Štěně kouše všechno: jak ho odnaučit kousat

Rozkousané boty, okousaná noha od stolu, zuby zaťaté do vaší ruky při hře — pokud máte doma štěně, tohle všechno znáte. Kousání je u štěňat naprosto normální a samo o sobě to není známka agrese ani zkaženého psa. Je to způsob, jak štěně poznává svět a jak mu rostou zuby. To ale neznamená, že byste ho měli nechat ničit byt a okusovat ruce — kousání se dá od začátku správně nasměrovat. V tomhle návodu si vysvětlíme, proč štěně kouše, jak ho naučit kousat do hraček místo do vás a nábytku, jaká výbava pomáhá a čeho se naopak vyvarovat. Hned na začátek dobrá zpráva: tohle období je dočasné. Skoro každý majitel štěněte si projde fází, kdy má rozkousané rukávy a okousané nohy od židlí, a skoro každému to za pár měsíců správného vedení skončí. Nejde o to být přísnější, ale být důslednější a chytřejší než vaše štěně — a to zvládnete.

Proč štěně kouše

Za kousáním stojí hned několik přirozených důvodů a žádný z nich není zlomyslnost. Za prvé štěněti rostou zuby — zhruba mezi třetím a sedmým měsícem mu vypadávají mléčné a prořezávají se trvalé, což svědí a bolí, a okusováním si štěně ulevuje. Za druhé štěně poznává svět tlamou stejně, jako malé dítě bere věci do pusy; je to jeho hlavní nástroj na zkoumání. A za třetí kousání patří ke hře — štěňata se ve vrhu mezi sebou koušou a učí se tak ovládat sílu čelistí. Když vám štěně zatne zuby do ruky, většinou si jen hraje, jak je zvyklé ze smečky. Pochopení těchhle důvodů je první krok: nejde o to kousání potrestat, ale dát mu správný směr.

Rozkousaná bota není naschvál. Štěně okusuje, co najde — vaším úkolem je nabídnout mu lepší a povolenou variantu.

Kousání není agrese

Je důležité rozlišovat hravé kousání štěněte od skutečné agrese, protože každé se řeší jinak. Hravé kousání je uvolněné, doprovází ho vrtění, poskakování a střídání s olizováním; štěně si zkrátka hraje. Agrese je naopak provázená ztuhlým tělem, vrčením, cereným chrupem a strachem nebo obranou — to je vzácné a u štěněte téměř vždy reakce na strach nebo bolest. Drtivá většina kousání, se kterou se u štěněte setkáte, spadá do té první kategorie. Když to víte, můžete reagovat klidně a s rozumem, místo abyste štěně trestali za něco, co je úplně přirozené. Pokud by pes skutečně projevoval agresi spojenou se strachem nebo bolestí, je namístě konzultace s veterinářem nebo trenérem.

Jak štěně odnaučit kousat krok za krokem

Cílem není kousání zakázat, ale přesměrovat ho na to, co kousat smí. Postupujte takhle:

• 1. Mějte vždy po ruce kousátko — kdykoli štěně začne okusovat ruku, nábytek nebo botu, jemně mu to vyměňte za žvýkací hračku a pochvalte, když ji vezme.
• 2. Ukončete hru, když kousne do kůže — řekněte krátké „au" vyšším hlasem a na pár vteřin přestaňte štěně všímat. Učí se, že kousnutí ukončí zábavu.
• 3. Ulevte mu od bolavých zubů — vychlazené nebo speciální kousátko zmírní svědění dásní při prořezávání.
• 4. Vybijte energii — unavené štěně kouše míň; dopřejte mu dost pohybu, hry a mentální zátěže.
• 5. Zabezpečte prostředí — boty, kabely a cennosti ukliďte z dosahu, ať štěně nemá příležitost.
• 6. Buďte důslední celá rodina — pravidla musí dodržovat všichni; jeden, kdo si se štěnětem hraje rukama, zničí výcvik ostatních.

Správná výbava

Bez vhodných hraček je odnaučování zbytečně těžké — štěně musí mít co kousat. Hodí se kombinace několika typů:

• Pevné žvýkací hračky — vydrží zoubky a uleví dásním, třeba Hračka Strong kost nebo dentální Dentafun RUGBY s mátou.
• Bezpečné žvýkací plátky — k okusování místo nábytku, například Francodex Weggy nebo Dentafun žvýkací plátky pro malé psy.
• Interaktivní hračky na hru — odvedou energii do hry s vámi místo do kousání, třeba GiGwi míč.

Vyplatí se mít hraček víc druhů a střídat je, aby štěně neztratilo zájem. Kompletní nabídku najdete v kategorii Hračky pro psy a pomůcky na výchovu v sekci Výcvik psa.

Když štěně vymění botu za hračku, hned ho pochvalte. Tak se učí, co kousat smí — a do toho povoleného se pak pouští samo.

Úleva při prořezávání zubů

Období výměny zubů bývá nejintenzivnější fází kousání a štěněti v něm dásně opravdu bolí. Pomůžete mu jednoduchými triky. Vychlazené kousátko z lednice příjemně znecitliví dásně — funguje i vlhká utěrka, kterou na chvíli dáte do mrazáku. Nabízejte různé textury, protože každá masíruje dásně jinak: tvrdší gumové i měkčí žvýkací plátky. Sledujte, jestli štěně hračku neničí na malé kousky, které by mohlo spolknout, a opotřebené hračky včas vyměňte. Tahle fáze časem sama odezní, jakmile štěně dostane všechny trvalé zuby — bývá to kolem sedmého měsíce. Do té doby je trpělivost na místě; není to vzdor, ale nepříjemnost, kterou pes prožívá.

Naučte štěně ovládat sílu kousnutí

Jednou z nejdůležitějších věcí, které se štěně v raném věku učí, je takzvané zábranné kousání — schopnost ovládat sílu čelistí. Štěňata se tomu učí mezi sebou ve vrhu: když jedno kousne druhé moc silně, to druhé zakňučí a hra na chvíli skončí. Vy můžete v téhle výchově pokračovat. Když vás štěně kousne nepříjemně silně, reagujte výrazným „au" a na pár vteřin přerušte kontakt — přesně jako sourozenec ze smečky. Postupně laťku snižujte: nejdřív reagujte jen na silná kousnutí, pak i na slabší, až štěně pochopí, že tlamou na lidskou kůži vůbec nepatří. Tahle dovednost je cenná na celý život, protože i dobře vychovaný dospělý pes by v případě úleku nebo bolesti měl umět neublížit. Štěně, které se naučí ovládat sílu, je výrazně bezpečnější společník.

Kousání a děti

Pokud máte doma děti, vyžaduje kousání štěněte zvláštní pozornost — ne proto, že by štěně bylo nebezpečné, ale protože děti se chovají způsobem, který hru a kousání podněcuje. Rychlé pohyby, pištění a mávání rukama štěně přirozeně rozdivočí. Naučte děti, aby se štěnětem nehrály rukama, ale výhradně přes hračku, a aby při kousnutí neutíkaly s křikem, což štěně ještě víc vybudí — místo toho mají klidně odejít. Interakci mezi malými dětmi a štěnětem vždy dohlížejte a oběma stranám dopřejte i klid a soukromí. Dítě, které se naučí se štěnětem správně zacházet, a štěně, které se naučí ovládat tlamu, spolu vyrostou v skvělý pár. Klid a předvídatelnost jsou tu klíčové pro obě strany.

Socializace a hra s jinými psy

Hra s ostatními vyrovnanými štěňaty a snášenlivými dospělými psy je pro odnaučení tvrdého kousání k nezaplacení. Při ní se štěně přirozeně učí ovládat sílu i řeč těla — když kousne kamaráda moc silně, ten mu to dá jasně najevo. Vyhledávejte proto bezpečné možnosti socializace: hřiště pro psy, štěněcí školky nebo procházky s přátelskými psy. Dbejte ale na to, aby šlo o pozitivní zkušenosti s vhodnými psy; jedno ošklivé setkání může napáchat víc škody než užitku. Dobře socializované štěně bývá vyrovnanější, líp zvládá nové situace a kousání u něj rychleji odeznívá. Socializace navíc není jen o psech — patří k ní i seznamování s lidmi, zvuky a prostředími, ideálně do zhruba čtvrtého měsíce věku.

Čeho se vyvarovat

• Hra rukama — když si se štěnětem hrajete tak, že kouše do rukou, učíte ho, že ruce jsou hračka. Vždy mezi sebe a tlamu dejte hračku.
• Trestání a křik — strach kousání neřeší a může z hravého štěněte udělat úzkostného nebo obranného psa.
• Staré boty jako hračka — pes nerozezná starou botu od nové; nedávejte mu nic, co připomíná zakázané věci.
• Plácnutí přes čumák — buduje strach z ruky a nedůvěru, problém neřeší.
• Nedůslednost — když jednou kousat smí a podruhé ne, štěně se pravidlo nenaučí.
• Málo pohybu — znuděné a přebité štěně si kousáním ventiluje energii.

Rutina dne, která kousání omezí

Velkou část kousání vyřešíte nepřímo — tím, že má štěně předvídatelný a vyvážený den. Štěně, které střídá pohyb, hru, učení a hlavně dostatek spánku, je výrazně klidnější než to, které je buď celý den samo a nudí se, nebo naopak přetažené a přebité. A právě přetažení je častý a přehlížený důvod divokého kousání: štěně, které nemá dost spánku, je jako unavené dítě — neumí se ovládat a kouše víc. Mladá štěňata prospí klidně i šestnáct až dvacet hodin denně, takže jim dopřejte klid a místo, kam se stáhnou. Den prokládejte krátkými chvilkami hry a tréninku s hračkou, procházkami přiměřenými věku a klidným odpočinkem. Když štěně ví, kdy přijde zábava a kdy klid, nemusí si pozornost a vybití energie vynucovat kousáním do všeho kolem. Pravidelnost je tu mnohem účinnější než jakýkoli zákaz.

Když ničí dospělý pes

Pokud okusuje a ničí věci dospělý pes, příčina bývá jiná než u štěněte — nejčastěji nuda, přebytek energie nebo úzkost z odloučení. Pes, který se celý den nudí sám doma, si najde zábavu po svém, a tou často bývá okousaný nábytek. Řešení proto nemíří na samotné kousání, ale na jeho příčinu: víc pohybu, mentální zátěže a interaktivních hraček, do kterých schováte pamlsky a které psa zabaví, když jste pryč. U úzkosti z odloučení, kdy pes ničí věci jen ve vaší nepřítomnosti a je přitom vystresovaný, se vyplatí poradit s trenérem nebo veterinářem. Dospělý pes, který má dost podnětů a pohybu, obvykle nemá důvod ničit zařízení. Pokud dospělý pes začne náhle okusovat věci, ačkoli to dřív nedělal, stojí za zvážení i zdravotní příčina nebo změna v jeho životě — nuda a stres se totiž často spustí nějakou změnou prostředí nebo režimu. I tady platí, že řešením je příčina, ne trest.

Časté otázky

Do kdy štěně kouše?

Nejintenzivnější je kousání během prořezávání zubů, zhruba mezi třetím a sedmým měsícem. Jak štěně dostane všechny trvalé zuby a zároveň se naučí, co kousat smí, kousání postupně ustupuje. U dobře vedeného psa po prvním roce většinou vymizí.

Jak zastavit štěně, když kouše do rukou?

V okamžiku kousnutí řekněte krátké „au" a na pár vteřin přestaňte štěně všímat — ukončíte hru. Pak mu nabídněte hračku, do které kousat smí. Štěně se naučí, že kousnutí do kůže zábavu ukončí, kdežto hračka ne.

Pomáhají vychlazené hračky na bolavé zuby?

Ano. Chlad zmírní svědění a bolest dásní při prořezávání. Stačí dát gumové kousátko nebo vlhkou utěrku na chvíli do mrazáku. Sledujte ale, ať štěně neukusuje a nepolyká velké kousky.

Můžu štěněti dát na kousání starou botu?

Ne. Pes nerozezná starou botu od nové a naučíte ho, že boty jsou na kousání. Vždy nabízejte jen jasně odlišitelné hračky a kousátka, ne věci připomínající vybavení domácnosti.

Je kousání štěněte agrese?

Téměř nikdy. Hravé kousání štěněte je normální součást vývoje a poznávání světa. Skutečná agrese je provázená ztuhlostí, vrčením a strachem a je vzácná. Pokud máte podezření na agresi z bolesti nebo strachu, poraďte se s veterinářem.

Proč štěně kouše večer jako divé?

Večerní „šílení" a divoké kousání je u štěňat úplně typické a často je to známka přetažení, ne energie navíc. Unavené štěně, které nešlo včas spát, se přebudí a neumí se ovládat. Pomáhá zavést večerní zklidnění: utlumit ruch, nabídnout klidnou žvýkací aktivitu a dovést štěně ke spánku, místo aby se rozdivočilo.

Mám štěněti dovolit kousat ruce při hře aspoň jemně?

Lepší je nedovolit to vůbec. Štěně těžko rozliší „jemně smím" a „teď ne", takže nejjasnější pravidlo je, že lidská kůže není na kousání nikdy. Veškerou hru veďte přes hračku — pak je pravidlo jednoduché a štěně se ho naučí rychleji.

Shrnutí

Kousání u štěněte je přirozené — rostou mu zuby, poznává svět a hraje si. Cílem výchovy proto není kousání zakázat, ale přesměrovat ho z rukou a nábytku na hračky a kousátka. Mějte vždy po ruce vhodnou žvýkací hračku, při kousnutí do kůže ukončete hru, ulevte bolavým dásním chlazeným kousátkem a hlavně štěně dostatečně vybijte — unavené štěně kouše míň. Vyhněte se hře rukama, trestání a starým botám. S důsledností a trpělivostí kousání během pár měsíců odezní samo a zůstane vám pes, který ví, co smí. A až budete za rok vzpomínat na rozkousané boty, budete se tomu nejspíš jen smát — protože to bude dávno za vámi a vy budete mít vychovaného a spolehlivého společníka.

Hodí se vám i návod jak odnaučit psa tahat na vodítku, přehled nejlepších postrojů a vodítek a hračky i kousátka v kategoriích Hračky pro psy a Pamlsky pro psy.