Osmák degu

Povaha — chytrý a kontaktní

Degu patří mezi nejinteligentnější a nejkontaktnější hlodavce. Je denní, zvědavý, hravý a po trpělivém zvykání se rád nechá brát do ruky, leze po člověku a bere pamlsky z dlaně. Komunikuje překvapivě bohatě — má přes desítku různých zvuků od cvrlikání po varovné pískání — a je schopný se učit jednoduché triky. Právě tahle interaktivita z něj dělá zvíře pro lidi, kteří chtějí hlodavce, se kterým je opravdový kontakt, ne jen pozorování.

Nutně ve skupině

Degu je kolonialní zvíře, které v samotě trpí — chov jediného degu je týrání. Ideální je pár nebo malá skupina stejného pohlaví (skupinky samic nebo bratří z jednoho vrhu). Degu se navzájem čistí, hrají si, spí v hromádce a „povídají si". Seznamování dospělých cizích zvířat je náročné a musí probíhat pozvolna přes přepážku; svévolné spojení může skončit rvačkou. Samce a samici držte spolu jen, pokud je samec kastrovaný — degu se množí rychle.

Dlouhověkost a závazek

Degu se při dobré péči dožívá 6 až 8 let, výjimečně i víc — je to tedy dlouhodobý závazek srovnatelný s morčetem či králíkem, ale s nároky navíc (skupina, nulový cukr, prostorná voliéra). Než si degu pořídíte, zvažte, jestli jim dokážete zajistit partu, prostor a důslednou stravu po celá léta.

Den s osmákem degu

Degu je tvor dne: ráno ožívá, přes den se střídají fáze čilého shonu — skákání, hrabání, šplhání a hraní — s krátkým odpočinkem v hromádce. Večer se ukládá ke spánku. Tomu přizpůsobte i kontakt: nejlépe si degu užijete dopoledne a odpoledne. Pravidelný výběh po důkladně zabezpečené místnosti je vítaný, ale pozor: degu je bleskurychlý, prokouše kabely a vyskáče do výšek, takže místnost musí být zajištěná a pod dohledem. Aktivní, zaměstnaný degu je vyrovnaný a zdravý.

Vybavení a náklady

Před pořízením připravte zvířatům vysokou celokovovou voliéru s patry a bidly, dřevěné domky, seník, těžké misky, napáječku, plné kolo, nádobu na pískovou koupel a zásobu kvalitního sena, degu granulí bez cukru a činčilího písku. Z dlouhodobých nákladů je nejvýznamnější seno a granule; počítejte i s rezervou na veterináře-exotáře se zkušeností s degu. Vybavení srovnáváme v přehledu nejlepších klecí pro hlodavce a v kategorii potřeb pro drobné savce.

Nejčastější otázky nováčků

Můžu chovat jen jednoho degu? Ne — degu je koloniální zvíře, které v samotě strádá. Vždy pořiďte minimálně pár stejného pohlaví.

Proč nesmí degu cukr? Má sklon k cukrovce a jeho tělo cukr nezvládá. Ovoce, mrkev i sladké pamlsky mu zkracují život — strava musí být zcela bez cukru.

Hodí se degu pro děti? Spíš pro starší a poučené děti pod dohledem — křehký ocas a nároky na manipulaci vyžadují opatrnost. Pro malé děti je vhodnější odolnější zvíře.

Proč má degu oranžové zuby? To je normální a zdravé — oranžová barva řezáků je dána pigmentem. Bledé zuby naopak znamenají nemoc.

Jak si získat důvěru osmáka degu

Degu vám důvěru nedá zadarmo, ale na rozdíl od plaché činčily se k člověku přiklání ochotně, pokud postupujete trpělivě. Po příchodu domů dejte skupince několik dní klid, ať si zvykne na nové pachy a zvuky. Pak začněte trávit čas u voliéry, mluvte na zvířata tiše a nabízejte z dlaně malý kousek povolené pochoutky — sušenou bylinku nebo kvalitní seník. Degu jsou od přírody zvědaví, takže brzy přijdou prozkoumat vaši ruku. Nikdy nesahejte shora jako predátor — natáhněte ruku zespodu a nechte zvíře přijít samo. Po pár týdnech vám degu začnou lézt po ruce, vybírat pamlsky a předvádět se. Klíčem je každodenní krátký kontakt a důslednost: degu si pamatuje, kdo se k němu chová hezky, a vytvoří si k němu skutečnou vazbu. Tahle proměna z ostražitého zvířátka v důvěřivého společníka je na chovu degu to nejhezčí.

Zvuky a komunikace

Osmák degu je jeden z nejupovídanějších hlodavců vůbec a jeho zvukový rejstřík stojí za poznání. Vědci u něj rozlišili přes patnáct různých zvuků: jemné cvrlikání a brblání při spokojeném kontaktu, ostré varovné pískání při poplachu, hluboké vrčení při konfliktu i specifické „švitoření" mláďat na matku. Degu se zvuky navzájem dorozumívají, varují před nebezpečím a udržují soudržnost skupiny. Když budete osmáky pozorovat, brzy se naučíte rozpoznat, kdy jsou v pohodě a kdy je něco vyplašilo — a právě tahle bohatá komunikace dělá z degu fascinujícího společníka, který připomíná spíš malé sociální zvíře než tichého hlodavce. Naslouchat jejich „rozhovorům" je jedna z radostí, kterou jiní drobní savci nenabízejí.

Degu a jeho sousedé

Osmáky nikdy nedávejte dohromady s jinými druhy hlodavců — s činčilami, morčaty ani potkany si nerozumí a soužití by skončilo stresem nebo zraněním. Vůči psům a kočkám je degu kořist, takže jeho voliéru umístěte mimo jejich dosah a dohled. Mezi sebou navzájem žijí degu v páru nebo skupince výborně, pokud byli správně a pozvolna seznámeni — nejlépe sourozenci z jednoho vrhu, kteří spolu vyrostli. Dospělé cizí degu nikdy nespojujte ze dne na den, hrozí prudká rvačka; seznamování musí probíhat pomalu přes přepážku po několik týdnů. Když těchto pár pravidel dodržíte, dopřejete osmákům bezpečné a klidné prostředí, ve kterém naplno rozkvete jejich společenská a hravá povaha.

Pohyb a zaměstnání — proti nudě

Osmák degu je v přírodě zvyklý urazit denně značné vzdálenosti za potravou, hrabat rozsáhlé nory a šplhat po skalách, a tahle potřeba aktivity mu zůstala i v zajetí. Nuda a málo prostoru jsou hlavní příčinou stresu, sebepoškozování i hlodání mříží. Dopřejte proto skupince co největší voliéru s několika patry, pevnými bidly z neošetřeného dřeva, plným kolem a hlavně příležitostmi k hrabání — box s hlubokou vrstvou bezprašné podestýlky nebo sena degu nadchne. Skvělým zpestřením jsou větve jabloně, lísky či vrby, pemza, neošetřené šišky a dřevěné hlodací hračky, na kterých si degu brousí stále dorůstající zuby. Pravidelný výběh po důkladně zabezpečené místnosti je vítaný, ale nikdy bez dozoru: degu prokouše kabel během vteřiny a vyskáče do překvapivých výšek. Dobře zaměstnaný a vyběhaný osmák je vyrovnaný, zdravý a spokojený — a aktivita je vůbec nejlepší prevencí většiny jeho zlozvyků i nemocí.

Kde osmáka degu pořídit

Nejlepší je seriózní chovatel, který chová zdravá, dobře socializovaná zvířata a poradí s výběrem sehrané skupinky i s krmením bez cukru. Vyhněte se impulznímu nákupu ve velkém řetězci, kde bývají degu stresovaní, samotářští a často krmení nevhodnou sladkou směsí. Při výběru sledujte aktivní zvíře s hustou suchou srstí, jasnýma očima, správným skusem a oranžovými řezáky. Pořiďte rovnou minimálně dvě zvířata stejného pohlaví, ideálně sourozence. Skvělou volbou je i adopce ze záchranné stanice pro hlodavce — degu se v útulcích bohužel objevují, protože jejich majitelé podcenili nároky na skupinu a stravu. Ať si zvířata pořídíte odkudkoli, naplánujte do dvou týdnů prohlídku u veterináře-exotáře se zkušeností s degu.

Je osmák degu pro mě ten pravý mazlíček? Degu je ideální pro toho, kdo chce denního, chytrého a kontaktního hlodavce a je ochoten přijmout jeho tři pevná pravidla: chovat ho ve skupině, krmit zcela bez cukru a nikdy ho nebrat za ocas. Kdo tahle pravidla dodrží, získá vděčného, dlouhověkého a nečekaně komunikativního společníka, který se k němu sám hlásí a pozná ho po hlase. Pro úplného začátečníka, malé děti nebo někoho, kdo chce nenáročné zvíře do dlaně, je ale vhodnější odolnější a tolerantnější druh. Degu je volba pro zájemce, kteří chtějí s hlodavcem opravdový vztah a neváhají mu kvůli tomu přizpůsobit domácnost i jídelníček.