkev, sladké pamlsky ani komerční směsi s cukrem či melasou. Základ jídelníčku tvoří kvalitní seno bez omezení, k tomu speciální granule pro degu (nebo činčilové bez cukru) a malé množství zeleniny chudé na cukr a vápník. Vhodné jsou byliny, listová zelenina a sušené luční rostliny. Sladkost v jakékoli podobě zkracuje degu život — tomuhle pravidlu se musí podřídit celá domácnost. Čerstvá voda musí být stále k dispozici.
Zdraví
- Cukrovka (diabetes): největší riziko degu — vzniká z cukru ve stravě, projevuje se nadměrným pitím, hubnutím a šedým zákalem očí. Prevence: NULOVÝ cukr, žádné ovoce ani sladké pamlsky.
- Šedý zákal: častý průvodní jev cukrovky i stáří — degu šedne čočka a zvíře slepne. Souvisí s nesprávnou výživou.
- Zuby: rostou celý život; málo sena a tvrdé potravy vede k přerůstání. Bledé (ne oranžové) řezáky jsou varovný signál.
- Deglování (ztráta kůže ocasu): z nešetrné manipulace — nikdy nechytat za ocas. Poraněný ocas se musí veterinárně ošetřit.
- Stres a samota: osamělý degu chřadne, sebepoškozuje se a může uhynout. Nutný pár nebo skupina.
- Přehřátí: jako andské zvíře hůř snáší vysoké teploty — ideál je 20–24 °C, v létě zajistit chládek.
Degu dobře skrývá nemoc — každá změna chuti, nadměrné pití nebo apatie patří rychle k veterináři-exotáři se zkušeností s degu.
Historie plemene
Osmák degu (Octodon degus) pochází ze středního Chile, kde žije v koloniích v podzemních norách na suchých svazích And. Jeho jméno „degu" pochází z jazyka domorodých Mapučů. V přírodě je to vysoce sociální zvíře žijící ve skupinách, které spolu komunikují bohatou škálou zvuků a navzájem se varují před predátory.
Do chovu se degu dostal především jako laboratorní zvíře — pro svůj denní rytmus, sklon k cukrovce a sociální chování se stal cenným modelem pro výzkum diabetu, Alzheimerovy choroby i sociálního chování savců. Teprve v posledních desetiletích se rozšířil i jako domácí mazlíček a získal si skupinu nadšenců, kteří oceňují jeho inteligenci a kontaktnost.
Shrnutí
Povaha — chytrý a kontaktní
Degu patří mezi nejinteligentnější a nejkontaktnější hlodavce. Je denní, zvědavý, hravý a po trpělivém zvykání se rád nechá brát do ruky, leze po člověku a bere pamlsky z dlaně. Komunikuje překvapivě bohatě — má přes desítku různých zvuků od cvrlikání po varovné pískání — a je schopný se učit jednoduché triky. Právě tahle interaktivita z něj dělá zvíře pro lidi, kteří chtějí hlodavce, se kterým je opravdový kontakt, ne jen pozorování.
Nutně ve skupině
Degu je kolonialní zvíře, které v samotě trpí — chov jediného degu je týrání. Ideální je pár nebo malá skupina stejného pohlaví (skupinky samic nebo bratří z jednoho vrhu). Degu se navzájem čistí, hrají si, spí v hromádce a „povídají si". Seznamování dospělých cizích zvířat je náročné a musí probíhat pozvolna přes přepážku; svévolné spojení může skončit rvačkou. Samce a samici držte spolu jen, pokud je samec kastrovaný — degu se množí rychle.
Dlouhověkost a závazek
Degu se při dobré péči dožívá 6 až 8 let, výjimečně i víc — je to tedy dlouhodobý závazek srovnatelný s morčetem či králíkem, ale s nároky navíc (skupina, nulový cukr, prostorná voliéra). Než si degu pořídíte, zvažte, jestli jim dokážete zajistit partu, prostor a důslednou stravu po celá léta.
Den s osmákem degu
Degu je tvor dne: ráno ožívá, přes den se střídají fáze čilého shonu — skákání, hrabání, šplhání a hraní — s krátkým odpočinkem v hromádce. Večer se ukládá ke spánku. Tomu přizpůsobte i kontakt: nejlépe si degu užijete dopoledne a odpoledne. Pravidelný výběh po důkladně zabezpečené místnosti je vítaný, ale pozor: degu je bleskurychlý, prokouše kabely a vyskáče do výšek, takže místnost musí být zajištěná a pod dohledem. Aktivní, zaměstnaný degu je vyrovnaný a zdravý.
Vybavení a náklady
Před pořízením připravte zvířatům vysokou celokovovou voliéru s patry a bidly, dřevěné domky, seník, těžké misky, napáječku, plné kolo, nádobu na pískovou koupel a zásobu kvalitního sena, degu granulí bez cukru a činčilího písku. Z dlouhodobých nákladů je nejvýznamnější seno a granule; počítejte i s rezervou na veterináře-exotáře se zkušeností s degu. Vybavení srovnáváme v přehledu nejlepších klecí pro hlodavce a v kategorii potřeb pro drobné savce.
Nejčastější otázky nováčků
Můžu chovat jen jednoho degu? Ne — degu je koloniální zvíře, které v samotě strádá. Vždy pořiďte minimálně pár stejného pohlaví.
Proč nesmí degu cukr? Má sklon k cukrovce a jeho tělo cukr nezvládá. Ovoce, mrkev i sladké pamlsky mu zkracují život — strava musí být zcela bez cukru.
Hodí se degu pro děti? Spíš pro starší a poučené děti pod dohledem — křehký ocas a nároky na manipulaci vyžadují opatrnost. Pro malé děti je vhodnější odolnější zvíře.
Proč má degu oranžové zuby? To je normální a zdravé — oranžová barva řezáků je dána pigmentem. Bledé zuby naopak znamenají nemoc.
Jak si získat důvěru osmáka degu
Degu vám důvěru nedá zadarmo, ale na rozdíl od plaché činčily se k člověku přiklání ochotně, pokud postupujete trpělivě. Po příchodu domů dejte skupince několik dní klid, ať si zvykne na nové pachy a zvuky. Pak začněte trávit čas u voliéry, mluvte na zvířata tiše a nabízejte z dlaně malý kousek povolené pochoutky — sušenou bylinku nebo kvalitní seník. Degu jsou od přírody zvědaví, takže brzy přijdou prozkoumat vaši ruku. Nikdy nesahejte shora jako predátor — natáhněte ruku zespodu a nechte zvíře přijít samo. Po pár týdnech vám degu začnou lézt po ruce, vybírat pamlsky a předvádět se. Klíčem je každodenní krátký kontakt a důslednost: degu si pamatuje, kdo se k němu chová hezky, a vytvoří si k němu skutečnou vazbu. Tahle proměna z ostražitého zvířátka v důvěřivého společníka je na chovu degu to nejhezčí.
Zvuky a komunikace
Osmák degu je jeden z nejupovídanějších hlodavců vůbec a jeho zvukový rejstřík stojí za poznání. Vědci u něj rozlišili přes patnáct různých zvuků: jemné cvrlikání a brblání při spokojeném kontaktu, ostré varovné pískání při poplachu, hluboké vrčení při konfliktu i specifické „švitoření" mláďat na matku. Degu se zvuky navzájem dorozumívají, varují před nebezpečím a udržují soudržnost skupiny. Když budete osmáky pozorovat, brzy se naučíte rozpoznat, kdy jsou v pohodě a kdy je něco vyplašilo — a právě tahle bohatá komunikace dělá z degu fascinujícího společníka, který připomíná spíš malé sociální zvíře než tichého hlodavce. Naslouchat jejich „rozhovorům" je jedna z radostí, kterou jiní drobní savci nenabízejí.
Degu a jeho sousedé
Osmáky nikdy nedávejte dohromady s jinými druhy hlodavců — s činčilami, morčaty ani potkany si nerozumí a soužití by skončilo stresem nebo zraněním. Vůči psům a kočkám je degu kořist, takže jeho voliéru umístěte mimo jejich dosah a dohled. Mezi sebou navzájem žijí degu v páru nebo skupince výborně, pokud byli správně a pozvolna seznámeni — nejlépe sourozenci z jednoho vrhu, kteří spolu vyrostli. Dospělé cizí degu nikdy nespojujte ze dne na den, hrozí prudká rvačka; seznamování musí probíhat pomalu přes přepážku po několik týdnů. Když těchto pár pravidel dodržíte, dopřejete osmákům bezpečné a klidné prostředí, ve kterém naplno rozkvete jejich společenská a hravá povaha.
Pohyb a zaměstnání — proti nudě
Osmák degu je v přírodě zvyklý urazit denně značné vzdálenosti za potravou, hrabat rozsáhlé nory a šplhat po skalách, a tahle potřeba aktivity mu zůstala i v zajetí. Nuda a málo prostoru jsou hlavní příčinou stresu, sebepoškozování i hlodání mříží. Dopřejte proto skupince co největší voliéru s několika patry, pevnými bidly z neošetřeného dřeva, plným kolem a hlavně příležitostmi k hrabání — box s hlubokou vrstvou bezprašné podestýlky nebo sena degu nadchne. Skvělým zpestřením jsou větve jabloně, lísky či vrby, pemza, neošetřené šišky a dřevěné hlodací hračky, na kterých si degu brousí stále dorůstající zuby. Pravidelný výběh po důkladně zabezpečené místnosti je vítaný, ale nikdy bez dozoru: degu prokouše kabel během vteřiny a vyskáče do překvapivých výšek. Dobře zaměstnaný a vyběhaný osmák je vyrovnaný, zdravý a spokojený — a aktivita je vůbec nejlepší prevencí většiny jeho zlozvyků i nemocí.
Kde osmáka degu pořídit
Nejlepší je seriózní chovatel, který chová zdravá, dobře socializovaná zvířata a poradí s výběrem sehrané skupinky i s krmením bez cukru. Vyhněte se impulznímu nákupu ve velkém řetězci, kde bývají degu stresovaní, samotářští a často krmení nevhodnou sladkou směsí. Při výběru sledujte aktivní zvíře s hustou suchou srstí, jasnýma očima, správným skusem a oranžovými řezáky. Pořiďte rovnou minimálně dvě zvířata stejného pohlaví, ideálně sourozence. Skvělou volbou je i adopce ze záchranné stanice pro hlodavce — degu se v útulcích bohužel objevují, protože jejich majitelé podcenili nároky na skupinu a stravu. Ať si zvířata pořídíte odkudkoli, naplánujte do dvou týdnů prohlídku u veterináře-exotáře se zkušeností s degu.
Je osmák degu pro mě ten pravý mazlíček? Degu je ideální pro toho, kdo chce denního, chytrého a kontaktního hlodavce a je ochoten přijmout jeho tři pevná pravidla: chovat ho ve skupině, krmit zcela bez cukru a nikdy ho nebrat za ocas. Kdo tahle pravidla dodrží, získá vděčného, dlouhověkého a nečekaně komunikativního společníka, který se k němu sám hlásí a pozná ho po hlase. Pro úplného začátečníka, malé děti nebo někoho, kdo chce nenáročné zvíře do dlaně, je ale vhodnější odolnější a tolerantnější druh. Degu je volba pro zájemce, kteří chtějí s hlodavcem opravdový vztah a neváhají mu kvůli tomu přizpůsobit domácnost i jídelníček.
Právě v tom spočívá jeho jedinečné kouzlo mezi drobnými savci.