Galerie
Vlastnosti plemene
Povaha
O plemene Psoun prérijní
Psoun prérijní — anglicky „prairie dog" — je statný, společenský a překvapivě inteligentní hlodavec ze severoamerických prérií, který si jako mazlíček vydobyl pověst nesmírně kontaktního a oddaného zvířete. Velikostí připomíná malého králíka, má robustní tělo, pískově hnědou srst a krátký ocas, a v přírodě žije v obrovských podzemních „městech" čítajících tisíce jedinců. Není to ale obyčejný hlodavec do klece — je to náročný, hlasitý a velmi sociální tvor jen pro skutečně oddané chovatele.
Psoun je denní, extrémně sociální a hluboce vázaný na svou skupinu i na člověka. Pokud žije sám, musí svého majitele přijmout za náhradu kolonie a vyžaduje obrovské množství času a pozornosti; lépe je ale chovat víc psounů pohromadě. Potřebuje velkou voliéru s možností hloubení, výhradně bylinnou stravu a počítá se s tím, že je hlučný a v období říje může být i agresivní. Při dobré péči se dožívá 5 až 8 let a stává se mimořádně mazlivým a věrným společníkem, který svého člověka zdraví radostným „skok-štěknutím".
Pokud uvažujete o psounovi, počítejte s tím, že jde o jednoho z nejnáročnějších a nejvíce „závislých" hlodavců vůbec — vyžaduje prostor, čas, peníze i dlouhodobý závazek. Pro správného chovatele je to ale jedinečné a hluboce vděčné zvíře.
Charakteristika
Psoun prérijní je na hlodavce statný — měří 28 až 40 cm a váží 0,7 až 1,5 kg, samci bývají větší než samice; na podzim navíc psouni přibírají na tuku. Tělo je robustní a svalnaté, uzpůsobené k hloubení nor. Srst je pískově až žlutohnědá, na bříšku světlejší, hustá a hladká. Hlava je široká s drobnýma ušima a velkýma tmavýma očima posazenýma tak, aby zvíře mělo přehled o okolí. Krátký ocas je u nejčastěji chovaného druhu zakončen černou špičkou.
Mohutné hrabací tlapy
Nejvýraznějším pracovním nástrojem psouna jsou jeho silné přední tlapy s dlouhými drápy, kterými v přírodě hloubí rozsáhlé podzemní systémy s komorami, větracími šachtami a únikovými východy. Tahle potřeba hrabání mu zůstala i v zajetí a je třeba ji uspokojit — psoun, který nemá kde hrabat, trpí stresem a frustrací.
Sezonní rytmus
Psoun je sezonní zvíře: na podzim přibírá na váze a ztloustne, v zimě se zklidní a méně se hýbe (v teple domova ale neupadá do pravého zimního spánku) a na jaře nastává období říje, kdy mohou být zejména samci výrazně podráždění a teritoriální. Tyto výkyvy chování je dobré znát a počítat s nimi.
Péče
Voliéra — prostor a možnost hrabat
Psoun je velký a aktivní hlodavec, takže klec pro morče mu nestačí ani zdaleka — potřebuje velkou voliéru nebo vyhrazenou ohradu, ideálně člověku dostupnou, s pevným dnem a možností hloubení. Skvělé jsou velké terária s hlubokou vrstvou substrátu nebo speciální „psouní" výběhy. Vybavení: pevné domky a úkryty, kořeny a kameny, hluboká vrstva podestýlky nebo hrabací box, seník a těžké keramické misky. Klec musí být maximálně odolná — psoun je silný a prokouše i rozhrabe leccos. Vybavení a klece srovnáváme v žebříčku nejlepších klecí pro drobné savce.
Krmení — výhradně bylinožravec
Tohle je u psouna naprosto zásadní. Psoun je výhradní bylinožravec s citlivým trávením přizpůsobeným chudé prériové stravě. Základ jídelníčku tvoří kvalitní seno bez omezení, k tomu trávy, byliny, listová zelenina a jen malé množství speciálních granulí pro psouny nebo králíky bez obilí. Naprosto nevhodné je obilí, ořechy, semena s vysokým obsahem tuku, ovoce ve velkém a jakékoli sladkosti a živočišné bílkoviny — psoun je nezpracuje a hrozí mu obezita, problémy se zuby a trávením. Seno musí být stále k dispozici, stejně jako čerstvá voda. Správná, na vlákninu bohatá strava je u psouna základem zdraví.
Zaměstnání a sociální kontakt
Psoun je inteligentní a potřebuje každodenní zaměstnání a sociální kontakt. Nudící se psoun se stává apatickým, nebo naopak agresivním a destruktivním. Klíčem je dostatek prostoru, možnost hrabat, podněty a hlavně přítomnost — buď dalších psounů, nebo intenzivní každodenní pozornosti člověka.
Zdraví
- Obezita a zubní problémy: z nesprávné stravy (obilí, tuky, málo sena) — nejčastější zdravotní potíže. Prevence: výhradně bylinná strava bohatá na seno.
- Onemocnění dýchacích cest: psouni jsou citliví na prach, čpavek a infekce — nutná bezprašná podestýlka, čisté a větrané prostředí.
- Odontom (nádor zubního lůžka): u psounů specifické a vážné onemocnění, často spojené s dýchacími potížemi — vyžaduje veterináře-exotáře.
- Agrese v období říje: nekastrovaní samci mohou být na jaře výrazně podráždění a koušou — kastrace chování i zápach zmírňuje a obvykle se doporučuje.
- Stres ze samoty: psoun je extrémně sociální, samota bez dostatečné náhrady vede k apatii i sebepoškozování.
- Zranění z hrabání a kousání: z nevhodného vybavení nebo konfliktů — řeší veterinář.
Psoun je exot s velmi specifickými nemocemi (odontom, dýchací potíže) a nároky — vyžaduje veterináře se zkušeností s drobnými exoty, kterých je málo. Před pořízením si ověřte, že takového v dosahu máte, a zkontrolujte i aktuální legislativu chovu.
Historie plemene
Psoun prérijní (nejčastěji Cynomys ludovicianus) pochází z travnatých prérií Severní Ameriky — od jižní Kanady přes USA po severní Mexiko, kde žije v obrovských podzemních koloniích zvaných „prairie dog towns", které kdysi čítaly miliony jedinců a rozkládaly se na obrovských plochách. Jde o klíčový druh prériového ekosystému: jeho nory a spásání trávy vytvářejí prostředí pro řadu dalších živočichů. Psouni komunikují propracovaným systémem varovných volání, který vědci považují za jednu z nejsložitějších „řečí" mezi savci.
Jako domácí mazlíček se psoun rozšířil hlavně koncem 20. století, především v USA a Japonsku, odkud se chov dostal i do Evropy. Jeho kontaktnost a mazlivost si získaly oddanou komunitu chovatelů, jenže obliba často předbíhá znalosti a řada psounů trpí nevhodnou stravou a samotou. V některých zemích a regionech navíc chov psounů podléhá omezením (mimo jiné kvůli zdravotním rizikům spojeným s dovozem volně odchycených zvířat), takže je vždy nutné ověřit aktuální legislativu a pořizovat jen zvíře odchované v zajetí z prověřeného zdroje.
Shrnutí
Povaha — mazlivý a oddaný, ale hlučný
Psoun je při správné péči nesmírně mazlivý, oddaný a kontaktní — pozná svého člověka, vyhledává jeho blízkost, mazlí se, leze mu na klín a zdraví ho radostným „skok-štěknutím" (jump-yip), při kterém se vztyčí a vydá charakteristický zvuk. Je inteligentní a vytváří si silné pouto. Druhou stranou mince je, že je velmi hlasitý — vydává hlasité štěkavé zvuky, zejména při vzrušení nebo poplachu — a v období jarní říje může být zejména u nekastrovaných samců i agresivní a kousavý. Tahle dvojakost povahy je třeba předem přijmout.
Nikdy ne sám (nebo s plnou pozorností)
Psoun je extrémně sociální koloniální zvíře, které v samotě těžce strádá. Ideální je chovat víc psounů pohromadě (skupinku po vzájemném seznámení), kteří spolu spí, hrají si, vzájemně se čistí a „povídají si". Pokud chováte jediného psouna, musí ho jeho člověk doslova přijmout za náhradu kolonie a věnovat mu obrovské množství času a pozornosti — i tak je to ale méně ideální než společnost vlastního druhu. Samota bez dostatečné náhrady vede k apatii a problémovému chování.
Kastrace a sezonní výkyvy
U psounů se obvykle doporučuje kastrace, zejména u samců — výrazně zmírňuje jarní agresivitu, teritoriální chování i pižmový zápach a usnadňuje soužití ve skupině i s člověkem. Je třeba počítat i se sezonními výkyvy: psoun na podzim ztloustne, v zimě se zklidní a na jaře prochází obdobím říje, kdy je podrážděnější. Tyto změny chování jsou přirozené a je dobré je znát.
Den s psounem
Psoun je tvor dne: ráno ožívá a je aktivní přes den — hrabe, prozkoumává, spásá seno, sociálně interaguje a hlasitě komunikuje. Tomu odpovídá i to, že si ho užijete přesně tehdy, kdy jste vzhůru i vy. Potřebuje každodenní příležitost k pohybu, hrabání a kontaktu; vyhrazená místnost nebo velký výběh, kde může bezpečně řádit, je ideální. Pravidelný výběh musí být v zabezpečeném prostoru, protože psoun je silný, vše rozhrabe a prokouše. Aktivní, zaměstnaný a sociálně naplněný psoun je vyrovnaný a zdravý.
Vybavení a náklady
Před pořízením připravte zvířatům velkou voliéru nebo výběh s možností hloubení, pevné domky, hrabací box, seník, těžké misky a zásobu kvalitního sena, trav a bylin. Z dlouhodobých nákladů je nejvýznamnější seno, prostor a veterinární péče u specialisty na exoty (včetně případné kastrace). Psoun patří k nákladnějším a nejnáročnějším mazlíčkům a před pořízením je nutné ověřit i legislativu chovu. Vybavení srovnáváme v přehledu nejlepších klecí pro drobné savce a v kategorii potřeb pro drobné savce.
Nejčastější otázky nováčků
Je psoun pes? Ne — přes anglické jméno „prairie dog" jde o hlodavce z čeledi veverkovitých. Jméno dostal podle štěkavého varovného volání.
Můžu chovat jen jednoho psouna? Lépe ne — je to extrémně sociální zvíře. Pokud chováte jediného, musíte mu nahradit kolonii obrovským množstvím času a pozornosti; ideální je víc psounů pohromadě.
Je psoun hlučný? Ano — vydává hlasité štěkavé zvuky, zejména při vzrušení. To je třeba zvážit hlavně v bytě a vůči sousedům.
Hodí se psoun pro děti nebo začátečníky? Spíš ne — je velký, hlučný, v říji může kousat a má náročné nároky na prostor, stravu i sociální kontakt. Vhodný je pro zkušené a oddané chovatele.
Pouto s člověkem a „skok-štěknutí"
Psoun patří mezi nejvíce „lidem oddané" hlodavce vůbec a vztah s ním je hlubší, než jaký nabízí většina drobných savců. Pokud žije bez dalších psounů, doslova přijme svého člověka za náhradu kolonie a vytvoří si k němu mimořádně silné pouto — vyhledává jeho blízkost, vyžaduje mazlení, zdraví ho při příchodu a špatně nese delší odloučení. Jedním z nejkouzelnějších projevů je takzvané „skok-štěknutí" (jump-yip): psoun se vztyčí na zadní, zvedne přední tlapky k nebi a vydá hlasité štěknutí, které se v koloniích šíří jako „mexická vlna" od jednoho zvířete k druhému. V domácnosti tak psoun vyjadřuje vzrušení a radost. Budování tohoto pouta vyžaduje každodenní čas, trpělivost a klidné zacházení — psoun, kterému se člověk nevěnuje, strádá. Odměnou za péči je ale jeden z nejmazlivějších a nejvěrnějších hlodavců, jaký existuje, který svého člověka pozná, vyhledává a má ho upřímně rád. Právě tahle hloubka vztahu dělá z psouna pro správného chovatele jedinečné zvíře, byť je za ni třeba zaplatit velkým nasazením.
Bezpečné prostředí a hrabání
Možnost hrabat je pro psouna životní potřebou, ne luxusem. V přírodě buduje rozsáhlé podzemní systémy, a pokud mu hrabání chybí, trpí stresem a frustrací, které se projeví apatií nebo destruktivním chováním. Dopřejte mu proto hlubokou vrstvu substrátu nebo speciální hrabací box, kde si může vykopat chodbičky, a dostatek prostoru k pohybu. Při výběhu po bytě nebo místnosti pamatujte, že psoun je silný, vytrvalý a zvídavý: rozhrabe květináče, prokouše kabely i nábytek a vyšplhá nebo podhrabe překážky, takže prostor musí být důkladně zabezpečený a výběh pod dohledem. Stejně tak je třeba chránit samotného psouna před nebezpečím — jedovatými rostlinami, spadnutím z výšky nebo přístupem ke spotřebičům. Dobře zaměstnaný psoun s dostatkem prostoru a možností hrabat je vyrovnaný, zdravý a předvádí celý rejstřík svého fascinujícího přirozeného chování, což je radost nejen pro něj, ale i pro jeho pozorovatele.
Pro koho je psoun prérijní (a pro koho ne)
Psoun se hodí výhradně pro zkušeného, časově i prostorově dobře vybaveného a oddaného chovatele, který je ochoten přizpůsobit mu velkou část domácnosti i svého času na pět až osm let. Je ideální pro někoho, kdo touží po mimořádně mazlivém, oddaném a interaktivním zvířeti s hlubokým poutem k člověku, baví ho aktivní každodenní kontakt a nevadí mu hlučnost ani sezonní výkyvy chování. Rozhodně se ale nehodí pro malé děti, pro začátečníky, pro lidi s málo prostorem nebo časem, ani pro citlivé na hluk a soužití se sousedy v bytě. Stejně tak není vhodný pro někoho, kdo nedokáže zajistit výhradně bylinnou stravu, velký výběh s možností hrabání, společnost dalších psounů nebo intenzivní pozornost a veterináře pro exoty. Před pořízením je nezbytné ověřit i platnou legislativu a pořizovat jen zvíře odchované v zajetí z prověřeného zdroje. Kdo všechny tyhle náročné podmínky splní a přijme psouna se vším, co obnáší, získá jednoho z nejmazlivějších a nejvěrnějších hlodavců vůbec — statného prériového společníka, který ho bude po dlouhá léta zdravit radostným skok-štěknutím. Pro každého ostatního je ale upřímně lepší volbou některý z méně náročných druhů z našeho atlasu.
Kde psouna pořídit? Výhradně od seriózního chovatele, který chová zdravá zvířata odchovaná v zajetí, vede evidenci původu a poradí se stravou, ubytováním i případnou kastrací. Nikdy nekupujte psouna z dovozu bez dokladů ani odchyceného z přírody — kromě etických a právních rizik hrozí i přenos nemocí. Pořiďte ideálně víc zvířat pohromadě a hned naplánujte prohlídku u veterináře pro exoty. Dobře vybraný a od začátku správně chovaný psoun je nejlepší zárukou dlouhého a spokojeného života vašeho oddaného prériového společníka.
