Galerie
Vlastnosti plemene
Povaha
O plemene Činčila vlnatá
Činčila vlnatá je aristokrat mezi hlodavci — drobný andský savec s nejhustší srstí na světě, velkýma ušima, černýma korálkovýma očima a dlouhým huňatým ocasem. Z jednoho jediného chlupového folikulu jí vyrůstá až padesát chlupů, takže její kožíšek je tak hustý, že se v něm neudrží žádný parazit — a na dotek připomíná oblak. Právě tahle pohádková srst z činčily kdysi udělala lovenou kožešinovou zvěř a dnes z ní dělá jednoho z nejkrásnějších drobných mazlíčků vůbec.
Činčila ale není zvíře pro každého a rozhodně ne pro malé děti. Je noční, mimořádně čilá, plachá a dožívá se neuvěřitelných 15 až 20 let — pořízení činčily je závazek na dvě desetiletí. Nesnáší teplo ani vlhko, koupe se v jemném sopečném písku místo ve vodě a vyžaduje velkou prostornou voliéru, kde může skákat. Pro trpělivého chovatele, který přijme její noční rytmus a respektuje její křehkost, je ale činčila kouzelný, dlouhověký a překvapivě inteligentní společník.
Pokud hledáte neobvyklého, dlouhověkého a nesmírně elegantního hlodavce a jste ochotni přizpůsobit se jeho potřebám, patří činčila vlnatá k tomu nejkrásnějšímu, co svět drobných savců nabízí.
Charakteristika
Činčila má kompaktní tělo s mohutnou zádí, silné zadní nohy uzpůsobené ke skákání a kratší přední tlapky, kterými si přidržuje potravu. Hlava je široká s velkýma zaoblenýma ušima a velkýma tmavýma očima — obojí prozrazuje noční zvíře závislé na sluchu a zraku za šera. Tělo měří 22 až 38 cm, k tomu dlouhý huňatý ocas, a hmotnost se pohybuje kolem 400 až 600 g, samice bývají větší než samci.
Srst — nejhustší na světě
Klíčovým znakem je kožešina o hustotě až 20 000 chlupů na centimetr čtvereční — pro srovnání, člověk jich má na hlavě sotva pár set na cm². Z jednoho folikulu roste až padesát jemných chlupů, takže srst je extrémně měkká, hustá a izolující. Právě proto se činčila nesmí namočit: mokrá srst neuschne, plesniví a zvíře prochladne. Místo vody se činčila čistí koupelí v jemném sopečném písku, který z kožíšku odstraní maz a nečistoty.
Barvy
Původní divoká barva je šedá s modravým nádechem a bílým bříškem (tzv. standard). Chovem vznikla řada barevných mutací: béžová, bílá (mozaika), černý samet (black velvet), ebenová, fialová či safírová. Na husté srsti vynikne každý odstín hloubkou a sametovým leskem, jaký u jiných hlodavců nenajdete.
Péče
Voliéra — výška a prostor
Činčila je skvělý skokan a šplhavec, takže potřebuje vysokou prostornou voliéru, ideálně od 100 cm výšky výš, s několika patry, plošinami a bidly z neošetřeného dřeva. Minimum pro pár je zhruba 100×50×120 cm, ale platí, že čím víc, tím lépe. Do klece patří dřevěný domek na spaní, seník, těžká keramická miska, závěsná napáječka, kvalitní kolo o průměru aspon 30 cm (menší poškozuje páteř) a hlavně nádobka na pískovou koupel. Vybavení a klece srovnáváme v žebříčku nejlepších klecí pro hlodavce.
Teplota — chlad je nutnost
Tohle je u činčily naprosto klíčové. Pochází z chladných výšek And a horko pro ni může být smrtelné. Ideální teplota je 15 až 22 °C, nikdy nad 25 °C; při vyšších teplotách hrozí přehřátí a úpal. Voliéru umístěte do nejchladnější místnosti, mimo přímé slunce a topení, a v létě zajistěte chlazení (klimatizace, chladící kachlička). Stejně nebezpečná je vlhkost — ve vlhku srst plesniví.
Pisková koupel místo vody
Činčilu nikdy nekoupejte ve vodě. Místo toho jí dvakrát až třikrát týdně na pár minut nabídněte misku se speciálním činčilím sopečným pískem — zvíře se v něm s viditelným potěšením válí a převaluje, čímž si vyčistí a načechrá srst. Písek po koupeli vždy odeberte, jinak v něm zvíře močí a srst se zašpiní.
Krmení — seno především
Základ jídelníčku tvoří neomezené kvalitní seno, které zajišťuje trávení i obrus zubů, a menší dávka činčilích granulí. Činčila má citlivé trávení, takže zelenina a ovoce se podávají jen velmi opatrně a v minimu — nevhodná či vlhká strava snadno způsobí nadýmání a průjem, které bývají život ohrožující. Pamlsky volte suché a střídmé (sušená bylinka, kousek nesířeného sušeného ovoce výjimečně). Čerstvá voda musí být stále k dispozici.
Zdraví
- Přehřátí a úpal: největší riziko — činčila nesnáší teplo nad 25 °C. Prevencí je chladná místnost a stín; přehřátá činčila leží na boku, těžce dýchá a má červené uši, což je akutní stav.
- Plíseň srsti: ve vlhku nebo po namočení srst plesniví a zvíře prochladne. Nikdy nekoupat ve vodě, držet v suchu.
- Zuby: rostou celý život; málo sena vede k přerůstání kořenů a bolestivým hrbolům. Slintání a hubnutí patří rovnou k veterináři-exotáři.
- Trávení: citlivé — nadýmání a průjem z nevhodné stravy bývají smrtelné. Základ je seno, zeleninu a ovoce minimálně.
- Kousání srsti (fur chewing): projev stresu nebo nudy — činčila si okusuje vlastní srst. Řeší se větším prostorem, klidem a zaměstnáním.
- Zlomeniny: křehké kosti a panický útěk — vždy opatrná manipulace, nikdy nedržet za ocas u kořene.
Činčila skrývá nemoc velmi dobře — každá změna chuti, apatie nebo řidší trus je důvodem k rychlé návštěvě veterináře pro exoty.
Historie plemene
Činčila pochází z vysokých poloh And v Jižní Americe (Chile, Peru, Bolívie, Argentina), kde žije ve skalnatých oblastech až ve 4 000 metrech nad mořem. Její jméno odkazuje na andský národ Chincha, který ji znal a používal její kožešinu. Právě hustá kožešina se jí stala osudnou: od 19. století byla masově lovena pro kožešinový průmysl a divoké populace byly přivedeny na pokraj vyhynutí — dodnes je krátkoocasá činčila kriticky ohrožená.
V roce 1923 dovezl americký inženýr Mathias Chapman do USA jedenáct odchycených činčil a založil chov, ze kterého pochází většina dnešních domácích zvířat. Z kožešinové zvěře se postupně stal oblíbený, byť náročný mazlíček. Dnes je chov pro kožešinu v mnoha zemích omezován a činčila si získává respekt především jako dlouhověký a inteligentní domácí společník.
Shrnutí
Povaha — plachý čiperka
Činčila je noční, nesmírně čilá, zvědavá a zpočátku plachá. Není to mazlivé zvíře jako morče — většina činčil nemá ráda chování v náručí a mazlení si vynucovat nedá. Zato je překvapivě inteligentní, hravá a kontaktní po svém: po trpělivém zvykání bere pamlsky z ruky, pozná svého člověka a večer se ráda předvádí akrobatickými skoky po voliéře. Klíčem k důvěře je respekt k jejímu tempu — nikdy nic nevynucovat a nechat zvíře přijít samo.
Samotář, pár, nebo skupina?
Na rozdíl od morčete může činčila žít i sama, pokud jí majitel věnuje dost času — ale pár nebo malá skupina samic jí svědčí víc. Seznamování dospělých činčil je ovšem náročné a vyžaduje pozvolný postup přes mřížku; svévolné spojení cizích zvířat může skončit krvavou rvačkou. Samce a samici držte spolu jen, pokud nechcete odchov nebo je samec kastrovaný — činčily se množí snadno a často.
Dlouhověkost — závazek na 20 let
Tohle je u činčily zásadní. Při dobré péči se běžně dožívá 15 až 20 let, výjimečně i víc — je to tedy nejdéle žijící hlodavec v tomto atlasu a závazek srovnatelný se psem nebo kočkou. Než si činčilu pořídíte, zvažte, jestli jí dokážete zajistit stabilní domov na dvě desetiletí. Právě dlouhověkost z ní dělá zvíře, ke kterému si vytvoříte hluboký vztah, ale i odpovědnost, kterou nelze brát na lehkou váhu.
Den s činčilou
Činčila je tvor noci: přes den podřimuje v domku a ožívá až večer a v noci, kdy potřebuje prostor ke skákání a běhu. Tomu přizpůsobte i kontakt — nejlépe ji poznáte podvečer a večer. Pravidelný výběh po zabezpečené místnosti je vítaný, ale pozor: činčila je bleskurychlá, prokouše kabely a vyskáče do nečekaných výšek, takže místnost musí být důkladně zajištěná a pod dohledem. Pevný denní rytmus a klid přes den jsou pro spokojenou činčilu nezbytné.
Vybavení a náklady
Před pořízením připravte zvířeti vysokou voliéru s patry a bidly, dřevěný domek, seník, těžké misky, napáječku, velké kolo, nádobu na pískovou koupel a zásobu činčilího sopečného písku i kvalitního sena. Z dlouhodobých nákladů je nejvýznamnější seno, písek a chlazení místnosti v létě; počítejte i s rezervou na veterináře-exotáře. Vybavení a klece srovnáváme v přehledu nejlepších klecí pro hlodavce a v kategorii potřeb pro drobné savce.
Nejčastější otázky nováčků
Hodí se činčila pro děti? Spíš ne. Je noční, plachá, nemá ráda chování v náručí a má křehké kosti — pro malé děti je nevhodná. Vhodnější je pro starší, trpělivé zájemce.
Proč se činčila nesmí koupat ve vodě? Její srst je tak hustá, že po namočení neuschne, plesniví a zvíře prochladne. Čistí se výhradně koupelí v sopečném písku.
Snese činčila teplo? Ne — horko nad 25 °C je pro ni nebezpečné až smrtelné. Potřebuje chladnou místnost a v létě aktivní chlazení.
Jak dlouho činčila žije? Běžně 15 až 20 let. Je to nejdéle žijící hlodavec mezi mazlíčky a závazek na dvě desetiletí.
Jak si získat důvěru činčily
Činčila vám lásku nevnutí — musíte si ji zasloužit, a právě to dělá vztah s ní tak cenný. Po příchodu domů nechte zvíře několik dní úplně v klidu, ať si zvykne na nové pachy a zvuky. Pak začněte trávit čas u voliéry: mluvte tiše, buďte vidět a nabízejte pamlsek z dlaně, ale nic nevynucujte. Trpělivému chovateli začne činčila po týdnech sama chodit k mřížce, ochutnávat z ruky a nakonec si nechá podrbat za ouškem. Klíčové je respektovat, že činčila nemá ráda chování v náručí — pokud se brání, nechte ji být. Mnohem víc si užijete pozorování jejích akrobatických večerních skoků a okamžiky, kdy si k vám sama přijde pro pozornost, než křečovité držení vzpouzejícího se zvířete. Důvěra činčily je křehká, ale jakmile ji získáte, máte oddaného společníka na patnáct i víc let.
Činčila a její sousedé
Činčilu nikdy nedávejte dohromady s jinými druhy zvířat. S morčaty, králíky ani potkany si nerozumí a soužití by skončilo stresem nebo zraněním. Vůči psům a kočkám je činčila kořist — i jen přítomnost predátora za mřížkou ji dokáže vystresovat, takže její voliéru umístěte mimo dosah a dohled domácích šelem. Mezi sebou navzájem mohou činčily žít v páru či skupince samic, ale jen pokud byly opatrně a pozvolna seznámeny přes mřížku. Dospělé činčily neznámého původu nikdy nespojujte ze dne na den — hrozí prudká rvačka. Pokud zvládnete těchto pár pravidel, dopřejete činčile bezpečné a klidné prostředí, ve kterém naplno rozkvete její zvědavá a hravá povaha.
Proč je činčila výjimečná
Mezi drobnými savci patří činčila k těm nejnáročnějším, ale i nejodměňujícím. Spojuje pohádkový vzhled, dlouhověkost, inteligenci a osobitou povahu, jakou u jiných hlodavců nenajdete. Není to mazlík do dlaně ani zvíře pro děti — je to elegantní, svébytný společník, který si žádá respekt a přizpůsobení svým potřebám. Kdo je ochoten zajistit jí chladné prostředí, prostornou voliéru, pískovou koupel a hlavně čas a trpělivost, získá v činčile výjimečného přítele na dvě desetiletí. A pohled na činčilu, jak se s rozkoší válí v písku nebo večer skáče z patra na patro voliéry, je odměnou, která bohatě vyváží veškerou péči.
Pohyb a zaměstnání — proti nudě
Činčila je v přírodě zvyklá překonávat dlouhé vzdálenosti skákáním mezi skalami, a tahle potřeba pohybu jí zůstala i v zajetí. Nuda a málo prostoru jsou hlavní příčinou stresového kousání srsti i celkové nepohody. Dopřejte jí proto co největší voliéru s několika patry, pevnými bidly z neošetřeného dřeva a velkým kolem o průměru aspoň 30 cm — menší kolo nutí páteř do nezdravého oblouku. Skvělým zpestřením jsou větve jabloně, lísky nebo vrby, pemza a dřevěné hlodací hračky, na kterých si činčila brousí stále dorůstající zuby. Pravidelný večerní výběh po důkladně zabezpečené místnosti je vítaný, ale nikdy ho nenechávejte bez dozoru: činčila prokousne kabel během vteřiny a vyskáče do překvapivých výšek. Dobře zaměstnaná a vyběhaná činčila je vyrovnaná, zdravá a spokojená — a právě aktivita je nejlepší prevencí většiny jejích zlozvyků i nemocí.
Kolik činčila stojí a kde ji pořídit? Nejlepší je seriózní chovatel, který chová zdravá, dobře socializovaná zvířata a poradí s výběrem i péčí. Vyhněte se impulznímu nákupu ve velkém řetězci, kde bývají zvířata stresovaná a nepřipravená na kontakt. Při výběru sledujte aktivní zvíře s hustou suchou srstí bez prošlapaných míst, jasnýma očima a správným skusem. Skvělou volbou je i adopce dospělé činčily ze záchranné stanice — vzhledem k dlouhověkosti druhu se v útulcích bohužel objevují i činčily, jejichž majitelé podcenili dvacetiletý závazek. Ať si zvíře pořídíte odkudkoli, naplánujte do dvou týdnů prohlídku u veterináře-exotáře, který zkontroluje zuby, srst a kondici. Dobře vybraná a správně chovaná činčila se vám pak odmění dlouhými lety výjimečné společnosti.
Právě proto patří činčila k nejvděčnějším, byť nejnáročnějším drobným savcům, jaké lze doma chovat. Je to volba pro znalce a milovníky neobvyklých zvířat.Doporučené produkty pro Činčila vlnatá
